Americká administrativa čelí po verdiktu Nejvyššího soudu povinnosti vyplatit kompenzace za cla v odhadované výši 175 miliard dolarů. Globální giganti jako Philips či Pandora již oficiálně potvrdili záměr žádat o refundace, které by měly začít proudit v polovině května. Navzdory miliardovým vratek firmy neplánují snižovat spotřebitelské ceny, získané prostředky vnímají jako kompenzaci za minulé ztráty.   Právní zvrat a miliardový účet pro americkou pokladnu Světový byznys se nachází na prahu jedné z největších finančních redistribucí v moderní historii mezinárodního obchodu. Po letech nejistoty a právních bitev se korporátní giganti šikují do fronty na proplacení celních vratek, které jsou přímým důsledkem nedávného rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu. Ten v únoru letošního roku označil plošná cla zavedená administrativou Donalda Trumpa za nezákonná, což otevřelo stavidla pro nároky, které by mohly americkou státní pokladnu přijít na astronomických 175 miliard dolarů. Tento proces nabral na obrátkách během aktuální výsledkové sezóny za první čtvrtletí, kdy řada nadnárodních společností poprvé otevřeně hovoří o dopadech těchto cel na své hospodaření. Společnost Philips (PHIA.AS) ve středu oficiálně potvrdila, že hodlá o tyto refundace požádat v návaznosti na dubnový legislativní vývoj. Administrativa totiž spustila specializovaný portál pro zpracování žádostí, přičemž první tranše plateb by podle informací agentury Reuters měly být uvolněny již kolem 11. května. Generální ředitel této zdravotnické a technologické skupiny, Roy Jakobs, pro CNBC uvedl, že firma bude postupovat striktně v souladu s vládními nařízeními. Podle jeho slov Philips dlouhodobě preferuje svět bez obchodních bariér, neboť cla přímo komplikují cestu moderních technologií k pacientům. Společnost sice náklady na cla zahrnula do svého celoročního výhledu, avšak potenciální příjmy z refundací zatím do svých predikcí opatrně nepromítla, což ponechává prostor pro budoucí pozitivní překvapení v účetních knihách. Evropské impéria pod tlakem nákladů a drahých kovů Podobně asertivní postoj zaujal i dánský šperkařský kolos Pandora (PNDORA.CO) . Její generální ředitelka Berta de Pablos-Barbier označila cla za výrazný „protivítr“, který v prvním kvartálu negativně ovlivnil ziskovost. Přestože firma zatím s vratkami ve svém rozpočtu napevno nepočítá, příprava na podání žádosti je v plném proudu. Pro Pandoru však cla nejsou jediným zdrojem nákladové tísně. Šéfka firmy upozornila, že mnohem drastičtějším faktorem je aktuální cena stříbra (SI=F) , která se za posledních 18 měsíců více než zečtyřnásobila. V reakci na tento vývoj Pandora realizuje strategický obrat a stále častěji sází na platinu (PL=F) jako na cestu k efektivnější kontrole výrobních nákladů. Tento posun v materiálovém složení produktů je jasným signálem, že i v luxusním segmentu je tlak na marže neúprosný. Cla tak představují jen jednu z mnoha překážek, kterým musí globální dodavatelské řetězce čelit v prostředí volatilních komoditních trhů a geopolitického napětí. Seznam firem, které v posledních hodinách identifikovaly cla jako brzdu svého růstu, se však neustále rozšiřuje. Mezi evropskými průmyslovými lídry figurují jména jako BMW (BMW.DE) , Daimler (MBG.DE) nebo britský strojírenský specialista Renishaw (RSW.L) . Podobné signály vyslala i zdravotnická skupina Smith & Nephew (SN.L) a německý dodavatel autodílů Continental (CON.DE) . Ačkoliv tyto korporace zatím výslovně nepotvrdily podání žádostí o refundace, analytici očekávají, že s blížícím se květnovým termínem se k vlně nároků připojí většina zasaženého trhu. Ekonomický paradox aneb proč spotřebitelé nezlevní Zatímco pro korporátní bilance představují refundace vítanou finanční injekci, běžný spotřebitel pravděpodobně žádnou úlevu nepocítí. Historicky platí, že cla fungují jako silný proinflační faktor, neboť firmy část těchto dodatečných nákladů přenášejí do konečných cen. Logickým předpokladem by bylo, že s návratem peněz do firemních pokladen dojde k recipročnímu snížení cen zboží. Průzkum mezi finančními řediteli (CFO) však ukazuje na zcela opačný trend. Z aktuálního šetření vyplývá, že ačkoliv téměř polovina dotázaných finančních šéfů plánuje o refundace požádat, ani jeden z nich nehodlá v reakci na to snižovat ceny pro zákazníky. Tento postoj, který se může zdát na první pohled kontroverzní, má podle hlavního ekonoma Moody’s Analytics Marka Zandiho racionální jádro. Podniky totiž cla vnímaly jako neoprávněnou zátěž, která je nutila k nákladným úpravám dodavatelských řetězců a omezovala jejich investiční apetit. Z pohledu vedení firem jsou tedy očekávané vratky vnímány spíše jako „odškodné“ za minulé útrapy než jako prostor pro cenovou válku. Podle Zandiho si korporace tyto prostředky ponechají, aby sanovaly ztráty z předchozích let a posílily svou hotovostní pozici v nejistém ekonomickém prostředí. Pro více než 330 000 importérů, kterých se proces týká, tak jde o bitvu o vlastní marže, zatímco inflační dopad, který cla do ekonomiky vnesla, zůstane v cenových hladinách pevně ukotven i po jejich formálním zrušení.