Příjmy ruského státního rozpočtu z daní z ropného a plynárenského průmyslu se v lednu propadly na 393 miliard rublů (5,1 miliardy USD), což je výrazný pokles oproti 1,12 bilionu rublů (14,5 miliardy USD) zaznamenaným v lednu 2025. Kombinace amerických sankcí na společnosti Rosněfť a Lukoil a zákazu EU na dovoz paliv vyrobených z ruské ropy odřízla Rusko od klíčových finančních toků a přístupu k bankovnímu systému. Evropská komise navrhla úplný zákaz přepravních služeb pro ruskou ropu, což představuje další eskalaci tlaku nad rámec původního cenového stropu G7 ve výši 60 USD za barel. Zpřísněný postup proti obcházení sankcí skrze tzv. stínovou flotilu tankerů srazil ruské exportní příjmy na nejnižší úroveň od pandemie COVID-19.   Vývoz energetických surovin, především ropy a zemního plynu, byl dlouhou dobu finančním pilířem, který udržoval ruskou ekonomiku v chodu během války na Ukrajině. S blížícím se čtvrtým výročím invaze se však situace na komoditních trzích zásadně mění. Toky hotovosti do státní kasy se náhle ztenčily a dosahují úrovní, které jsme v tomto sektoru neviděli již několik let. Za tímto prudkým obratem stojí kombinace nových represivních opatření ze strany Spojených států a Evropské unie, celní tlak amerického prezidenta Donalda Trumpa na Indii a stále tvrdší zásahy proti takzvané stínové flotile tankerů, které dosud pomáhaly obcházet sankce. Prezident Vladimir Putin je v reakci na tento výpadek nucen hledat financování u ruských bank a zvyšovat daně, což však pouze zvyšuje napětí ve válečné ekonomice, která se již nyní potýká se zpomalujícím růstem a přetrvávající inflací. Drastický propad příjmů Pohled na aktuální data odhaluje rozsah problému, kterému Kreml čelí. V lednu se příjmy ruského státu ze zdanění ropného a plynárenského průmyslu propadly na 393 miliard rublů (5,1 miliardy dolarů). Pro srovnání, v prosinci tyto příjmy činily 587 miliard rublů (7,6 miliardy dolarů). Ještě markantnější je meziroční propad oproti lednu 2025, kdy příjmy dosahovaly 1,12 bilionu rublů (14,5 miliardy dolarů). Podle Janise Klugeho, experta na ruskou ekonomiku z Německého institutu pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti, se jedná o nejnižší hodnoty od dob pandemie COVID-19. Tento medvědí trend pro ruské veřejné finance naznačuje, že dosavadní mechanismy obcházení restrikcí přestávají být efektivní. Přitvrzení sankční politiky Administrativa prezidenta Trumpa zvolila nový přístup s cílem vyvinout tlak na ukončení bojů na Ukrajině. Od 21. listopadu byly uvaleny sankce na dvě největší ruské ropné společnosti, Rosněfť a Lukoil. Toto opatření nese jasný vzkaz: kdokoli nakupuje nebo přepravuje jejich ropu, riskuje odříznutí od amerického bankovního systému, což je pro jakoukoli nadnárodní společnost existenční hrozba. Tlak se stupňuje i ze strany Evropy. Od 21. ledna začala EU uplatňovat zákaz paliv vyrobených z ruské ropy. To v praxi znamená, že ruská ropa již nemůže být rafinována ve třetích zemích a následně dovezena do Evropy ve formě benzínu nebo nafty. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová navíc v pátek navrhla úplný zákaz přepravních služeb pro ruskou ropu, přičemž zdůraznila, že Rusko zasedne k jednacímu stolu pouze pod silným ekonomickým tlakem. Limity cenového stropu a reakce trhu Nejnovější kroky západních spojenců jdou daleko nad rámec dřívějšího cenového stropu zavedeného skupinou G7 za Bidenovy administrativy. Tento strop, stanovený na 60 dolarů za barel, byl vymáhán prostřednictvím pojišťoven a přepravců ze zemí G7 a jeho cílem bylo snížit zisky Moskvy, aniž by došlo k úplnému zákazu importu, což by mohlo vyhnat globální ceny energií vzhůru. Ačkoliv tento strop dočasně snížil vládní příjmy z ropy – zejména poté, co zákaz EU na většinu ruské ropy přepravované po moři donutil Rusko přesměrovat prodeje do Číny a Indie – Moskva si dokázala vybudovat stínovou flotilu starších tankerů operujících mimo dosah těchto opatření. Nyní se však zdá, že prostor pro tyto manévry se významně zužuje.