Klíčové body

Úplně prvním krokem k řešení je trpělivost
Investovat do sebe a naučit se novým dovednostem má obrovskou hodnotu

V roce 2021 se zemí přehnala nebývalá vlna rozčarování, protože Spojené státy zaznamenaly nejvyšší počet odchodů ze zaměstnání za posledních dvacet let. Škodlivý koktejl nepříznivých mezd, řídkých možností postupu a nedostatku respektu přiměl pracovníky k útěku z práce. Tato nevolnost má celosvětovou odezvu. Gallupova studie z roku 2022 vykreslila skličující obrázek: přibližně 60 % lidí na celém světě přiznalo, že jsou v práci emocionálně neangažovaní. Navíc 19 % z nich uvedlo, že se cítí vyloženě špatně.

Odpor k práci často přerůstá v trvalý koloběh nepohody, kdy poškozený nese břemeno nespokojenosti celé roky bez náznaku řešení. Tato nátlaková situace pramení z neschopnosti rozlišit, zda se nenávist týká práce, nebo celé profese.

Abychom zjistili, kde je hranice mezi nenáviděnou prací a nenáviděným povoláním, obrátili jsme se na tři odborníky: Ebony Butlerovou, psycholožkou a tvůrkyní aplikace My Therapy Cards, Catherine Fisherovou, odbornicí na kariéru ze společnosti LinkedIn, a Ranjayem Gulatim, profesorem Harvard Business School a moderátorem podcastu Deep Purpose.

“Úplně prvním krokem k řešení je trpělivost,” říká Butlerová a zdůrazňuje, že racionální je dát si na zhodnocení práce alespoň rok. Fisherová k tomu dodává: “Identifikujte zdroj nespokojenosti. Pokuste se zlepšit oblasti, které zvyšují trápení na pracovišti. Analyzujte, zda je problémem dynamika pracoviště, nebo něco, co je vlastní práci samotné.”

“Je nezbytné pochopit, že někdy nemusí být problém v povaze práce, ale ve vnějších faktorech, jako jsou kolegové, šéf, pracovní podmínky a celková pracovní kultura,” radí Gulati. Vybízí zaměstnance, aby se zamysleli nad různými aspekty své pracovní nespokojenosti. “Jakou roli hraje ve vaší nespokojenosti pracovní prostředí? Nakolik nespokojenost zásadně souvisí se samotnou prací?”. Gulati tyto otázky pokládá jako lakmusový papírek.

Jednou ze všeobecně uznávaných překážek pracovní spokojenosti jsou potlačené sny. Butlerová pozorně poukazuje na to, jak společenská a rodičovská očekávání mohou okleštit schopnost člověka představit si své ideální povolání. “Čeho si na práci ceníte? Flexibilitu? Vazby na komunitu? Možnost cestování? Být nápomocen druhým? A hlavně, co byste dělali, kdybyste si mohli vybrat práci bez jakýchkoli vnějších tlaků?” ptá se Butlerová.

Další zásadní roli ve výdrži nežádoucího zaměstnání mohou hrát kognitivní zkreslení, zdůrazňuje dále. S odkazem na nepříznivé interpretace úspěchu a sebehodnocení uvádí: “Naše sebevědomí často vyvracejí minulé události, což způsobuje převažující sebekritiku a dokonce se označujeme za líné, když uvažujeme o odchodu. Je však důležité si uvědomit, že usilovat o štěstí je zcela v pořádku.”

Zdokonalování sebe sama a učení se od druhých se ukazuje jako spolehlivý odrazový můstek k dosažení spokojenosti v zaměstnání. Butlerová doporučuje vyhledat radu u těch, kteří uvažovali o změně kariéry nebo ji úspěšně změnili. Fisherová radí sledovat lídry v oboru, abyste sladili své dovednosti s jejich, a pochopili tak jejich přístup k řešení problémů.

“Investovat do sebe a naučit se novým dovednostem má obrovskou hodnotu. Jsou univerzálně přitažlivé a dělají z vás atraktivního kandidáta pro personalisty. Vždy existuje prostor pro růst, a to i v rámci zaměstnání, které chcete opustit,” říká Fisherová.

Změna se může zdát jako chůze po laně, ale někdy vás může katapultovat k vytouženému osvobození. “Odchod z práce může být tím nejlepším rozhodnutím, které uděláte. Rozšíří to vaše sebevědomí, jakmile si uvědomíte, že to bylo skutečně dosažitelné, což je skvělá věc,” zdůrazňuje Butlerová.

Zásadně důležité je však zajistit přátelské rozloučení. Fisherová doporučuje udržovat zdravé vztahy s předchozími zaměstnavateli, udržovat licence a pověření a zůstat v kontaktu, protože nikdy nevíte, kdo se vám může v budoucnu hodit.

Pokud se rozhodnete změnit prostředí, ale zjistíte, že vás předchozí zaměstnání naplňovalo více, Fisherová ujišťuje, že na návratu není vůbec nic špatného. “Vaše kariéra je maraton, nikoli sprint, a záleží spíše na dovednostech, které na své cestě získáte, než na označení, které máte,” říká Fisherová.

Všichni jsme to zažili a právě tento scénář ilustruje rostoucí obavy moderní pracující společnosti – základem sváru je nejen povaha práce, ale i všudypřítomná otázka, kdy už toho je opravdu dost?V roce 2021 se zemí přehnala nebývalá vlna rozčarování, protože Spojené státy zaznamenaly nejvyšší počet odchodů ze zaměstnání za posledních dvacet let. Škodlivý koktejl nepříznivých mezd, řídkých možností postupu a nedostatku respektu přiměl pracovníky k útěku z práce. Tato nevolnost má celosvětovou odezvu. Gallupova studie z roku 2022 vykreslila skličující obrázek: přibližně 60 % lidí na celém světě přiznalo, že jsou v práci emocionálně neangažovaní. Navíc 19 % z nich uvedlo, že se cítí vyloženě špatně.Odpor k práci často přerůstá v trvalý koloběh nepohody, kdy poškozený nese břemeno nespokojenosti celé roky bez náznaku řešení. Tato nátlaková situace pramení z neschopnosti rozlišit, zda se nenávist týká práce, nebo celé profese.Abychom zjistili, kde je hranice mezi nenáviděnou prací a nenáviděným povoláním, obrátili jsme se na tři odborníky: Ebony Butlerovou, psycholožkou a tvůrkyní aplikace My Therapy Cards, Catherine Fisherovou, odbornicí na kariéru ze společnosti LinkedIn, a Ranjayem Gulatim, profesorem Harvard Business School a moderátorem podcastu Deep Purpose.“Úplně prvním krokem k řešení je trpělivost,” říká Butlerová a zdůrazňuje, že racionální je dát si na zhodnocení práce alespoň rok. Fisherová k tomu dodává: “Identifikujte zdroj nespokojenosti. Pokuste se zlepšit oblasti, které zvyšují trápení na pracovišti. Analyzujte, zda je problémem dynamika pracoviště, nebo něco, co je vlastní práci samotné.”“Je nezbytné pochopit, že někdy nemusí být problém v povaze práce, ale ve vnějších faktorech, jako jsou kolegové, šéf, pracovní podmínky a celková pracovní kultura,” radí Gulati. Vybízí zaměstnance, aby se zamysleli nad různými aspekty své pracovní nespokojenosti. “Jakou roli hraje ve vaší nespokojenosti pracovní prostředí? Nakolik nespokojenost zásadně souvisí se samotnou prací?”. Gulati tyto otázky pokládá jako lakmusový papírek.Jednou ze všeobecně uznávaných překážek pracovní spokojenosti jsou potlačené sny. Butlerová pozorně poukazuje na to, jak společenská a rodičovská očekávání mohou okleštit schopnost člověka představit si své ideální povolání. “Čeho si na práci ceníte? Flexibilitu? Vazby na komunitu? Možnost cestování? Být nápomocen druhým? A hlavně, co byste dělali, kdybyste si mohli vybrat práci bez jakýchkoli vnějších tlaků?” ptá se Butlerová.Další zásadní roli ve výdrži nežádoucího zaměstnání mohou hrát kognitivní zkreslení, zdůrazňuje dále. S odkazem na nepříznivé interpretace úspěchu a sebehodnocení uvádí: “Naše sebevědomí často vyvracejí minulé události, což způsobuje převažující sebekritiku a dokonce se označujeme za líné, když uvažujeme o odchodu. Je však důležité si uvědomit, že usilovat o štěstí je zcela v pořádku.”Zdokonalování sebe sama a učení se od druhých se ukazuje jako spolehlivý odrazový můstek k dosažení spokojenosti v zaměstnání. Butlerová doporučuje vyhledat radu u těch, kteří uvažovali o změně kariéry nebo ji úspěšně změnili. Fisherová radí sledovat lídry v oboru, abyste sladili své dovednosti s jejich, a pochopili tak jejich přístup k řešení problémů.“Investovat do sebe a naučit se novým dovednostem má obrovskou hodnotu. Jsou univerzálně přitažlivé a dělají z vás atraktivního kandidáta pro personalisty. Vždy existuje prostor pro růst, a to i v rámci zaměstnání, které chcete opustit,” říká Fisherová.Změna se může zdát jako chůze po laně, ale někdy vás může katapultovat k vytouženému osvobození. “Odchod z práce může být tím nejlepším rozhodnutím, které uděláte. Rozšíří to vaše sebevědomí, jakmile si uvědomíte, že to bylo skutečně dosažitelné, což je skvělá věc,” zdůrazňuje Butlerová.Zásadně důležité je však zajistit přátelské rozloučení. Fisherová doporučuje udržovat zdravé vztahy s předchozími zaměstnavateli, udržovat licence a pověření a zůstat v kontaktu, protože nikdy nevíte, kdo se vám může v budoucnu hodit.Pokud se rozhodnete změnit prostředí, ale zjistíte, že vás předchozí zaměstnání naplňovalo více, Fisherová ujišťuje, že na návratu není vůbec nic špatného. “Vaše kariéra je maraton, nikoli sprint, a záleží spíše na dovednostech, které na své cestě získáte, než na označení, které máte,” říká Fisherová.