Donald Trump avizoval, že Spojené státy a Írán podepíší dohodu o prodloužení příměří a okamžitém znovuotevření strategického Hormuzského průlivu. Íránští představitelé mírní přílišný optimismus a varují, že přesné načasování podpisu memoranda zůstává kvůli nestabilitě vyjednávání stále nejasné. Součástí rodícího se ujednání je i rámec pro řešení íránského jaderného programu a postupné ředění zásob obohaceného uranu pod mezinárodním dohledem.   Diplomatická ofenziva a snaha o zkrocení energetické krize Bývalý americký prezident Donald Trump nečekaně oznámil, že Spojené státy a Írán jsou na prahu podpisu přelomové dohody. Podle jeho slov by mělo již v neděli dojít k prodloužení křehkého příměří a především k okamžitému znovuotevření strategicky klíčového Hormuzského průlivu pro veškerou námořní dopravu. Tento překvapivý vývoj přichází v době, kdy globální trhy čelí nejhorší energetické krizi za poslední desetiletí. Uzavření této úzké, avšak kriticky důležité námořní cesty od 28. února výrazně narušilo globální dodavatelské řetězce. Ropa (CL=F) na tuto více než sto dní trvající geopolitickou nestabilitu bezprostředně reagovala prudkými cenovými výkyvy a hrozbou další eskalace. Trump své prohlášení publikoval na platformě Truth Social jen několik hodin poté, co pákistánský premiér Šahbáz Šaríf naznačil, že takzvaný „elektronický podpis“ memoranda o porozumění lze očekávat v horizontu nejbližších 24 hodin. Zajištění plynulých dodávek surovin se stalo pro americkou administrativu naprostou prioritou, zejména s ohledem na rostoucí ceny pohonných hmot před blížícími se listopadovými volbami do Kongresu. „Dohoda má být podepsána zítra a bezprostředně poté bude Hormuzský průliv otevřen pro všechny,“ zdůraznil Trump ve svém víkendovém vyjádření. Zároveň dodal, že současné vztahy s Íránem jsou podle něj mnohem lepší a konstruktivnější než za předchozích administrativ. Jeho optimistické hodnocení následuje po týdnu horečné diplomatické aktivity, která měla zabránit propadu obou znesvářených stran do plnohodnotné války. Opatrnost Teheránu a mechanika odblokování průlivu Zatímco Washington srší optimismem, íránská strana volí podstatně zdrženlivější rétoriku. Mluvčí íránského ministerstva zahraničí Esmáíl Baghájí upozornil, že přesné načasování podpisu memoranda zůstává stále nejasné. Podle vyjádření pro státní média připustil, že k uzavření dohody může dojít v nadcházejících dnech, avšak nedělní termín nepotvrdil. „Vzhledem k nestabilitě a nekonzistentnosti druhé strany ohledně tohoto procesu bychom měli být velmi opatrní při jakýchkoli definitivních prohlášeních,“ uvedl Baghájí. Již v pátek přitom potvrdil, že intenzivní jednání příslušných institucí nadále probíhají a k dosažení konečného výsledku je nezbytný konsenzus všech rozhodovacích orgánů v zemi. Klíčovou roli v mediaci hrají Pákistán a Katar. Katarskí vyjednavači v neděli v úzké koordinaci s USA odcestovali do Teheránu, aby pomohli s finalizací detailů. Cílem je prodloužit příměří z 8. dubna o dalších 60 dní a nastavit pevný rámec pro komplexní jednání o íránském jaderném programu, jež by mělo vést k definitivnímu ukončení konfliktu. Samotné odblokování vodní cesty má přesně stanovený harmonogram. Během prvních 30 dnů by měly íránské síly odstranit nastražené miny. Teherán se navíc zavázal, že po dobu 60 dnů nebude vybírat žádné poplatky od plavidel proplouvajících tímto kritickým uzlem. Spojené státy na oplátku ukončí svou námořní blokádu íránských přístavů. Vyjednavači však čelí enormnímu vnitropolitickému tlaku. V několika íránských městech, včetně Teheránu a svatého města Mašhad, se o víkendu shromáždili stoupenci tvrdé linie. Demonstranti skandovali hesla proti diplomatům, obviňovali je z vlastizrady a volali po smrti Abbase Araghčího. „Ghalibafe, Araghčí! Co se stalo s krví našeho vůdce?“ křičel dav požadující tvrdou pomstu za zabití bývalého nejvyššího vůdce. Jaderný kompromis a zklidnění blízkovýchodního napětí Zásadní součástí rodící se dohody je formální závazek Íránu, že nebude usilovat o získání ani vývoj jaderných zbraní. Podle zdrojů obeznámených s průběhem jednání by se Teherán a Washington měly dohodnout na mechanismu likvidace íránských zásob obohaceného uranu. Teherán přitom dlouhodobě trvá na tom, že jeho program slouží výhradně k mírovým civilním účelům. Minimálním požadavkem je naředění veškerého uranu přímo na místě pod přísným dohledem Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE). Írán v současnosti disponuje zásobami přesahujícími 9 000 kilogramů obohaceného uranu. Ačkoliv je většina materiálu obohacena jen na nízkou úroveň, kritických 440 kilogramů dosahuje hodnot nebezpečně blízkých zbrojní kvalitě. Případné uvolnění tvrdých ekonomických sankcí vůči Íránu by probíhalo přísně fázovitě a bylo by striktně podmíněno hmatatelným pokrokem v jaderných rozhovorech. Vysoce postavený úředník Trumpovy administrativy označil projednávaný dokument za „skvělou a velmi silnou dohodu“, odmítl však spekulovat o konkrétním datu podpisu. Cesta k diplomatickému řešení následuje bezprostředně po extrémně nebezpečné eskalaci. Spojené státy a Írán si tento týden opakovaně vyměnily vojenské údery poté, co Trump obvinil íránské síly ze sestřelení americké helikoptéry. Islámský režim reagoval na americké útoky odpálením salv raket a dronů na americké základny v Jordánsku, Kuvajtu a Bahrajnu, což téměř zhatilo diplomatické úsilí. Úspěšné uzavření dohody by přineslo tolik potřebnou úlevu globálním trhům i státům Perského zálivu, které se staly terčem íránských odvetných úderů. Téma Blízkého východu bude dominovat i na nadcházejícím summitu G7 ve Francii, kam Trump zamíří počátkem příštího týdne a kde plánuje separátní bilaterální schůzky s lídry Kataru, Spojených arabských emirátů a Egypta.