Klíčové body Nová studie identifikovala specifickou skupinu nadhodnocených akcií, které kvůli extrémním nákladům na vypůjčení nevyhnutelně zaostávají za trhem. Hypotetické portfolio titulů s poplatky nad 50 % ročně sice ztratilo 81,4 %, samotným shortařům však kvůli nákladům čistý zisk nepřineslo. Ideální zóna pro spekulaci na pokles leží v pásmu poplatků mezi 10 a 50 %, kde strategie historicky překonala trh o 22 % ročně.   Makroekonomický šum a skrytá tržní anomálie Současné tržní prostředí je definováno vysokou mírou nejistoty a nervozity. Zatímco analytici bedlivě sledují, zda se brzy podaří vyřešit geopolitický konflikt v Íránu, investoři současně spekulují nad tím, zda americká centrální banka přistoupí ke snížení úrokových sazeb. Do toho vstupuje volatilní ropa (CL=F) , jejíž případný pokles by mohl výrazně zamíchat kartami napříč celým energetickým sektorem. Podle nové rozsáhlé studie však existuje specifická skupina šestnácti akciových titulů, u kterých je makroekonomický vývoj zcela irelevantní. Tyto vybrané akcie představují pro spekulanty na pokles doslova splněný sen. Výzkum totiž ukazuje, že s vysokou pravděpodobností budou v nadcházejících měsících zaostávat za širším trhem, a to bez ohledu na to, zda globální burzy zažijí strmý růst. Zmíněných šestnáct společností je odsouzeno k roli poražených i v případě, že by se naplnily ty nejoptimističtější scénáře a trhy by zaplavila vlna bezbřehého optimismu. Kontext současného dění na Wall Street přitom tuto anomálii ještě více zvýrazňuje. Trh se potýká s řadou fundamentálních trhlin. Objevují se například zprávy o tom, že americký prezident Donald Trump postupně ztrácí svůj dřívější vliv na akciový trh, což naznačují přetrvávající poklesy. Rostoucí úzkost kolem válečného napětí v Íránu se navíc přímo propisuje do dluhopisového trhu, kde Spojené státy čelí nejslabším aukcím státních dluhopisů za více než tři roky. Stranou nezůstává ani technologický sektor. Společnost Microsoft Corporation (MSFT) se podle tržních komentátorů nachází v nejhlubším stavu přeprodanosti za poslední dekádu, přičemž tento gigant údajně ztrácí pevnou půdu pod nohama v klíčovém narativu kolem umělé inteligence. V tomto turbulentním a nepřehledném prostředí tak identifikace akcií, jejichž směr je předurčen vnitřní strukturální vadou, představuje pro investory mimořádně cennou výhodu. Zdroj: Burzovnísvět.cz Iluze snadného zisku a past extrémních poplatků Důvod, proč si zmíněných šestnáct titulů vysloužilo své místo na seznamu budoucích poražených, spočívá v mechanice trhu s půjčováním cenných papírů. Zásadním jmenovatelem těchto akcií je fakt, že je extrémně drahé si je vypůjčit. Tento zdánlivě technický detail má dalekosáhlé důsledky pro tvorbu jejich tržní ceny. Vysoké náklady na výpůjčku v praxi znamenají, že pouze velmi malý zlomek shortařů je ochoten tyto akcie vůbec vzít v úvahu pro své operace. Absence přirozeného tlaku ze strany spekulantů na pokles vede k tomu, že se tyto tituly obchodují za výrazně vyšší ceny, než by odpovídalo jejich skutečné fundamentální hodnotě. Jsou zkrátka uměle nadhodnocené, což z nich činí primární kandidáty na budoucí cenový propad. Nová studie tento fenomén exaktně kvantifikuje. Výzkumníci analyzovali chování hypotetického portfolia složeného výhradně z akcií, u nichž roční náklady na vypůjčení přesáhly hranici 50 %. Sledované období pokrývalo rozsáhlý časový úsek od ledna 2010 až do června 2025. Výsledky byly naprosto zdrcující. Toto portfolio zaostalo za indexem S&P 500 (^GSPC) o propastných 81,4 % anualizovaně. Zde se však skrývá krutý paradox pro běžného investora. Přestože akcie zaznamenaly masivní negativní alfu, shortař by na nich ve skutečnosti nevydělal. Zmíněný propad o 81,4 % totiž nezohledňoval samotné poplatky za výpůjčku. Jakmile se tyto extrémní náklady odečtou, potenciální zisk spekulanta se smrskne na absolutní nulu. Tento výsledek nicméně jasně demonstruje, do jak obrovské míry jsou obtížně shortovatelné akcie v průměru nadhodnocené. Zdroj: Burzovnísvět.cz Zlatá střední cesta pro spekulanty na pokles Ačkoliv se nejextrémnější případy ukázaly jako neobchodovatelné kvůli astronomickým poplatkům, autoři studie přesto nalezli způsob, jak tuto tržní neefektivitu přetavit v reálný zisk. Klíčem k úspěchu je zaměřit se na akcie s vysokými náklady na výpůjčku, které však nepřekračují kritickou hranici 50 %. Výzkumníci za tímto účelem zkonstruovali alternativní portfolio. To se systematicky zaměřovalo na prodej nakrátko u těch společností, jejichž anualizované náklady na vypůjčení se pohybovaly v přesně vymezeném pásmu mezi 10 a 50 %. Právě tato zóna se ukázala jako optimální kompromis mezi strukturálním nadhodnocením akcie a únosnou mírou transakčních nákladů. Výkonnost této strategie byla v testovaném období od ledna 2010 do poloviny roku 2025 mimořádná. Toto specifické portfolio dokázalo překonat širší trh o 22 % anualizovaně, a to i po zohlednění rizikových faktorů. Průměrná doba držení každé jednotlivé pozice se přitom pohybovala kolem šesti měsíců, což ukazuje na nutnost střednědobého investičního horizontu. Je však nezbytné zdůraznit, že i přes silný statistický základ nelze očekávat okamžité výsledky. Tržní anomálie potřebují čas, aby se plně projevily v cenových grafech. Příkladem může být seznam 23 obtížně shortovatelných akcií publikovaný v prosinci 2025. Přestože tyto tituly splňovaly všechna kritéria nadhodnocenosti, od svého zveřejnění zatím zaznamenaly pouze mírný pokles. Trpělivost tak zůstává pro shortaře stejně důležitá jako samotný výběr správných cílů.