Současná situace v americké ekonomice připomíná navigaci v husté mlze, kde hlavním zdrojem nejistoty již není jen inflace, ale především nepředvídatelná obchodní politika Washingtonu. Tom Barkin z Fedu varuje, že celní nejistota brzdí firemní investice a nábory nových zaměstnanců Nedávné zrušení Trumpových cel Nejvyšším soudem a jejich následné znovuzavedení vytvořilo nepředvídatelné prostředí pro americké dovozce Spotřebitelé jsou vyčerpáni vysokými cenami, což podle Barkina donutí firmy definitivně ukončit vlnu zdražování a snížit inflaci Umělá inteligence by mohla výrobcům pomoci integrovat méně kvalifikované pracovníky, čímž by vykompenzovala riziko zániku administrativních pozic Tom Barkin, prezident pobočky Fedu v Richmondu, v aktuálním rozhovoru pro Yahoo Finance otevřeně pojmenoval faktory, které brzdí rozlet největší světové ekonomiky. Podle Barkina stojí za nízkou mírou náborů nových zaměstnanců a opatrností v kapitálových investicích především chaos kolem celních tarifů, který v posledních týdnech eskaloval v souboj mezi Bílým domem a justicí. Soudní bitva o cla a dopady na dodavatelské řetězce Právní bitva o takzvaná „cla ke Dni osvobození“ nabrala nečekaný směr, když Nejvyšší soud USA minulý týden tato opatření zrušil s odůvodněním, že prezident Donald Trump překročil své zákonné pravomoci v rámci nouzových ekonomických opatření. Prezidentova reakce byla okamžitá – zavedení globálního cla ve výši 10 % prostřednictvím jiných mechanismů a snaha o jeho další navýšení na 15 %, doprovázené sektorově specifickými tarify. Tento legislativní ping-pong podle Barkina vytváří prostředí, ve kterém firmy raději vyčkávají, než aby otevíraly nové pozice či expandovaly. Barkin ve své analýze pracuje s předpokladem, že dříve vybraná cla budou muset být nakonec vrácena. Tento proces vnímá jako specifickou formu korporátních daňových úlev, jelikož refundace pocítí především dovozci a subjekty v dodavatelských řetězcích. Ačkoliv existuje šance, že část těchto prostředků pocítí i koncový spotřebitel v podobě nižších cen, šéf richmondského Fedu se domnívá, že většina úlev zůstane u firem v rámci distribučního řetězce. To by mohlo stabilizovat marže, ale nevyřeší to fundamentální problém nízké dynamiky růstu pracovních míst, u níž Barkin v nejbližší době neočekává výraznější oživení. Inflační únava spotřebitelů a dilema úrokových sazeb Navzdory celním turbulencím zůstává Barkin opatrným optimistou v otázce dalšího vývoje inflace. Z jeho rozhovorů s představiteli byznysu vyplývá, že prostor pro další zdražování se prakticky vyčerpal. Americký spotřebitel je totiž podle jeho slov „vyčerpaný“ a odmítá akceptovat další růst cen. Tato behaviorální změna na straně poptávky nutí firmy ukončit cyklus cenových revizí, což by mělo v průběhu roku přispět k dosažení inflačních cílů. Barkin vidí v těchto dynamikách jasné signály, že inflační tlaky polevují. V kontextu měnové politiky se nyní pozornost upírá k otázce, zda jsou zapotřebí další zásahy do úrokových sazeb. Poté, co Fed koncem loňského roku třikrát snížil sazby, aby podpořil trh práce, stojí centrální bankéři před otázkou, zda je nutná další stimulace poptávky. Barkin sice vnímá stranu poptávky jako relativně zdravou a poslední zprávy z trhu práce jej částečně uklidnily, nicméně nízká míra najímání zůstává varovným signálem. Rozhodování o sazbách tak bude v nadcházejících měsících balancováním mezi podporou poptávky a sledováním odolnosti trhu práce v nejistém makroekonomickém prostředí. Umělá inteligence jako hrozba i příležitost pro trh práce Debatu o budoucnosti zaměstnanosti rozvířila také zpráva od Citrini Research, která varuje před masovým propouštěním v sektoru bílých límečků v důsledku nasazení umělé inteligence. Tato analýza varuje před možnou recesí vyvolanou propadem spotřebitelských výdajů propuštěných zaměstnanců. Tom Barkin se k těmto katastrofickým scénářům staví zdrženlivě. Poukazuje na příklady z oblastí programování či call center, kde je AI již masivně implementována, aniž by to prozatím vedlo k dramatickému útlumu celkového růstu pracovních míst. Naopak, umělá inteligence může podle Barkina fungovat jako most pro ty, kteří by jinak na trhu práce neuspěli. Výrobci, kteří marně hledají kvalifikovanou pracovní sílu, v AI vidí nástroj, který umožní zaměstnat i méně připravené uchazeče. Klíčovou otázkou pro centrální banku tak není samotná eliminace či tvorba míst, ale proces redeploymantu – tedy jak rychle se podaří pracovníky přesunout ze zanikajících pozic do těch nově vznikajících. Barkin zdůrazňuje, že rozhodující bude rychlost této tranzice a míra rizika, která s sebou tento přerod na trhu práce přinese.