Spojené státy provedly vojenské údery na íránská odpalovací zařízení a plavidla v reakci na bezprostřední ohrožení vlastních jednotek. Ceny ropy reagovaly na eskalaci napětí růstem, zatímco diplomaté v Kataru intenzivně vyjednávají o prodloužení příměří a odblokování Hormuzského průlivu. Americký prezident podmiňuje jakoukoliv finální dohodu úplným odevzdáním nebo prokazatelným zničením íránských zásob vysoce obohaceného uranu.   Vojenská akce ve stínu diplomatických snah Ozbrojené síly Spojených států amerických přistoupily k cíleným vojenským úderům na íránská odpalovací zařízení raket a námořní plavidla. Podle oficiálních prohlášení se tato plavidla aktivně podílela na kladení min. K této dramatické eskalaci dochází paradoxně v momentě, kdy mezinárodní prostředníci vyvíjejí maximální úsilí k dosažení dohody, jež by prodloužila stávající, avšak velmi křehké příměří o dalších šedesát dnů. Mluvčí amerického centrálního velení (Centcom) Tim Hawkins v pondělí večer potvrdil, že americké jednotky provedly v jižním Íránu údery v rámci nutné sebeobrany. Hlavním cílem operace byla ochrana amerického vojenského personálu před bezprostředními hrozbami ze strany íránských sil. Hawkins zdůraznil, že zasaženy byly specifické lokace včetně raketových základen a člunů manipulujících s výbušninami. Zástupci Centcomu zároveň akcentovali, že armáda jednala s cílem bránit vlastní síly, přičemž se snažila zachovat maximální možnou zdrženlivost s ohledem na probíhající klid zbraní. Bílý dům následně odmítl situaci šířeji komentovat a ohledně dopadu úderů na probíhající jednání odkázal novináře výhradně na oficiální komuniké vojenského velení. Íránská státní média již dříve během pondělí informovala o sérii silných explozí, které otřásly několika strategickými lokalitami v jižním Íránu. Výbuchy byly zaznamenány v těsné blízkosti ostře sledovaného průlivu, konkrétně v klíčových přístavních městech Bandar Abbás, Sírik a Džask. Tyto incidenty jasně ilustrují, že obě mocnosti vstupují do naprosto kritické fáze vyjednávání, která má navázat na původní dohodu zprostředkovanou začátkem dubna. Ropné trhy v pozoru a boj o Hormuzský průliv Geopolitická nervozita se okamžitě přelila na globální komoditní trhy. Ropa Brent (BZ=F) , mezinárodní benchmark pro ceny černého zlata, při úterním otevření asijských trhů posílila o 1,5 procenta na hodnotu 97,48 dolaru za barel, přičemž následně vystoupala až na 97,76 dolaru. Přes tento růst se však cena udržela pod páteční zavírací hodnotou, která činila 103,54 dolaru. Americká lehká ropa (CL=F) rovněž zaznamenala nárůst o 1,5 procenta a obchodovala se kolem úrovně 91,22 dolaru za barel. Ekonomické dopady konfliktu jsou nezanedbatelné. Skokový nárůst cen pohonných hmot tvrdě zasáhl popularitu amerického prezidenta Donalda Trumpa v předvolebních průzkumech. Tento faktor je mimořádně citlivý vzhledem k blížícím se listopadovým volbám, které definitivně rozhodnou o tom, zda si Republikánská strana udrží svou mocenskou převahu v obou komorách Kongresu. Paralelně s tím odcestoval předseda íránského parlamentu a hlavní vyjednavač Mohammad Bágher Qálíbáf společně s ministrem zahraničí Abbásem Aragčím do Kataru. Jejich cílem je urychleně dopracovat dohodu, která by garantovala šedesátidenní prodloužení příměří a především opětovné otevření strategického Hormuzského průlivu. Tímto úzkým hrdlem za normálních okolností protéká celá pětina světových dodávek ropy a zemního plynu. Podle zdrojů obeznámených s detaily rozhovorů by nová dohoda zavazovala Írán k postupnému otevření průlivu a systematickému odstranění námořních min. Zásadním ekonomickým ústupkem Teheránu by pak bylo zrušení veškerých tranzitních poplatků pro proplouvající lodě po celou dobu trvání šedesátidenního příměří. Jaderné ultimátum a širší blízkovýchodní kontext Americký ministr zahraničí Marco Rubio během své návštěvy indického Džajpuru potvrdil, že diplomatické rozhovory nadále pokračují. Upozornil však na složitost situace, kdy obě strany intenzivně debatují o specifických formulacích v úvodním dokumentu, což si vyžádá ještě několik dní tvrdé práce. Rubio tlumočil jasný postoj prezidenta, který je připraven uzavřít buď excelentní dohodu, nebo žádnou, přičemž zdůraznil, že průliv musí být bezpodmínečně otevřen. Sám Donald Trump o víkendu prostřednictvím své platformy Truth Social vyslal signál, že Washington a Teherán jsou velmi blízko k finalizaci celého ujednání. Varoval však, že pokud nedojde k dohodě výhodné pro všechny, hrozí návrat na bojiště s intenzitou, jaká tu ještě nebyla. Zároveň Trump nekompromisně požaduje, aby Írán v rámci jakékoliv smlouvy odevzdal své zásoby vysoce obohaceného uranu. Ten by měl být buď okamžitě předán Spojeným státům, nebo pod dohledem Komise pro atomovou energii zničen přímo na místě. Teherán naproti tomu mírní přehnaná očekávání. Mluvčí íránského ministerstva zahraničí Esmáíl Baqáí sice potvrdil dosažení shody u velké části projednávaných bodů, ale důrazně odmítl, že by samotný podpis finální smlouvy byl otázkou nejbližších hodin či dnů. Situaci navíc dramaticky komplikuje dění v sousedním Libanonu. Souběžně s americkými údery oznámil izraelský premiér Benjamin Netanjahu, že nařídil armádě zintenzivnit ofenzivu proti Íránem podporovanému militantnímu hnutí Hizballáh. Izrael potvrdil zasažení více než sedmdesáti cílů na libanonském území, přičemž Netanjahu deklaroval, že armáda nehodlá sundat nohu z plynu, ale naopak šlápne na pedál ještě silněji. Íránská diplomacie v této souvislosti dlouhodobě trvá na tom, že jakákoliv dlouhodobá mírová dohoda s Washingtonem musí integrálně zahrnovat i bezpečnostní situaci v Libanonu.