Již léta čelí kritice ekonomů a mezinárodních věřitelů, že tento přístup brzdí hospodářský růst.
Rostoucí tlak způsobený vysokou inflací a měnovou krizí vedl Egypt k příslibu, že se situace konečně změní.
Vláda uvedla, že v březnu začala prodávat podíly v některých z 32 státních společností, které slíbila privatizovat, od petrochemických firem po banky. Politika oznámená v prosinci je součástí reforem spojených s půjčkou od Mezinárodního měnového fondu, ale stále umožňuje státu působit v klíčových odvětvích, jako je zdravotnictví, farmacie, zemědělství, ropný a plynárenský průmysl, pojišťovnictví a další.
Vedoucí představitelé podniků a analytici jsou skeptičtí. Někteří z nich řekli agentuře Associated Press, že očekávají, že vláda a armáda zůstanou protikonkurenční. Od začátku dubna nebyla prodána žádná ze státem vlastněných společností a někteří kritici se ptají, kdo by investoval, když nadnárodní společnosti utekly, malé firmy byly vytlačeny a státní agentury zůstávají tajnůstkářské a pomalé.
„Pokud jde o riziko, proč byste investovali do země, která má mocného státního konkurenta, jenž se příliš neohlíží na právní stát?“ řekl Timothy Kaldas, zástupce ředitele Tahrir Institute for Middle East Policy ve Washingtonu.
Tři bývalí a současní majitelé firem, kteří hovořili pod podmínkou zachování anonymity z obavy, že by se mohli stát terčem vládní odplaty za to, že otevřeně promluvili, uvedli, že moc armády v některých odvětvích znamená, že podnikání s ní je jedinou možností. Neočekávají, že by se to změnilo.
Podle nich nelze smlouvy nabízené státními firmami vyjednat a platby přicházejí s několikaměsíčním zpožděním. Jeden podnikatel začal v roce 2019 podnikat v oblasti nakládání s odpady, ale zjistil, že státní firma se ukázala jako příliš velký konkurent a příliš nerovný partner.
Společnost řízená Egyptem nabídla partnerství, které by si vzalo 30 až 50 % zisku a na malou firmu by přeneslo veškerou odpovědnost. Místo toho zavřel.
„Společnost jsme zavřeli ještě předtím, než vláda začala vymáhat daně,“ řekl.

Jiné přetrvávají navzdory vládní nadvládě.
„I když to někdy znamená ztrátu peněz, firmy to dělají, protože vědí, že pokud to neudělají, armáda je odstřihne od budoucích zakázek,“ řekl Yezid Sayigh, vedoucí pracovník Carnegie Middle East Center, který se zabývá výzkumem role armády v ekonomice.
Existují i další tlaky na spolupráci: Podle odhadů skupin na ochranu práv vláda tvrdě zasáhla proti disidentům a kritikům a uvěznila desítky tisíc lidí.
Byli mezi nimi i dva přední podnikatelé. Majitelé největší egyptské mlékárenské společnosti Juhayna byli v roce 2020 obviněni z členství v teroristické organizaci, což je označení pro Muslimské bratrstvo, které je v Egyptě postaveno mimo zákon.
Amnesty International uvedla, že Safwan Thabet a jeho syn Seif byli uvězněni, protože odmítli předat akcie společnosti vládě. Později byli propuštěni, ale společnost je stále v rukou vlády.
Egyptská politika směšování vlády a podniků se datuje od rozsáhlého znárodňování socialistického vůdce Gamála Abdela Násira v 50. a 60. letech. Jeho nástupci, prezidenti Anvar Sadat a Husní Mubarak, podnikli kroky směrem k politice volného trhu, ale často byli obviňováni, že zadávají zakázky pouze spojencům.
Prodej státních podniků a transparentnost vlády jsou hlavními cíli záchranného balíčku ve výši 3 miliard dolarů, který Egypt v prosinci získal od MMF, aby mu pomohl překonat nedávné otřesy světové ekonomiky, včetně pandemie COVID-19 a ruské války na Ukrajině, jež zemi přivedly na finanční pokraj.
Od začátku války na Ukrajině v únoru 2022, která vedla ke zdražení potravin a pohonných hmot, ztratila egyptská libra vůči dolaru více než 50 % své hodnoty a inflace přesáhla 30 %, což uvrhlo další lidi do chudoby a způsobilo, že se podniky potýkají s problémy.
Premiér Moustafa Madbouly, který usiluje o čtvrtou půjčku od MMF za posledních šest let, doufá, že reformy „přivedou strategické investory“ a „rozšíří účast egyptského občanstva na veřejném vlastnictví“.

Egyptské ministerstvo financí na žádost o komentář k privatizaci podniků nereagovalo.
MMF uvádí, že se připravuje na úvodní přezkum, který má zajistit, aby Egypt plnil cíle záchranného programu, včetně privatizace.
„Termíny první kontrolní mise budou oznámeny, jakmile budou dohodnuty s úřady,“ uvedla ředitelka komunikace Julie Kozacková na tiskovém brífinku 23. března.
Podmínky zatím tlačí na malé podniky. Jeden z majitelů výrobní společnosti uvedl, že je vázán státními zakázkami a zároveň čelí rostoucím dovozním nákladům a daním. Litoval, že malé firmy nemohou využít ani jedinou výhodu hospodářské krize: „Klesající směnný kurz v Egyptě zvyšuje mezinárodní konkurenceschopnost našeho zboží.
Podle něj se však podniky sotva drží nad vodou a vláda nepomáhá soukromým firmám najít trhy v zahraničí.
Navzdory kritice vedoucí představitelé doufají, že zejména energetický sektor bude magnetem pro soukromé investice, protože jeho geografická poloha a velké solární elektrárny nabízejí potenciál pro financování obnovitelných zdrojů.
Společnost Rystad Energy uvedla, že Egypt v loňském roce obdržel investice ve výši více než 100 miliard dolarů na plánované projekty v oblasti zeleného vodíku. Vláda rovněž plánuje, že po nedávných objevech v moři vytvoří ze země centrum pro zkapalňování a vývoz zemního plynu.
Aby Egypt přilákal finanční prostředky, musí vláda provést finanční reformu, aby investice do obnovitelných zdrojů byly méně rizikové a aby se snížilo zpoždění, uvedla Jessica Obeidová, nerezidentní vědecká pracovnice Middle East Institute.
„Všichni na celém světě tak trochu soutěží o malý objem peněz investorů a záleží na tom, zda země dokáže provést potřebné reformy a zvýšit zájem investorů o vstup na trh,“ řekla.

Navíc „není snadné přilákat investice, když se armáda a vláda angažují v tolika odvětvích ekonomiky,“ řekl Obeid.
Kdo koupí akcie státních společností, včetně Banque Du Caire, jedné z největších egyptských bank, a benzinové společnosti Wataniya, se teprve ukáže.
Organizace World Justice Project ve své zprávě z roku 2022 uvedla, že veřejné orgány a právní systém jsou pomalé a netransparentní a že Egypt se v oblasti právního státu umístil na posledním místě mezi zeměmi Blízkého východu a severní Afriky.
V uplynulých deseti letech se z Egypta stáhly nadnárodní společnosti, jako je BNP Paribas, Toyota a Vodafone. Přestože uvedly jen málo podrobností, analytici se domnívají, že faktory byly restriktivní ekonomické a represivní politické klima.
Státy Perského zálivu jsou považovány za pravděpodobné klienty. Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty jsou od svržení Muslimského bratrstva v roce 2013 věrnými podporovateli egyptského prezidenta Abdela Fattáha el-Sísího. Objevují se však náznaky, že jsou stále méně ochotné podporovat to, co je považováno za problematický ekonomický model.
Investoři z Perského zálivu „musí mít vysokou toleranci k riziku v krátkodobém horizontu nebo schopnost vyčkat na výnosy“ v dlouhodobějším horizontu, řekl Robert Mogielnicki, vedoucí vědecký pracovník Institutu arabských států Perského zálivu ve Washingtonu.
Egyptské firmy se mezitím stěhují. Zejména aplikace pro rezervaci jízd SWVL a webový obchod Sidecup si zřídily sídlo v Dubaji, respektive Rijádu.
Šéf egyptského startupu zabývajícího se udržitelným rozvojem, který rovněž hovořil pod podmínkou anonymity z obavy před odvetou, s ním sympatizuje.
„Pokud budu růst, rád bych svou společnost přesunul do zahraničí,“ řekl.
Chcete využít této příležitosti?
Zanechte svůj telefon a email a budete kontaktováni licencovanými odborníky