Prezident Donald Trump otevřeně vyjádřil nadšení z myšlenky, že by se americké ropné společnosti mohly vrátit do Venezuely a znovu těžit z jejích obrovských zásob ropy. Politická nejistota výrazně zvyšuje riziko investic ve Venezuele Obnova ropné infrastruktury vyžaduje stovky miliard dolarů Nízké ceny ropy dnes neospravedlňují vysoce rizikové projekty Chevron (CVX) má výhodu, ostatní firmy zůstávají velmi opatrné Na papíře to zní lákavě. Venezuela má podle oficiálních odhadů největší prokázané zásoby ropy na světě, dokonce větší než Irák, Rusko a Spojené státy dohromady. Realita ropného průmyslu je však výrazně méně optimistická. Zdroje z odvětví shodně upozorňují, že zájem velkých amerických energetických společností o návrat do Venezuely je v tuto chvíli velmi nízký. Důvodů je hned několik: extrémní politická nejistota, zdevastovaná infrastruktura, historická zkušenost se znárodňováním majetku a v neposlední řadě i nízké ceny ropy, které dnes nedávají ekonomický smysl investicím v řádu desítek miliard dolarů. Trumpova vize se tak střetává s tvrdými ekonomickými a geopolitickými fakty. Nejistota a nedůvěra brzdí návrat kapitálu Zástupci ropného průmyslu dávají najevo, že klíčovým problémem není samotná existence ropných zásob, ale nejistota ohledně budoucího politického uspořádání země. Investice do těžby ropy nejsou krátkodobou spekulací. Ropné projekty se plánují na desetiletí a vyžadují stabilní právní rámec, předvídatelné instituce a ochranu majetkových práv. Zdroje z odvětví upozorňují, že dnes není možné s jistotou říci, jak bude venezuelská vláda fungovat za několik let, natož za několik měsíců. Právě tato nejistota výrazně zvyšuje rizikovou prémii, kterou by investoři museli požadovat. Jak jeden z oslovených odborníků trefně poznamenal, těžba ropy není „založení food trucku“, ale kapitálově extrémně náročný byznys, kde chyba v odhadu politického prostředí může znamenat miliardové ztráty. Trumpova administrativa podle zdrojů z průmyslu klade důraz spíše na politickou rétoriku než na ekonomickou realitu. Zatímco Bílý dům hovoří o ochotě amerických firem masivně investovat, samotné společnosti se zdráhají dát jakékoli závazné přísliby. Zdevastovaný ropný sektor a astronomické investiční nároky Dalším zásadním problémem je stav venezuelského ropného průmyslu. Roky nedostatečných investic, ekonomického kolapsu a odchodu kvalifikovaných pracovníků zanechaly infrastrukturu v havarijním stavu. Národní ropná společnost PDVSA se potýká s nedostatkem kapitálu i provozních schopností a země má omezenou schopnost financovat obnovu z vlastních zdrojů. Podle analýzy společnosti Rystad Energy by bylo zapotřebí zhruba 53 miliard dolarů během 15 let, jen aby se venezuelská produkce udržela kolem úrovně 1,1 milionu barelů denně. To je objem srovnatelný s produkcí amerického státu Severní Dakota. Pokud by se Venezuela chtěla vrátit na úroveň z konce 90. let, kdy těžila kolem 3 milionů barelů denně, musely by celkové kapitálové výdaje do roku 2040 dosáhnout přibližně 183 miliard dolarů. Tyto částky navíc nezohledňují fakt, že velká část venezuelské ropy je považována za těžkou ropu, která je nákladnější na těžbu i zpracování než lehčí ropa například z permské pánve v Texasu. Ekonomika takových projektů je výrazně citlivější na vývoj cen ropy. Nízké ceny ropy a bolestivé zkušenosti z minulosti Současné cenové prostředí ropným investicím ve Venezuele nepřeje. Ceny ropy v minulém roce klesly přibližně o 20 %, což je největší propad od roku 2020. Pro spotřebitele je to pozitivní zpráva, protože ceny benzínu se dostaly na několikaletá minima. Pro ropné společnosti a jejich akcionáře to však znamená opatrnost. V prostředí ropy kolem 60 dolarů za barel nemají generální ředitelé motivaci pouštět se do vysoce rizikových projektů v politicky nestabilních zemích. Jak zaznělo z úst analytiků, představa, že by se venezuelský ropný sektor „přes noc“ znovu nastartoval, je jednoduše nereálná. Historická zkušenost navíc hraje zásadní roli. Společnosti ExxonMobil (XOM) a ConocoPhillips (COP) byly v minulosti ve Venezuele aktivní, ale kolem roku 2006 čelily znárodnění svých aktiv za vlády Huga Cháveze. Obě firmy zemi opustily a dodnes se domáhají miliardových kompenzací. ConocoPhillips usiluje o náhradu ve výši zhruba 12 miliard dolarů, zatímco ExxonMobil se snaží získat zpět téměř 2 miliardy dolarů. Chevron jako výjimka, nikoli pravidlo Mezi velkými americkými ropnými společnostmi existuje jedna výrazná výjimka: Chevron (CVX) . Tato firma si jako jediná udržela významnou přítomnost ve Venezuele i během let sankcí a politických otřesů. V současnosti zde produkuje přibližně 150 tisíc barelů ropy denně a působí na základě sankční licence, kterou administrativa prodloužila. Analytici se shodují, že Chevron má nejlepší výchozí pozici pro případné rozšíření aktivit. To však neznamená, že by i tato společnost byla připravena okamžitě investovat desítky miliard dolarů. Ostatní energetičtí giganti mají navíc alternativy. ExxonMobil se dnes soustředí na rychle rostoucí produkci v sousední Guyaně, která se během několika let dostala z téměř nulové těžby na úroveň převyšující produkci Venezuely. Výsledkem je, že Venezuela není jedinou – ani nejatraktivnější – možností pro globální ropné společnosti, a to ani v Latinské Americe.