Geopolitické otřesy posledních let a proměna globální bezpečnosti vyvolávají ve Švédsku debatu, která byla po desetiletí považována za uzavřenou. Rostoucí vliv Ruska a nevyzpytatelná politika USA nutí Švédsko hledat stabilitu v jádru eurozóny Přijetí eura by Švédsku zajistilo přímé místo u stolu při rozhodování o celoevropských měnových otázkách Průmysloví lídři volají po euru, aby eliminovali rizika spojená s výkyvy malé a nelikvidní domácí měny Přes posun v debatě zůstává většina Švédů skeptická a politická shoda na změně měny zatím chybí Poté, co ruská invaze na Ukrajinu přiměla tuto severskou zemi k historickému opuštění neutrality a vstupu do NATO, se do popředí dostává otázka další integrace – tentokrát měnové. Švédsko začíná vážně přehodnocovat svůj postoj k přijetí eura, přičemž hlavními hybateli nejsou již jen ekonomické výhody, ale především snaha o zajištění národní bezpečnosti a politického vlivu v neklidné éře soupeření velmocí. Zatímco v roce 2003 švédští voliči v referendu společnou evropskou měnu jasně odmítli, současná situace je diametrálně odlišná. Tehdy dominoval argument, že švédská koruna slouží jako nezbytný nárazník pro největší severskou ekonomiku. Dnes se však k tradičním ekonomickým tématům přidaly naléhavé geopolitické obavy. Kromě hrozeb ze strany Ruska a Číny hraje roli i nevyzpytatelná zahraniční politika „America First“ Donalda Trumpa. Jeho dřívější rétorika, zahrnující například úvahy o získání Grónska od sousedního Dánska, jasně ukazuje, jak zranitelné mohou být menší ekonomiky v době, kdy se globální řád založený na pravidlech ocitá pod silným tlakem. Geopolitika jako motor měnové integrace Pro zastánce eura ve Švédsku již nejde pouze o usnadnění obchodu, ale o plnohodnotné zapojení do jádra evropského rozhodování. „Švédsko je nyní plnoprávným členem NATO a posilujeme naši obranu společně s našimi partnery z EU,“ vysvětluje Cecilia Rönn, poslankyně za Liberální stranu. Podle ní však země stále stojí jednou nohou mimo, protože se neúčastní měnové spolupráce. Přijetí eura by Švédsku zajistilo místo u stolu při projednávání celoevropských finančních a měnových záležitostí, což je v době geopolitické nejistoty vnímáno jako zásadní strategická výhoda. Tento posun v uvažování potvrzuje i vlivný švédský ekonom Lars Calmfors. Ten v roce 2003 vedl vládní komisi, která doporučila přijetí eura odložit, ale dnes zastává opačný názor. Calmfors zdůrazňuje, že geopolitické úvahy jsou dnes zcela odlišné. Hodnota vstupu do „jádra“ Evropské unie podle něj vzrostla úměrně tomu, jak se Spojené státy stávají méně spolehlivým partnerem a jak narůstá asertivita Ruska a Číny. Užší spolupráce v rámci eurozóny by tak mohla sloužit jako stabilizační prvek v nepředvídatelném mezinárodním prostředí. Pokud by se Švédsko skutečně rozhodlo pro změnu, mělo by to dopad i na globální vnímání společné evropské měny. V době, kdy je zpochybňována dominance dolaru jako hlavní rezervní měny světového obchodu, by vstup silné severské ekonomiky do eurozóny výrazně posílil její mezinárodní prestiž a důvěryhodnost. Pro Švédsko, jehož více než 60 % zahraničního obchodu se zbožím směřuje do států Evropské unie, je provázanost s blokem naprosto klíčová. Pro srovnání, export do USA tvoří pouze 6,4 % celkového objemu. Ekonomické argumenty a postoj průmyslu Kromě bezpečnostních aspektů se do debaty vrací i čistě hospodářské faktory. Švédští exportéři a finančníci dlouhodobě poukazují na to, že volatilita koruny představuje pro průmysl značnou zátěž. Malá a nelikvidní měna často zesiluje turbulence na trzích, což komplikuje plánování i investice. Známý finančník Christer Gardell, jehož společnost Cevian Capital drží podíly v průmyslových gigantech, jako je výrobce nákladních vozidel Volvo AB, opakovaně kritizuje slabost domácí měny a volá po přechodu na euro jako po cestě k odstranění těchto nevýhod. Lars Calmfors navíc upozorňuje, že ekonomické přínosy eura pro členské státy jsou v oblasti obchodu a přímých investic vyšší, než se předpokládalo před dvaceti lety. Poznamenal také, že švédský hospodářský cyklus se v průběhu času více synchronizoval s eurozónou. Tato synchronizace snižuje potřebu nezávislé měnové politiky, která dříve sloužila k tlumení specifických šoků švédské ekonomiky. Díky nízkému státnímu dluhu má navíc švédská vláda dostatečný prostor pro případné fiskální stimuly, které by mohly nahradit nástroje centrální banky v dobách hospodářského poklesu. K tlaku na Švédsko se přidávají i sousedé. Finsko, které sdílí se Švédskem historické i bezpečnostní vazby, dlouhodobě povzbuzuje Stockholm k integraci. Šéf finské centrální banky Olli Rehn zdůrazňuje, že společně mají severské země v rámci eurozóny a EU mnohem větší váhu. Finsko při svém vstupu do měnové unie kalkulovalo s bezpečností velmi podobně – společná měna měla upevnit vazby s velmocemi jako Francie nebo Německo a vytvořit tak další vrstvu ochrany proti vlivu Ruska, se kterým Finsko sdílí 1 300 kilometrů dlouhou hranici. Politické překážky a cesta k referendu Navzdory sílícím argumentům pro přijetí eura zůstává cesta k jeho zavedení lemována značnými překážkami. Tou největší je veřejné mínění, které je tradičně skeptické. Ačkoli se rozdíl mezi odpůrci a zastánci v posledních letech zmenšuje a podpora eura roste, stále se přibližně polovina obyvatel staví proti, zatímco pro je zhruba jedna třetina. Pro politiky je podpora veřejnosti naprosto zásadní; vzhledem k předchozímu referendu by bylo politicky neprůchodné rozhodnout o takto zásadním kroku bez přímého mandátu od občanů. Ministryně financí Elisabeth Svantessonová z Umírněné strany již podnikla první opatrné kroky, když podpořila vyšetřování kladů a záporů přijetí společné měny. Zdůraznila však, že žádné rozhodnutí nebude učiněno „nad hlavami švédského lidu“. Tato analýza by měla začít až po zářijových volbách a bude sloužit jako podklad pro budoucí politické směřování země. Politická scéna je v této otázce hluboce rozdělena: Liberálové: Jediná strana, která je pevně a dlouhodobě pro přijetí eura. Umírnění a Křesťanští demokraté: Zatím podporují pouze analýzu a vyčkávají na výsledky šetření. Švédští demokraté: Rozhodní odpůrci, kteří vnímají vlastní měnu jako symbol národní nezávislosti a suverenity. Sociální demokraté: Nejsilnější opoziční strana, která zatím v aktuální debatě nezaujala definitivní stanovisko. Pokud by se Švédsko skutečně rozhodlo korunu opustit, proces by trval minimálně čtyři roky. Dva roky z této doby by země musela prokázat stabilitu směnného kurzu v rámci mechanismu ERM II. I když se cesta k euru zdá být dlouhá, Cecilia Rönn vidí paralelu v rychlosti, s jakou se země dokázala rozhodnout pro vstup do NATO. Stejně jako tehdy, i nyní může dramatický vývoj ve světě urychlit procesy, které se dříve zdály nemožné. Pro Švédsko již otázka eura není jen o peněženkách občanů, ale o tom, kde chce tato země stát v nově se formujícím světovém řádu.