Indonésie finalizovala obchodní dohodu snižující americká cla na 19 %, přičemž klíčové komodity jako kakao byly osvobozeny od dovozních cel. Země se zavázala zvýšit roční dovoz amerických sójových bobů na 3,5 milionu tun oproti loňským 2,2 milionu tun, což vyvolává obavy o realističnost tohoto cíle. Dovoz sójového šrotu z USA má podle závazků vzrůst na 3,8 milionu tun, což představuje drastický nárůst ve srovnání s 216 257 tunami v roce 2025. Analytici upozorňují, že cílový objem importu sóji převyšuje celkovou domácí spotřebu Indonésie, která se pohybuje pouze mezi 2,7 a 2,9 milionu tun ročně.   Obchodníci na komoditních trzích vyjadřují vážné pochybnosti o schopnosti Indonésie splnit své ambiciózní závazky týkající se dramatického zvýšení dovozu zemědělských produktů ze Spojených států. Podle nové obchodní dohody, která má posílit hospodářské vztahy mezi oběma zeměmi, leží hlavní tíha odpovědnosti za masivní nákupy amerického sójového šrotu na nově pověřené státní agentuře pro nákup krmiv, což vyvolává otázky ohledně proveditelnosti celého plánu. Obchodní dohoda a cla Indonésie minulý týden finalizovala dohodu, která snižuje americká cla na její zboží na 19 % z původních 32 %. Mezi klíčové komodity, které jsou nyní v rámci této dohody osvobozeny od dovozních cel, patří palmový olej, kakao a kaučuk. Tato úleva je pro indonéský export zásadní, avšak přichází s vysokou protihodnotou v podobě nákupních slibů. Výměnou za tato zvýhodnění se Jakarta zavázala k výraznému navýšení importu amerických plodin. Roční dovoz pšenice z USA má vzrůst na 2 miliony tun z loňských 1,1 milionu tun. Ještě dramatičtější nárůst se očekává u sójových bobů, kde by měl objem stoupnout na 3,5 milionu tun z 2,2 milionu, a u sójového šrotu, kde je cíl stanoven na 3,8 milionu tun oproti pouhým 216 257 tunám. Realita na trhu a logistické výzvy Ačkoliv indonéští mlynáři již nyní nakupují více americké pšenice – v roce 2025 objem vzrostl na 1,1 milionu tun ze 750 000 tun o rok dříve – trh zůstává opatrný. Podle zdrojů z mezinárodních obchodních společností dodávajících obiloviny do regionu je realistickým maximem pro rok 2026 objem mezi 1,25 a 1,3 milionu tun. Spojené státy se přitom snaží diverzifikovat svůj export mimo Čínu, která omezuje nákupy kvůli přetrvávajícímu obchodnímu napětí s Washingtonem. V případě sójových bobů Indonésie již nyní pokrývá většinu své poptávky dodávkami z USA, primárně pro výrobu tofu a tempehu, což je tradiční fermentovaný produkt. Nový závazek vůči Washingtonu však paradoxně převyšuje celkový roční dovoz země. Podle sdružení dovozců Akindo spotřebuje Indonésie ročně 2,7 až 2,9 milionu tun sóji, přičemž téměř veškerý objem pochází z dovozu. Předseda sdružení Akindo, Hidayatullah Suralaga, v úterý varoval, že závazek k nákupu 3,5 milionu tun ročně musí být posouzen realisticky, aby nedošlo k překročení domácí poptávky a narušení rovnováhy na trhu. Role státní agentury Berdikari Největší výzvou pro splnění dohody zůstává sójový šrot. Ačkoliv dovoz této komodity z USA v roce 2025 vzrostl o přibližně 50 % na 216 257 tun, stále se jedná o zlomek slíbených 3,8 milionu tun. Tento propastný rozdíl vyvolává na trhu značnou nejistotu. Vzhledem k výši nákupního závazku může Indonésie nařídit státnímu dovozci krmiv, společnosti Berdikari, aby nakupovala větší objemy bez ohledu na tržní logiku, jen aby uspokojila požadavky USA. To by mohlo znamenat nákupy i v případě, že ceny budou vyšší než u konkurenčních dodavatelů. Jakarta koncem loňského roku pověřila společnost Berdikari realizací všech nákupů krmných obilovin od roku 2026, čímž tuto roli fakticky přesunula ze soukromých dovozců na státní sektor.