Prezident Donald Trump oznámil záměr skokově zvýšit celní zatížení na dovoz evropských osobních a nákladních automobilů na pětadvacet procent. Bílý dům argumentuje nedodržováním obchodních dohod ze strany Evropské unie a hledá nové legislativní cesty po únorovém zásahu Nejvyššího soudu. Radikální celní ofenziva bezprostředně ohrožuje obchodní model předních evropských výrobců, kteří jsou silně závislí na exportu z domácích továren.   Bílý dům stupňuje tlak na evropské obchodní partnery Americká administrativa pod vedením prezidenta Donalda Trumpa přistupuje k dalšímu razantnímu kroku v rámci své asertivní obchodní politiky. V pátek bylo oficiálně avizováno, že Spojené státy plánují uvalit pětadvacetiprocentní cla na dovoz osobních i nákladních automobilů pocházejících z členských států Evropské unie. Tento krok představuje zásadní eskalaci v již tak napjatých transatlantických obchodních vztazích. Prezident Trump své rozhodnutí komunikoval prostřednictvím platformy Truth Social, kde jako hlavní důvod uvedl skutečnost, že Evropská unie podle jeho administrativy nedodržuje plně dohodnuté podmínky vzájemné obchodní úmluvy. Zvýšené celní sazby by měly vstoupit v platnost již v průběhu následujícího týdne, což ponechává evropským partnerům jen minimální prostor pro diplomatickou reakci. Zásadní výjimkou z tohoto tvrdého opatření, kterou prezident ve svém prohlášení explicitně zdůraznil, je lokální produkce. Pokud se evropské automobilky rozhodnou vyrábět svá vozidla přímo v továrnách na území Spojených států amerických, nebudou se na ně žádná nová cla vztahovat. Tento přístup jasně ilustruje dlouhodobou snahu Bílého domu o přesun výrobních kapacit zpět na americkou půdu. Oficiální stanovisko Bílého domu poskytnuté v pátek tento tvrdý postup plně podporuje. Podle vyjádření vládního představitele Evropská unie selhala v dosažení podstatného pokroku ohledně svých závazků vyplývajících z bilaterální obchodní dohody. Administrativa tak dává jasně najevo, že její trpělivost s tempem naplňování úmluvy je u konce. Zástupce Bílého domu rovněž dodal, že prezident si vždy vyhrazoval právo upravovat celní sazby v případech, kdy obchodní partneři neplní své sliby. Tento nekompromisní postoj signalizuje, že Spojené státy jsou připraveny využít cla jako primární nástroj k vynucení plnění mezinárodních dohod, bez ohledu na potenciální tržní turbulence. Právní bitva a hledání nových legislativních mechanismů Implementace takto masivních celních bariér však naráží na mimořádně složitou právní realitu. V únoru letošního roku totiž americký Nejvyšší soud rozhodl, že podstatná část dosavadní celní agendy prezidenta Trumpa byla nezákonná. Toto přelomové rozhodnutí zásadně zkomplikovalo exekutivní pravomoci Bílého domu v oblasti mezinárodního obchodu. Prezidentovy takzvané reciproční tarify se původně opíraly o novátorský výklad zákona o mezinárodních mimořádných ekonomických pravomocích, známého pod zkratkou IEEPA. Nejvyšší soud však poměrem hlasů šest ku třem konstatoval, že legislativa, o kterou se tato dovozní cla opírala, neposkytuje prezidentovi oprávnění k jejich uvalování. V reakci na tento soudní debakl Trump oznámil podpis nového exekutivního nařízení, které zavádělo desetiprocentní globální clo. Tento krok měl efektivně nahradit zrušená cla v rámci IEEPA, avšak opíral se o sekci 122 obchodního zákona z roku 1974. Zásadní nevýhodou tohoto řešení je časové omezení, neboť legislativa umožňuje platnost takového opatření pouze na dobu sto padesáti dnů. Následně prezident avizoval, že tuto globální sazbu zvýší až na patnáct procent. Neustálé změny v deklarovaných sazbách a hledání vhodného právního rámce vnášejí do mezinárodního obchodu značnou míru nejistoty. Administrativa proto musela sáhnout po silnějším a trvalejším legislativním nástroji, který by odolal soudnímu přezkumu. Tímto nástrojem se stala sekce 232, která umožňuje uvalení cel z důvodu ohrožení národní bezpečnosti. Trumpova administrativa již v loňském roce široce implementovala pětadvacetiprocentní cla na vybrané dovážené vozy a automobilové součástky právě s odvoláním na tuto sekci. Tato cla zůstávají nadále v platnosti a Bílý dům potvrdil, že i nová zátěž pro Evropskou unii bude realizována pod hlavičkou sekce 232. Evropská diplomacie v pohotovosti a ohrožení klíčoví výrobci Reakce starého kontinentu na rostoucí obchodní napětí na sebe nenechala dlouho čekat. Evropská unie již v únoru, bezprostředně po oznámení nových celních sazeb, důrazně varovala, že stávající obchodní dohoda se Spojenými státy by mohla být vážně ohrožena. V reakci na americký postup Unie dokonce odložila plánované hlasování o této dohodě. Zástupci Evropské unie v současnosti deklarují, že postupují podle standardních legislativních zvyklostí a průběžně informují americkou administrativu o svém vývoji. Mluvčí Evropské komise zdůraznil, že Brusel udržuje se svými protějšky úzce koordinovaný kontakt a aktivně usiluje o vyjasnění amerických závazků. Komise nadále vyjadřuje plné odhodlání k udržení předvídatelných a oboustranně výhodných transatlantických vztahů. Zároveň však zaznělo jasné varování, že pokud Spojené státy přijmou opatření, která budou v přímém rozporu se společným prohlášením, Evropa si ponechá všechny dostupné možnosti k tvrdé ochraně svých vlastních zájmů. Tato celní ofenziva má přitom zcela konkrétní korporátní cíle. Nejvýraznější dopad změny celních sazeb by pocítily německé průmyslové ikony, jako je společnost Mercedes-Benz Group AG (MBG.DE) , automobilka Bayerische Motoren Werke Aktiengesellschaft (BMW.DE) a koncern Volkswagen AG (VOW3.DE) . Tyto firmy představují páteř evropského exportu do zámoří. Zásadní zranitelnost těchto evropských automobilek spočívá v jejich obchodním modelu. Všechny zmíněné korporace totiž dovážejí na americký trh velké procento vozidel, která jsou fyzicky vyrobena v jejich evropských závodech. Pokud by pětadvacetiprocentní clo skutečně vstoupilo v platnost, jejich konkurenceschopnost na klíčovém americkém trhu by utrpěla bezprecedentní ránu.