Katarský premiér zdůrazňuje nutnost přímé komunikace mezi Washingtonem a Teheránem k zamezení dezinformacím a provokacím v průlivu. Těžba zkapalněného plynu se v Kataru brzy vrátí k normálu, oprava zasažených terminálů však potrvá roky. Dočasná dohoda prodlužuje příměří o šedesát dní, vrací do Íránu jaderné inspektory a uvolňuje sankce na prodej ropy.   Horká linka jako štít proti chaosu a dezinformacím Zřízení přímé komunikační linky mezi Spojenými státy a Íránem je naprosto nezbytným předpokladem pro bezpečné znovuotevření Hormuzského průlivu. Katarský premiér šajch Muhammad bin Abdar Rahmán Sání varoval, že bez tohoto mechanismu hrozí paralyzování klíčové námořní tepny nezávislými aktéry a radikálními frakcemi. Globální trhy, na kterých se obchoduje Ropa (CL=F) , nyní s napětím sledují každý diplomatický krok, jenž by mohl uvolnit sevření světové energetické krize. V exkluzivním vyjádření pro Financial Times premiér uvedl, že horká linka, na níž se znepřátelené strany dohodly během nedávných jednání ve Švýcarsku, má primárně čelit šíření dezinformací. Bude také sloužit ke koordinaci během riskantního odstraňování námořních min. Zásadním problémem je podle něj riziko, že kdokoliv s přístupem k námořním komunikacím může vysílat falešná varování typu: „Obraťte se, budeme střílet, jsme Islámské revoluční gardy.“ Katar, který v tomto konfliktu působí jako jeden z hlavních mediátorů, se s podobnými incidenty již setkává. Cílem nového komunikačního kanálu je proto zajistit, aby každá hrozba směřující na proplouvající lodě byla oficiálně ověřena přímo Teheránem. Tím se má garantovat bezpečný průjezd plavidel a minimalizovat prostor pro sabotáže ze strany těch íránských frakcí, kterým současné diplomatické tání není po chuti. Znovuotevření strategického průlivu tvoří samotné jádro prozatímní dohody podepsané minulý týden. Tento krok úzce koresponduje s ambicemi americké administrativy Donalda Trumpa na zkrocení globálních cen energií. Přestože íránské Islámské revoluční gardy o víkendu pohrozily opětovným uzavřením vodní cesty v reakci na izraelské údery proti libanonskému Hizballáhu, katarský premiér ujistil, že průliv zůstává otevřený a žádný oficiální příkaz k jeho blokádě ze strany Íránu nepadl. Návrat katarského plynu a globální ekonomické dozvuky Jako druhý největší světový exportér zkapalněného zemního plynu utrpěl Katar v prvních týdnech konfliktu těžké rány. Nyní se však situace začíná stabilizovat. Zemní plyn (NG=F) by mohl brzy zaznamenat úlevu na straně nabídky, jelikož katarské úřady již po podpisu memoranda o porozumění zahájily přípravu své flotily tankerů. Během několika týdnů by se měla produkce vrátit k normálu, s výjimkou těžce poškozených zařízení. Státní energetický gigant QatarEnergy však zůstává obezřetný. Společnost odvolá stav vyšší moci (force majeure) až ve chvíli, kdy si bude absolutně jistá, že jsou vyřešena všechna bezpečnostní rizika. Produkce byla pozastavena na konci února, pouhé čtyři dny poté, co USA a Izrael zahájily vojenské operace proti Íránu, jež následovaly po zničujícím dronovém útoku na obří terminál Ras Laffan. Březnové raketové útoky napáchaly další masivní škody, které vyřadily z provozu zařízení zodpovědná za zhruba 17 procent katarské produkce LNG. Opravy těchto strategických uzlů mohou podle odhadů trvat až pět let. Konflikt navíc zpozdil ambiciózní plány na rozšíření těžby v gigantickém ložisku North Field, kde měla kapacita do roku 2027 vzrůst ze 77 na 126 milionů tun ročně. Ekonomické jizvy způsobené válkou se však neomezují pouze na energetiku. Šajch Muhammad varoval, že globální ekonomika pocítí plný dopad narušených dodavatelských řetězců až v nadcházejících měsících. Katar je totiž největším světovým exportérem helia, jež je naprosto kritické pro fungování přístrojů magnetické rezonance, a druhým největším dodavatelem močoviny, klíčové suroviny pro výrobu hnojiv. Nedostatek těchto komodit udeří na trhy naplno během září a října. Křehké příměří a trnitá cesta k trvalé dohodě Podle podmínek nového memoranda se Spojené státy a Írán dohodly na prodloužení dubnového příměří o dalších 60 dní a na zahájení rozhovorů o jaderném programu. Katar a Pákistán nyní intenzivně zprostředkovávají jednání mezi Trumpovou administrativou a Teheránem o finálním uspořádání. Součástí dohody je i harmonogram, podle kterého by se námořní doprava v Hormuzském průlivu měla vrátit na předválečnou úroveň do třiceti dnů od podpisu memoranda. Zásadním bodem sváru zůstává snaha Teheránu vybírat poplatky za proplutí průlivem. Katar se proti tomuto záměru ostře ohrazuje a označuje jej za porušení mezinárodních protokolů. Pro zemi představuje průliv jedinou námořní bránu do světa a jakákoliv snaha o její zpoplatnění či kontrolu je z pohledu Dauhá zcela neakceptovatelná. O budoucí správě vodní cesty, kterou sdílí Írán s Ománem, se povedou další tvrdá jednání. Pozitivním signálem pro trhy je souhlas Íránu s návratem inspektorů Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Washington na oplátku vydal výjimku ze sankcí, která Teheránu umožňuje až do 21. srpna prodávat ropu v amerických dolarech. Jde o první z řady finančních stimulů, jež mají islámskou republiku motivovat k dodržování dohodnutých podmínek. Na stole je také návrh investičního fondu pro Írán v astronomické výši 300 miliard dolarů. Tento vehikl, iniciovaný americkou stranou a potenciálně financovaný státy Perského zálivu, má sloužit k ekonomické obnově regionu. Katarský premiér sice přímou finanční účast Dauhá nepotvrdil, zdůraznil však, že cílem je stabilizace celého regionu a vytvoření nového bezpečnostního rámce. Zda bude šedesátidenní okno stačit k dosažení trvalé jaderné dohody, zůstává nejisté, prioritou je nyní ukotvit alespoň obecný rámec kompromisu.