Jmenování Kevina Warshe do funkce předsedy americké centrální banky představuje podle řady ekonomů potenciální bod zlomu ve fungování měnové politiky Spojených států. Podle dostupných vyjádření expertů i bývalých centrálních bankéřů může jeho nástup vyvolat hlubší debatu o rozsahu pravomocí Fedu, velikosti jeho rozvahy i o samotné definici jeho role v ekonomice. Nominace přichází v prostředí, kdy část politické reprezentace otevřeně požaduje zásadní reformu instituce a změnu přístupu k nástrojům měnové politiky. Kevin Warsh je bývalý guvernér Federal Reserve System a dlouhodobý kritik toho, co označuje za postupné rozšiřování poslání centrální banky. Ve svých veřejných vystoupeních opakovaně poukazoval na to, že Fed v reakci na krizi v roce 2008 i pandemii o mnoho let později rozšířil rozsah svých zásahů i nástrojů nad rámec tradiční měnové politiky. Právě tento postoj ho přiblížil současné administrativě a podpořil jeho nominaci. Kritika rozšiřování pravomocí a spor o kvantitativní uvolňování Warsh dlouhodobě kritizuje především rozsáhlé programy nákupu dluhopisů, tedy kvantitativní uvolňování. Tyto programy Fed využíval v reakci na mimořádné ekonomické šoky. Jejich výsledkem bylo výrazné rozšíření rozvahy centrální banky – z méně než 900 miliard dolarů v roce 2008 až na maximum téměř 9 bilionů dolarů. Podle uvedených údajů dnes rozvaha činí zhruba 6,6 bilionu dolarů, a to po několika letech opačného procesu označovaného jako kvantitativní zpřísňování. Tento proces byl nedávno pozastaven rozhodnutím měnového výboru FOMC kvůli signálům, že bankovní systém nemá dostatek rezerv. Warsh však uvedl, že by rozvahu rád dále zmenšoval. To by mohlo vyvolat napětí s částí současných i bývalých tvůrců měnové politiky, kteří mají stále v paměti silnou tržní reakci z roku 2019, kdy pokusy o snižování držby státních dluhopisů vedly k výrazné volatilitě. Podle Warshe postupné vlny kvantitativního uvolňování vytvořily prostředí, ve kterém bylo pro politickou reprezentaci snazší navyšovat výdaje, protože náklady financování byly nepřímo tlumeny centrální bankou. Tento názor sdílejí i někteří další bývalí centrální bankéři. Například ekonom Raghu Rajan uvedl, že při masivních nákupech státních dluhopisů je obtížné dlouhodobě oddělovat měnovou politiku od faktického fiskálního financování. Naopak jiní ekonomové varují, že trhy mají schopnost rychle otestovat hranice takových kroků. Podle Jasona Furmana z Harvardu by výraznější omezení držby státních dluhopisů Fedem mohlo vést k růstu dlouhodobých nákladů na půjčky. Upozorňuje, že silná víra ve zmenšování rozvahy ještě neznamená, že takový postup bude bez problémů fungovat. Otázka nezávislosti Fedu a vztah s ministerstvem financí Součástí Warshovy agendy je také snaha znovu otevřít debatu o institucionálním uspořádání mezi centrální bankou a vládou. Ve svých vyjádřeních zmínil, že chce „znovu potvrdit“ dohodu z roku 1951 mezi Fedem a ministerstvem financí, která je považována za základ nezávislosti centrální banky při nastavování úrokových sazeb bez politického tlaku. Podle jeho představ by nová interpretace této dohody mohla vést k menší a méně mocné centrální bance, přičemž část kontroly nad rozvahou by se přesunula směrem k ministerstvu financí. Tento pohled zapadá do širšího rámce požadavků administrativy prezidenta Donald Trump na výraznější reformu Fedu. Někteří pozorovatelé se domnívají, že reforma provedená zevnitř instituce by mohla snížit politické napětí mezi Bílým domem a Fedem. Jiní ale upozorňují, že příliš razantní postup by mohl vyvolat odpor uvnitř samotného systému centrální banky a ztížit prosazení změn. Warshova kritika pandemické politiky Fedu byla navíc velmi ostrá – označil ji za největší chybu měnové politiky za posledních 45 let. To vyvolalo negativní reakce části současných i bývalých představitelů centrální banky, kteří nákupy aktiv stále považují za legitimní nástroj k udržení inflace poblíž dvouprocentního cíle. Změny v datech, personální politice a důrazu na nové technologie Podle vyjádření osob z Warshova profesního okolí by se mohl změnit i způsob, jakým Fed pracuje s daty. Carol Tomé, která s Warshem spolupracuje v představenstvu společnosti UPS, uvedla, že by mohl prosazovat větší důraz na data v reálném čase a menší závislost na oficiálních vládních statistikách, které jsou publikovány se zpožděním. Cílem by bylo rychlejší a pružnější vyhodnocování ekonomického vývoje. Další oblastí, na kterou by se podle komentářů ekonomů mohl zaměřit, je produktivita a technologické změny. Warsh vyslovil názor, že rozvoj umělé inteligence, robotiky a biologických věd může vést k růstu mezd bez nutného nárůstu inflace. Ekonom Mohamed El-Erian uvedl, že Warsh chce přesměrovat část analytického úsilí Fedu právě tímto směrem a využít silné ekonomické týmy centrální banky k hlubšímu zkoumání těchto trendů. Uvnitř instituce ale panují také obavy z možných personálních škrtů. Někteří zaměstnanci Fedu se obávají, že reforma může zahrnovat i zeštíhlování aparátu. Jako příklad je uváděn plán na snížení počtu zaměstnanců dohledu ve Washingtonu o 30 %, který představila místopředsedkyně pro finanční dohled Michelle Bowmanová. Podle některých analytiků bude klíčové, jakým stylem Warsh ke změnám přistoupí. Pokud půjde o snahu o věcnou reformu a zlepšení fungování instituce, může získat širší podporu. Pokud však převládne konfrontační přístup, lze očekávat silný odpor uvnitř systému. Prosazení hlubších strukturálních změn ve Fedu je podle expertů obtížné a časově náročné.