Fond za poslední rok zaznamenal raketový růst o 73 % a ve svém pětiletém průměru překonává i ty nejsilnější akciové indexy. Od svého založení v roce 2004 generuje průměrný roční výnos 11,85 %, investoři však museli v minulosti přestát i ztrátové roky. Kvůli absenci průběžných příjmů pokrývá fond své provozní náklady pravidelným odprodejem zlata, čímž neustále klesá podíl kovu na jednu akcii.   Revoluce na trhu a raketový růst v éře drahých kovů Když na trh vstoupil fond SPDR Gold ETF (GLD) , způsobil ve světě burzovně obchodovaných fondů naprostou revoluci. Místo toho, aby investorům nabízel pouze tradiční vlastnické podíly v akciových společnostech, přinesl zcela nový mechanismus. Akcionáři fondu získali možnost nepřímo vlastnit skutečnou fyzickou komoditu. Tento inovativní investiční nástroj od základu narušil a transformoval dosavadní obchodní model, který se do té doby spoléhal výhradně na úzkou síť specializovaných obchodníků s mincemi a expertů na drahé kovy. Před příchodem tohoto fondu byl nákup a prodej fyzického zlata spojen s vysokými náklady a značnými logistickými překážkami. Fond tyto bariéry odstranil a zpřístupnil trh s drahými kovy široké veřejnosti. Vzhledem k tomu, že se cena zlata nedávno přehoupla přes magickou hranici 5 000 dolarů za unci, akcionáři tohoto průkopnického fondu si v poslední době připsali mimořádně atraktivní zisky. Investoři do burzovně obchodovaných fondů jsou na Wall Street notoricky známí tím, že svou pozornost k určitému aktivu obracejí až ve chvíli, kdy jeho cena prudce vzroste. Přesně tento psychologický vzorec můžeme v současnosti sledovat právě u fondu zaměřeného na fyzické zlato. Za uplynulý rok hodnota fondu vyskočila o neuvěřitelných 73 %, což představuje vyvrcholení mimořádně silného tříletého období. Během posledních tří let fond generoval průměrné roční zhodnocení ve výši 39 %. Dokonce i při pohledu na delší, pětiletý horizont, si tento nástroj vede naprosto excelentně. S průměrným ročním výnosem kolem 24 % dokázal ve stejném období překonat i některé z historicky nejsilnějších akciových indexů na trhu. Historická perspektiva a zkouška trpělivosti investorů Jak už to ale ve světě financí bývá, cesta vzhůru nikdy nevede po přímce. Druhý článek z naší třídílné série věnované portfoliu Voyager ukazuje, že fond zažil i dlouhá období, kdy svým investorům nepřinášel prakticky žádné hmatatelné výsledky. Při hlubším pohledu do historie zjistíme, že výnosy fondu byly v určitých fázích tržního cyklu značně nevyrovnané a vyžadovaly od investorů obrovskou dávku trpělivosti. Kritickým obdobím pro držitele akcií fondu byly zejména roky 2018 až 2022. Během této pětileté etapy fond zaznamenal hned tři roky, kdy svým podílníkům přinesl čistou ztrátu. Ještě před tímto obdobím si samotné zlato prošlo mnoha fázemi prudkých boomů a následných propadů. Cena kovu často na určitý čas strmě rostla, aby následně o většinu, nebo dokonce o všechny tyto zisky, znovu přišla. Navzdory těmto historickým turbulencím a obdobím stagnace vyznívá dlouhodobý pohled velmi pozitivně. Pokud se vrátíme až k samotnému založení fondu v roce 2004, zjistíme, že si tento nástroj vybudoval mimořádně silnou pozici. Od svého vzniku dosahuje průměrného ročního zhodnocení 11,85 %. Toto číslo je obzvláště zajímavé při srovnání se samotnou komoditou. Samotné fyzické zlato ve stejném časovém horizontu generovalo výnos 12,3 % ročně. Tento drobný matematický rozdíl mezi výkonností fondu a samotného kovu dává dokonalý smysl, jakmile do rovnice započítáme nákladovost. Fond si totiž od svých akcionářů účtuje roční poplatek ve výši 0,40 %. Skryté náklady a matematická realita fyzického zlata Právě způsob, jakým si fond tyto poplatky vybírá, představuje naprosto klíčový aspekt, kterému by měl každý investor dokonale porozumět. Většina tradičních burzovně obchodovaných fondů drží ve svých portfoliích aktiva, která sama o sobě generují průběžný příjem. Díky tomu investoři nikdy nevidí, že by jejich fond musel odprodávat samotné akcie. K úhradě správních poplatků si fond jednoduše vezme část z přijatých dividend. Zlato ovšem funguje na zcela jiném principu, protože žádný průběžný příjem negeneruje. Fond přitom musí hradit nejen své vlastní poplatky za správu, ale nese také obrovskou zátěž spojenou s fyzickou podstatou svého byznysu. Musí platit za vysoce zabezpečené skladování, komplexní pojištění a další režijní náklady spojené s péčí o reálné zlaté slitky. Vzhledem k absenci dividend má fond jedinou možnou cestu, jak získat hotovost na úhradu těchto nezbytných výdajů. Musí na pravidelné bázi odprodávat nepatrný zlomek svého fyzického zlata. Tento neustálý, tichý odprodej má přímý a nevyhnutelný matematický dopad na to, co vlastně jedna akcie fondu reprezentuje. Výsledkem těchto neustálých transakcí je fakt, že jedna akcie fondu dnes již nepředstavuje původní přesnou desetinu unce drahého kovu. Současný poměr klesl na hodnotu 0,0918827 unce zlata na každou akcii. Tento pokles naprosto přesně odpovídá dvaadvaceti letům kumulovaných nákladů ve výši přibližně 0,40 % ročně. Tato skrytá matematická realita vysvětluje aktuální cenotvorbu na burze. Znamená to, že i když se cena samotného zlata drží mírně nad hranicí 5 000 dolarů za unci, akcie fondu uzavřely uplynulý týden na hodnotě blížící se 460 dolarům. V závěrečném třetím díle naší série pro portfolio Voyager se podrobně zaměříme na to, jak současný trh s drahými kovy hodnotí analytici a zda má tento populární fond potenciál navázat na své nedávné zisky.