Americká měna stabilizuje své pozice díky geopolitickému napětí na Blízkém východě, a to i přes klesající ceny ropy a nižší výnosy dluhopisů. Investoři očekávají těsnější korelaci dolaru s ropou, přičemž expertní výhledy pro evropskou měnu naznačují její postupný růst v horizontu dvanácti měsíců. Analytici varují před podobností s ropnými šoky sedmdesátých let, avšak díky vyšší domácí těžbě je současná americká ekonomika vůči inflaci výrazně odolnější.   Geopolitické zmatky jako záchranné lano pro americkou měnu Smíšené a často si odporující zprávy přicházející z oblasti Blízkého východu v současnosti představují pro americký dolar nečekanou vzpruhu. Zelená bankovka dokázala na devizových trzích úspěšně korigovat předchozí ztráty bezprostředně poté, co Donald Trump veřejně prohlásil, že probíhající vyjednávání s Íránem se nacházejí ve své finální fázi. Tento optimistický narativ však vzápětí narazil na tvrdou realitu mezinárodní diplomacie. Oficiální představitelé Teheránu vydali prohlášení, které jakýkoliv hmatatelný pokrok v rozhovorech s Washingtonem kategoricky popírá. Situaci na geopolitické šachovnici navíc dále zkomplikovalo hnutí Hizballáh, jež rezolutně odmítlo přistoupit na podmínky příměří s Izraelem, které iniciovaly Spojené státy. Tyto hluboce matoucí a nepředvídatelné události na Blízkém východě fungují jako silný katalyzátor tržní nervozity. Investoři v reakci na rostoucí globální napětí logicky stahují svůj kapitál z rizikovějších aktiv a hledají takzvaný bezpečný přístav. To pochopitelně dramaticky zvyšuje poptávku po americké měně, která tuto funkci historicky spolehlivě plní. Zajímavým paradoxem současného vývoje je skutečnost, že Dolarový index (DX-Y.NYB) dokázal stabilizovat své pozice navzdory zjevně nepříznivým makroekonomickým větrům. K tomuto upevnění došlo i přesto, že trhy zaznamenaly znatelný propad, kterým si prošla Ropa Brent (BZ=F) , a s ním ruku v ruce jdoucí pokles výnosů amerických státních dluhopisů. Tržní očekávání a překvapivé úrokové výhledy Při pohledu na budoucí kroky americké centrální banky začínají trhy přepisovat své dosavadní scénáře. Pravděpodobnost, že by Fed v průběhu roku 2026 přistoupil k dalšímu zpřísňování měnové politiky, se v současnosti propadla pod klíčovou hranici padesáti procent. Tento znatelný posun v náladě investorů přesně reflektují detailní data z prestižního průzkumu MLIV Pulse, který je bedlivě sledován analytickou komunitou. Podle jeho výsledků se celých 45 procent oslovených respondentů domnívá, že základní úroková sazba federálních fondů zůstane v letošním roce zcela beze změny. Dalších 35 procent investorů stále sází na její zvýšení, zatímco pouze 15 procent tržních hráčů očekává její pokles. Zajímavý je rovněž pohled na vnímání vztahu mezi měnou a komoditami. Více než polovina účastníků průzkumu předpovídá, že vzájemná korelace mezi americkým dolarem a vývojem cen černého zlata v nadcházejícím období významně posílí. Více než třetina investorů navíc zastává názor, že hodnota dolaru a severomořské ropné směsi bude ve střednědobém horizontu společně oslabovat. Tento předpoklad dokonale koresponduje s konsenzuální prognózou agentury Reuters, která mapuje budoucnost evropské měny vůči té americké. Podle těchto expertních odhadů by měl Měnový pár EUR/USD (EURUSD=X) postupně posilovat. Predikce hovoří o dosažení úrovně 1,18 v horizontu jednoho měsíce, hranice 1,19 do tří měsíců a mety 1,20 v průběhu jednoho roku. Základní tržní scénář nyní počítá s tím, že blízkovýchodní konflikt nakonec dospěje ke svému rozuzlení. To by následně umožnilo Donaldu Trumpovi přesunout těžiště jeho politického zájmu ze zahraniční politiky zpět k domácím ekonomickým otázkám. Lze tak důvodně očekávat, že Bílý dům v takovém případě obnoví svůj silný politický tlak na centrální banku, aby přistoupila ke kýženému snižování úrokových sazeb. Stíny minulosti a strukturální odolnost ekonomiky Současná konstelace na globálních finančních trzích a celkový stav světové ekonomiky v mnoha ohledech nápadně připomínají dramatické události ze sedmdesátých let minulého století. Tehdejší ropná krize zafungovala jako rozbuška, která na trzích odstartovala masivní a těžko kontrolovatelnou vlnu inflace. Historie ukazuje, že tehdejší centrální banka podlehla intenzivnímu tlaku ze strany Bílého domu. Namísto toho, aby v reakci na rostoucí ceny razantně zvýšila sazbu federálních fondů, začala ji paradoxně snižovat. Toto fatální politické rozhodnutí mělo za následek nekontrolovatelný cenový růst, který poškodil kupní sílu obyvatelstva. Následná snaha o nápravu situace si vyžádala sérii mimořádně agresivních kol měnového zpřísňování. Tento drastický zásah nakonec celou americkou ekonomiku uvrhl do hluboké a bolestivé dvojité recese. Obavy z opakování tohoto černého scénáře jsou proto v současných odborných diskusích velmi živé. Rozsáhlá studie zpracovaná výzkumným týmem pobočky Fedu v Bostonu však přináší na celou problematiku podstatně optimističtější pohled. Podle jejích analytických závěrů je vysoce pravděpodobné, že se Spojené státy tomuto krizovému vývoji tentokrát úspěšně vyhnou. Klíčovým faktorem je dramatický nárůst domácí těžby ropy, který americkou ekonomiku učinil podstatně odolnější vůči externím surovinovým šokům. Čísla hovoří jasně: zatímco v bouřlivých sedmdesátých letech vzrostla inflace v důsledku krize o 2,2 procentního bodu, současné modely počítají s nárůstem o pouhých 1,5 procentního bodu. Ještě propastnější rozdíl vidíme při pohledu na trh práce. Zatímco tehdejší krize vystřelila míru nezaměstnanosti o 1,8 procentního bodu směrem vzhůru, dnešní pracovní trh prokazuje pozoruhodnou vitalitu. Americké hospodářství nadále dokáže plynule generovat nová pracovní místa, což naznačuje, že ačkoliv se historie může v určitých rysech opakovat, Spojené státy jsou na případné turbulence připraveny mnohem lépe než před půl stoletím.