Venezuelský ropný průmysl, který se znovu otevírá investorům

Časté úniky ropy znečišťují mangrovové porosty v národních parcích. Výbuchy rafinerií v posledních letech způsobily, že se k nebi vznášel černý dým. A venezuelská národní ropná společnost, která nedokáže zpracovávat zemní plyn, jenž je vedlejším produktem těžby ropy, ho denně spálí tolik, že by stačil na zásobování státu Georgia.

Po loňském rozhodnutí Bidenovy administrativy zmírnit sankce a umožnit společnosti Chevron Corp. obnovit své venezuelské operace, americké a evropské ropné společnosti lobbují v USA za povolení čerpat ropu uprostřed otřesů na trhu způsobených válkou na Ukrajině, tvrdí lidé blízcí těmto společnostem. Zanedbávání a špatné hospodaření Venezuely však odráží problémy, které stojí před západními energetickými společnostmi a investory, kteří se chtějí vrátit do země, jež se nachází na vrcholu jedněch z největších světových zásob ropy a plynu.

Společnost ConocoPhillips, která Venezuelu opustila po znárodnění svých aktiv v roce 2007, je nyní otevřena dohodě o prodeji ropy z této země v USA jako způsobu, jak získat zpět téměř 10 miliard dolarů, které jí Venezuela dluží. Několik společností, které z Venezuely nikdy neodešly, ale omezily svou činnost kvůli sankcím a nesplaceným dluhům – mezi nimi španělská Repsol SA a italská Eni SpA – podle lidí blízkých některým z těchto firem jedná s venezuelskou národní ropnou společností Petróleos de Venezuela SA (PdVSA), aby mohly zvýšit těžbu. A společnost Shell PLC, průkopník venezuelského ropného průmyslu, tvrdí, že se uchází o dodávku plynu z venezuelského podmořského pole do sousedního Trinidadu a Tobaga.

Podle pracovníků ropného průmyslu, analytiků a ekologických aktivistů se zájem prohlubuje i v době, kdy ochránci životního prostředí a pracovních míst varují před nebezpečím v celém chátrajícím venezuelském energetickém průmyslu, kde je regulační dohled nedostatečný, a to i přesto, že vláda prezidenta Nicoláse Madura usiluje o zvýšení těžby. Společnost Morningstar Sustainalytics, která pro investory hodnotí environmentální, sociální a správní rizika, hodnotí PdVSA jako „vážné riziko“ kvůli jejímu širokému vystavení environmentálním problémům a jejich řešení.

Většina společností na žádosti o vyjádření k ekologické situaci ve Venezuele nereagovala. Společnost Conoco se odmítla vyjádřit.

Společnost PdVSA „se soustředí spíše na to, aby vytěžila co nejvíce, než aby se starala o životní prostředí,“ řekl Ausberto Quero, venezuelský stavební inženýr a odborník na dopady ropného průmyslu na životní prostředí. Venezuelské ministerstvo informací a společnost PdVSA neodpověděly na e-maily s žádostí o komentář.

Maduro obvinil kapitalismus ze změny klimatu a tvrdil, že sankce USA proti jeho vládě jsou zodpovědné za neschopnost jeho administrativy udržet průmysl.

Quero žije nedaleko jezera Maracaibo, kde leží vraky lodí poblíž zkorodovaných potrubí, z nichž vytéká plyn a chemikálie do zčeřených vod oblasti, která kdysi bývala srdcem rušného ropného sektoru.

„Už se to neděje ani jednou za čas, teď mluvíme o únicích a únicích, které jsou prakticky neustálé, protože chybí personál, který by je řešil,“ řekl Quero. Venezuela zažila v uplynulém desetiletí útěk mnoha zkušených techniků a dělníků z ropných polí, protože ekonomika se propadla a kvůli kolapsu místní měny bolívaru se platy rovnaly několika americkým dolarům měsíčně, tvrdí odboroví předáci ropných odborů.  

Od roku 2016 společnost PdVSA nehlásí údaje o únicích ropy a pracovních úrazech. V tomto roce zaznamenala více než 8 000 úniků, což je čtyřikrát více než v roce 1999, kdy se venezuelská vládnoucí levicová vláda poprvé ujala úřadu a Venezuela těžila mnohem více ropy.

„Pokud jde o tvrdé vědecké informace o životním prostředí ve Venezuele, jsme zcela v temnotě,“ řekl Bram Ebus, výzkumník v oblasti životního prostředí, který sleduje Venezuelu v nevládní organizaci International Crisis Group, jež se zabývá prevencí konfliktů.

Nedostatek oficiálních údajů vedl skupiny ochránců práv ke sledování průmyslových havárií prostřednictvím sociálních médií a zpráv v místním tisku. Observatoř politické ekologie Venezuely, skupina, která sleduje zranitelné ekosystémy v zemi, zdokumentovala v roce 2022 86 úniků ropy, což je více než 77 v předchozím roce. Další organizace, Venezuelská observatoř pro práva životního prostředí, katalogizovala v letech 2016-2021 přibližně 200 úniků, z nichž většinu podle ní úřady nikdy nezveřejnily. Obě skupiny tvrdí, že kvůli informačnímu výpadku je skutečný počet havárií pravděpodobně mnohem vyšší.

Podle datové platformy Climate Watch venezuelská vláda po desetiletí poskytovala téměř 30 milionům obyvatel pohonné hmoty prakticky zdarma, což podle ekologů a ekonomů podporovalo plýtvání a přispělo k tomu, že se země zařadila mezi největší producenty emisí CO2 na obyvatele v regionu.

Přestože emise klesly, protože těžba ropy se od roku 2015 snížila o 70 % na dnešních přibližně 700 000 barelů ropy denně, ekologické skupiny tvrdí, že nedostatek investic a údržby spolu s odchodem kvalifikovaných pracovníků způsobily, že životodárný průmysl země je rozhodně špinavější a náchylnější k nehodám.

Znečištění z ropného průmyslu zasáhlo i obyčejné Venezuelany, například rybáře na východním pobřeží jezera Maracaibo. Yohan Flores, který zkoumá únik ropy, kvůli němuž tam rybáři od ledna zaháleli, řekl, že naděje na ukončení ekologických kalamit je malá.

Řekl, že vláda ignorovala výzvu jím vedené skupiny Azul Environmentalists Foundation k odstranění úniku, který je vidět na satelitních snímcích. „Ti z nás, kteří žijí v okolí, si jen přejí, abychom si mohli opět užívat pláží a možná se dočkali i nějakého turistického ruchu,“ řekl pan Flores.

Vedoucí pracovníci ropného průmyslu a analytici říkají, že povolení západním společnostem vrátit se do Venezuely by mohlo přispět k ozdravení odvětví zvýšením ekologických a bezpečnostních standardů a zavedením moderních technologií. Bílý dům neodpověděl na otázky zaslané e-mailem, v nichž žádal o komentář k tomu, jak Bidenova administrativa vidí problém znečištění ve Venezuele.

„Samotná povaha mezinárodních standardů a faktorů dodržování předpisů těmito firmami se promítne do jejich činnosti ve Venezuele,“ říká Jeremy Martin, viceprezident pro energetiku a udržitelnost v think tanku Institute of the Americas na Kalifornské univerzitě v San Diegu. „Západní firmy a dodavatelé dodržující ESG [environmentální, sociální a podnikové otázky] a faktory dodržování předpisů urychlí pozitivní dopad.“

Přetrvávající riziko sankcí a politická nejistota však drží většinu investorů na uzdě, uvedl ekonom ropného průmyslu Orlando Ochoa. „Kdo bude riskovat, že do Venezuely vloží peníze na to, co je potřeba, když tu máte takovou situaci?“ řekl.

Mezi potenciálními nováčky je bývalý manažer společnosti Shell Mounir Bouaziz, který se snaží zpracovávat venezuelský plyn z fléry na export a palivo na vaření, které je pro domácí trh velmi potřebné.

Společnost PdVSA denně spálí přibližně 2 miliardy kubických stop plynu, což je dvojnásobek komerčního objemu, který produkuje energetický průmysl sousední Kolumbie. Většina běžného spalování probíhá na stárnoucích polích na východě země. Za posledních deset let se spalování zčtyřnásobilo, což je více než v kterékoli jiné zemi zkoumané v rámci Globálního partnerství pro snižování spalování plynu Světové banky, která Venezuelu v roce 2021 zařadila na šesté místo na světě s největším spalováním, ačkoli v produkci ropy se umístila na 26. místě.

Bouaziz využil svých zkušeností z plynárenství v Iráku a již dříve pracoval na projektu, který měl společnosti PdVSA pomoci zachytit spalovaný plyn. Americké sankce a následná pandemie však plány odložily.

Nyní pracuje pro svou vlastní poradenskou firmu BEE Energy se sídlem v Dubaji a Bouaziz znovu předkládá Caracasu návrh, který by podle jeho slov vyžadoval pouze „desítky milionů dolarů“ investic a podpořil by venezuelský vývoz a zároveň snížil škodlivé emise plynu.

„V době, kdy svět hledá rychlé a okamžité dodávky energie, panebože,“ komentoval Bouaziz energetický potenciál, který ve Venezuele vidí.