Íránské síly donutily k návratu minimálně čtyři velké tankery, čímž přímo zpochybnily novou bezpečnou trasu vytyčenou Mezinárodní námořní organizací. Teherán se snaží převzít plnou kontrolu nad průlivem, vyžaduje speciální povolení a plánuje zavést poplatky za pojištění pro proplouvající plavidla. Křehkou bezpečnostní situaci dokreslují přímé hrozby raketovým útokem vůči plavidlům, která odmítnou změnit kurz podle íránských instrukcí.   Konflikt o bezpečný průjezd a mezinárodní koridor Strategicky klíčový Hormuzský průliv se opět stává dějištěm vyhroceného geopolitického napětí. Během čtvrtečního obchodního dne bylo zjištěno, že minimálně čtyři ropné tankery byly íránskými úřady donuceny k návratu při pokusu o opuštění této ostře sledované námořní tepny. Tento radikální krok ze strany Teheránu představuje přímou a otevřenou výzvu vůči novému evakuačnímu koridoru, který nedávno oficiálně vyhlásila Mezinárodní námořní organizace (IMO). Mezinárodní námořní organizace přitom teprve v úterý oznámila, že po rozsáhlých diskusích se všemi zúčastněnými stranami úspěšně vytvořila bezpečný evakuační koridor. Tato trasa, která těsně kopíruje ománské pobřeží, měla primárně sloužit pro lodě a námořníky, kteří v důsledku předchozích konfliktů uvízli ve vodách Perského zálivu na více než 100 dní. Cílem bylo zajistit plynulý a bezpečný návrat těchto plavidel do mezinárodních vod. Realita na moři se však od diplomatických dohod dramaticky lišila. Plavidla Blue Star I, SG Pegasus, Azumasan a Omega Trader během čtvrtka buď provedla náhlý obrat o 180 stupňů, nebo výrazně odchýlila svůj kurz od trasy doporučené IMO. Bezpečnostní analytici se shodují, že tyto nečekané manévry byly s největší pravděpodobností provedeny na základě přímých instrukcí od íránských Islámských revolučních gard (IRGC). Tyto elitní vojenské jednotky vydaly varování, že jakékoli trasy, které nejsou výslovně nařízeny Teheránem, považují za nepřijatelné a zcela nebezpečné. Ačkoliv Írán formálně souhlasil s opětovným otevřením průlivu v rámci prozatímní mírové dohody se Spojenými státy americkými, celkový objem námořní dopravy zůstává hluboko pod úrovněmi z doby před vypuknutím konfliktu. Historicky tímto úzkým hrdlem proplouvalo přibližně 135 velkých plavidel denně. Během trvání konfliktu si Teherán navíc striktně vymínil, že veškeré lodě musí proplouvat výhradně podél jeho vlastního pobřeží v severní části průlivu. Snaha o absolutní kontrolu a zpoplatnění tranzitu Napětí dále eskaluje v důsledku oficiálních prohlášení íránských představitelů. Islámské revoluční gardy ve svém nedávném komuniké ostře zkritizovaly mezinárodní společenství. Podle jejich vyjádření určité autority svévolně oznámily novou trasu pro lodní dopravu v Hormuzském průlivu, aniž by tento krok jakkoli informovaly nebo koordinovaly s Íránskou islámskou republikou. Tento postoj ukazuje na hlubokou propast mezi mezinárodním právem a regionálními mocenskými ambicemi. Teherán se dlouhodobě a systematicky pokouší zavést svůj vlastní autonomní režim pro kontrolu nad celým průlivem. V květnu byla za tímto účelem zřízena nová instituce nazvaná Persian Gulf Strait Authority. Íránská administrativa nyní striktně požaduje, aby lodě žádaly o speciální povolení k proplutí právě u tohoto nového úřadu. Co je však pro globální trhy ještě znepokojivější, je íránský plán začít po uplynutí šedesátidenního přechodného období vybírat od proplouvajících plavidel poplatky za pojištění. Podle Martina Kellyho, vedoucího poradenství ve společnosti EOS Risk Group, jsou íránské revoluční gardy pravděpodobně krajně podrážděny postojem Ománu. Ten se podle všeho přiklonil na stranu Spojených států tím, že souhlasil s vedením trasy IMO podél svých vlastních břehů na jihu průlivu. Kelly zdůrazňuje, že pokyny Mezinárodní námořní organizace jsou jasným signálem, že Omán není ochoten podpořit Írán v jeho kontroverzní snaze zpoplatnit dopravu v této kritické námořní cestě. Data z námořní zpravodajské společnosti Windward jasně ukazují, jak se lodní doprava v praxi štěpí. Z plavidel, která ve středu úspěšně opustila Perský záliv přes Hormuzský průliv, si 15 kapitánů zvolilo íránskou severní trasu, zatímco 26 lodí využilo jižní ománský koridor. Navzdory této napjaté situaci však trhy reagovaly překvapivě klidně. Ropa (CL=F) během čtvrtečního obchodování poprvé klesla zpět na cenové úrovně, které panovaly před vypuknutím celého konfliktu. Raketové hrozby a křehká stabilita trhu Situace na vodní hladině však zůstává extrémně nebezpečná, o čemž svědčí i nejnovější zprávy od námořní zpravodajské agentury Ambrey. Ta ve čtvrtek informovala o vážném incidentu, při kterém byl tanker plující pod panamskou vlajkou instruován, aby okamžitě změnil svůj kurz. Plavidlo, které zrovna tranzitovalo průlivem na své cestě do Pákistánu, bylo kontaktováno íránskými revolučními gardami s jednoznačným příkazem. Podle dostupných informací gardy nařídily lodi, aby se odklonila na jimi preferovanou trasu ležící severně od ostrova Larak. Následně dostal kapitán příkaz na místě zastavit a vyčkat na oficiální povolení k další plavbě. Zpravodajská agentura Ambrey, která z bezpečnostních důvodů nezveřejnila jméno dotyčného plavidla, uvedla, že lodi bylo explicitně sděleno, že se nachází v přímém dostřelu íránských raketových systémů a v případě neuposlechnutí na ni může být zahájena palba. Stojí za zmínku, že jak SH Pegasus, tak Omega Trader, tedy lodě, které byly donuceny k návratu již dříve, rovněž plují pod panamskou vlajkou. Tato cílená kampaň proti specifickým plavidlům vyvolává na trzích značnou nervozitu. Analytička Michelle Wiese Bockmann ze společnosti Windward varuje, že tyto výhrůžky jasně podtrhují, jak nejisté a extrémně křehké jsou aktuální podmínky v průlivu. Podle expertky tyto agresivní kroky nepochybně podkopou rodící se důvěru mezi majiteli lodí a námořními pojistiteli ohledně celkové bezpečnosti a spolehlivosti tranzitu. Trh s námořním pojištěním je na podobné geopolitické šoky velmi citlivý. Nově zřízený íránský úřad Persian Gulf Strait Authority mezitím nereagoval na žádosti médií o komentář ohledně toho, kolik lodí již reálně požádalo o jejich kontroverzní tranzitní povolení, což jen prohlubuje informační a bezpečnostní vakuum v regionu.