Klíčové body
- Pouze 40 % ekonomů považuje Christine Lagardeovou za jednoho z nejvýznamnějších členů Výkonné rady ECB
- Ekonomové raději naslouchají Isabel Schnabelové a hlavnímu ekonomovi ECB Philipu Laneovi
- Z národních centrálních bankéřů mají největší vliv Francouz Francois Villeroy de Galhau a Nizozemec Klaas Knot
Když ekonomové zkoumají nejvyšší představitele Evropské centrální banky, aby jim poradili s úrokovými sazbami, Christine Lagardeová není tím, na koho se obracejí jako na prvního.
Pouze 40 % respondentů v průzkumu agentury Bloomberg uvedlo, že prezidentka ECB patří mezi dva nejvýznamnější členy Výkonné rady, které sledují při tvorbě svých názorů.
Z této šestice většina raději naslouchá Isabel Schnabelové, německé úřednici odpovědné za trhy, a pak hlavnímu ekonomovi Philipu Laneovi.
Z dvaceti národních centrálních bank eurozóny mají experti nejvíce času na Francouze Francoise Villeroye de Galhaua a jeho nizozemského kolegu Klaase Knota, kterého někteří považují za možného nástupce Lagardeové.
Na třetím místě se umístil Joachim Nagel z Německa, které je největší ekonomikou bloku.
Je velmi důležité vědět, kdo je nejblíže tepu, když 26 členů Rady guvernérů, kteří rozhodují o sazbách, hovoří tak často a s tak širokou škálou názorů. Při změnách politiky, jako například nyní, je to ještě důležitější: ECB právě začala rušit příval zvyšování sazeb v boji proti inflaci a nabízí jen málo informací o tom, co se bude dít dál.
Výsledky průzkumu odrážejí skutečnost, že Lagardeová, bývalá francouzská ministryně financí a šéfka Mezinárodního měnového fondu, která přišla do ECB bez zkušeností s centrálním bankovnictvím, definuje svou roli jinak než její předchůdci.
Většinou působí jako předsedkyně zprostředkovávající konsensus, zatímco Jean-Claude Trichet trval na tom, že je mluvčím Rady guvernérů, a Mario Draghi často určoval politické kroky jednostranně.
„Projevy Lagardeové jsou velmi důležité, ale nezachycují zlomové momenty jako takové nebo změny signálů,“ řekl Piet Haines Christiansen, hlavní stratég Danske Bank. „Během jejího působení převzali Schnabel a Lane úlohu podávat silné analytické argumenty pro měnověpolitický postoj.“
Přístup Lagardeové se projevil po snížení sazeb minulý měsíc, kdy odmítla upřesnit načasování budoucích kroků, ale před novináři zavtipkovala: „Jsem si jistá, že uslyšíte názor některých mých vynikajících kolegů.“
Od té doby Belgičan Pierre Wunsch, Ir Gabriel Makhlouf a Slovák Peter Kazimír uvedli, že ECB může letos snížit výpůjční náklady již jen jednou, přičemž další kroky budou záviset na ústupu inflace směrem k 2 %.
Naopak Řek Yannis Stournaras chce další dva kroky a Portugalec Mario Centeno „několik“.
Oblíbení ekonomové Knot a Nagel byli méně přesní. První z nich přijal pouze sázky trhu na jedno nebo dvě snížení, zatímco druhý zdůraznil, že ECB po svém prvním kroku nejede na autopilota.
„Mezi národními guvernéry je pan Knot mou první volbou,“ řekl Kristian Toedtmann, ekonom Dekabank. „Je jasně v jestřábím táboře, ale jeho názory jsou dobře zdůvodněné a otevřené argumentům. Dobrým příkladem je jeho odhad, že měnová politika bude i po několika dalších sníženích sazeb stále restriktivní.“
Toedtmannovým číslem 2 je Nagel – na základě váhy Bundesbanky – následovaný Villeroyem kvůli jeho centristickým názorům.
Francouz tuto pozici od svého jmenování v roce 2015, kdy se úředníci silně a často střetávali kvůli záporným sazbám a nákupu dluhopisů, pečlivě zdokonaloval.
V poslední době však některé pozorovatele ECB překvapil nezvykle holubičími názory: Před červnovým zasedáním trval na tom, že by nemělo být vyloučeno druhé snížení sazeb v červenci – což ekonomové a trhy již neočekávali.
Členové Výkonné rady ECB bývají ohledně svých osobních postojů méně otevření než šéfové národních centrálních bank. Ale i když Lane ani Schnabel nenabídli konkrétní informace o sazbách na konci letošního roku, jejich výroky jsou přesto pečlivě studovány.
Lane má tendenci zaměřovat svá veřejná vystoupení na podrobné vysvětlování stavu ekonomiky eurozóny – často používá akademický jazyk, který může znesnadňovat pochopení argumentů.
Kritiku si vysloužil, když prognózy ECB, na které dohlížel, podcenily rozsah prudkého nárůstu inflace v regionu. Příliš dlouho pak tvrdil, že tento šok byl přechodný.
Schnabel často určuje agendu týkající se budoucích výzev. Jako první se důkladně zabývala tím, jak může ECB využívat svou rozvahu a kontrolovat sazby v novém normálním světě nebo jak klimatické změny a ekologický přechod ovlivní inflaci.
I ona se však mýlila ve čtení ekonomiky, když si až do loňského prosince ponechávala možnost dalšího zvýšení sazeb, zatímco někteří kolegové se ptali, zda už ECB nezašla příliš daleko, a analytici a trhy uvažovali o prvním snížení.
Pro Toedtmanna jsou Lane a Schnabel „protiklady“. Řekl, že „je proto poučné konfrontovat názory obou“.
Chcete využít této příležitosti?
Zanechte svůj telefon a email a budete kontaktováni licencovanými odborníky