Teherán ostře odsoudil americké nálety na své vojenské cíle jako hrubé porušení příměří, přesto však pokračují tajná diplomatická jednání v Dauhá o prodloužení klidu zbraní o 60 dní. Ústředním bodem vyjednávání je postupné uvolnění zmrazených íránských aktiv v celkové hodnotě 24 miliard dolarů a postupné bezpoplatkové otevření strategického Hormuzského průlivu. Vojenská eskalace v regionu okamžitě vyvolala tlak na komoditní trhy, přičemž ceny ropy Brent po amerických úderech vzrostly o více než tři procenta těsně pod hranici 100 dolarů za barel.   Vojenská eskalace a diplomatické napětí Napětí na Blízkém východě opět prudce vzrostlo poté, co americké síly provedly cílené letecké údery na íránské raketové odpalovací systémy a vojenská plavidla. Teherán okamžitě obvinil Spojené státy z **hrubého porušení** stávajícího příměří a pohrozil tvrdou odvetou. Íránské ministerstvo zahraničí v oficiálním prohlášení zdůraznilo, že žádný nepřátelský krok ze strany USA nezůstane bez odpovídající reakce. Tato vojenská konfrontace přichází v kritickém okamžiku, kdy se mezinárodní společenství snaží stabilizovat situaci v regionu. Americká armáda své kroky obhajuje jako nezbytnou sebeobranu. Podle Washingtonu se íránská plavidla pokoušela rozmístit námořní miny v Hormuzském průlivu, který představuje klíčovou tepnu globální energetiky. Tímto úzkým hrdlem běžně prochází přibližně **pětina světové produkce** ropy a zemního plynu. Jakékoli narušení bezpečnosti v této oblasti má okamžitý dopad na globální trhy, což se potvrdilo i po posledních úderech. Na vojenskou eskalaci okamžitě reagovaly finanční trhy. Poté, co ceny na začátku týdne klesaly v naději na diplomatické řešení, v úterý prudce obrátily směr. Globální referenční benchmark, ropa Brent (BZ=F) , v reakci na americké nálety posílil o **3,6 procenta** a usadil se na hodnotě **99,58 dolaru** za barel. Obchodníci se obávají, že případné dlouhodobé uzavření průlivu by mohlo vyvolat masivní energetickou krizi. Zákulisní vyjednávání v Dauhá a miliardová aktiva Navzdory nebezpečnému vyostření situace na bojišti však diplomatické kanály na pozadí zůstávají otevřené. Hlavní vyjednavači obou stran se snaží dokončit dohodu, která by prodloužila křehké příměří z 8. dubna o dalších **60 dní**. Klíčoví íránští představitelé, vlivný předseda parlamentu Mohammad Báger Ghalíbáf a ministr zahraničí Abbás Arákčí, se v úterý pozdě večer vrátili do Teheránu po dvoudenních intenzivních rozhovorech s katarskými zprostředkovateli v Dauhá. Polooficiální íránská tisková agentura Tasním, která je napojena na Revoluční gardy, citovala zdroj blízký vyjednávání, podle něhož byly rozhovory konstruktivní a přinesly hmatatelný pokrok. Hlavním bodem diskusí v Dauhá bylo uvolnění zmrazených íránských aktiv v zahraničí v celkové hodnotě **24 miliard dolarů**. Teherán požaduje, aby byla polovina těchto finančních prostředků uvolněna hned v první fázi případné dohody. Americký prezident Donald Trump sice o víkendu naznačil, že dohoda je blízko, následně však své vyjednavače vyzval k opatrnosti. Prohlásil, že na uzavření dohody není třeba spěchat a obě strany si musí dát načas, aby byl dokument připraven správně. Americký ministr zahraničí Marco Rubio potvrdil, že se stále intenzivně diskutuje o konkrétních formulacích v úvodním dokumentu. Podle jeho slov prezident buď uzavře dobrou dohodu, nebo neuzavře žádnou. Podmínky dohody a širší regionální konflikt Navrhovaná dohoda obsahuje několik fází, které by měly vést k postupné deeskalaci. Írán by měl podle jejích podmínek postupně umožnit znovuotevření Hormuzského průlivu a odstranit z vodní cesty položené miny. Po dobu šedesátidenního příměří by navíc Teherán neúčtoval proplouvajícím lodím žádné poplatky. Souběžně s tím by měly začít rozhovory o íránském jaderném programu, kde se Teherán musí zavázat k naředění nebo odevzdání svých zásob vysoce obohaceného uranu. Právě osud jaderného materiálu je pro Washington klíčový. Donald Trump opakovaně prohlásil, že požaduje, aby Írán odevzdal to, co nazývá „jaderným prachem“. Na sociálních sítích uvedl, že vysoce obohacený uran musí být buď okamžitě předán Spojeným státům, nebo zničen na místě za přítomnosti Mezinárodní agentury pro atomovou energii či ekvivalentního kontrolního orgánu. Výměnou za to by USA postupně uvolňovaly sankce a zmrazená aktiva, což je však podmíněno reálným pokrokem. Celý konflikt má hlubší kořeny v událostech z **28. února**, kdy USA a Izrael zahájily vojenské operace, na což Írán reagoval uzavřením průlivu a raketovými údery na státy Perského zálivu. Současná situace je navíc komplikována vývojem v Libanonu, kde izraelský premiér Benjamin Netanjahu nařídil armádě zintenzivnit údery proti hnutí Hizballáh. Teherán trvá na tom, že jakákoli dlouhodobá mírová dohoda s Washingtonem musí zahrnovat i bezpečnostní záruky pro Libanon.