Tento návrh se od dosavadní linie obchodní války zaměřené na hmotné zboží dramaticky liší – míří na oblast služeb, tedy na segment, který tvoří většinu americké ekonomiky.
Trumpovo vyjádření vyvolalo zmatek i odpor mezi filmovými studii, investory a vládními činiteli. Zároveň odhalilo zásadní nepochopení toho, jak filmový průmysl a obchod se službami fungují. A i když tento návrh zřejmě nemá konkrétní právní nebo politický plán, je symptomatický pro styl prezidentovy ekonomické politiky druhého volebního období – impulzivní, symbolický a bez ohledu na praktické důsledky.
Jak by fungovalo clo na „služby“?
Filmy nejsou jako auta nebo oblečení – nepřiplouvají v kontejnerech do přístavů, ale šíří se jako digitální obsah. Jejich hodnota spočívá v autorských právech, intelektuálním vlastnictví a distribučních dohodách. Aby bylo možné na zahraniční film uvalit clo, musel by stát definovat, co je to vlastně „dovoz filmu“, jak určit jeho původ a kdy se jedná o zahraniční produkci – což je u koprodukcí běžných v dnešním globalizovaném průmyslu extrémně složité.

Reálným důsledkem by nebylo nic jiného než ochromení mezinárodní filmové výměny, zpomalení produkce a narušení vztahů s klíčovými obchodními partnery. Přesně na to upozornili experti i lidé z branže – někteří anonymně, jiní veřejně.
Reakce Hollywoodu: zmatek, vztek i obavy
Vedoucí pracovníci společností jako Netflix, Disney a Warner Bros. Discovery vyjádřili CNN naprosté zděšení. Akcie těchto firem začaly klesat ještě v pondělí poté, co se zpráva rozšířila. Trump sice později své vyjádření mírnil a naznačil, že chce nejprve mluvit s lidmi z průmyslu, ale už bylo pozdě – signál o nestabilitě regulačního rámce byl vyslán.
Zatímco některé zdroje tvrdí, že jde o čistě politické gesto bez šance na realizaci, prezident Trump se tím opět dotkl skutečného problému filmového průmyslu, kterým je tzv. runaway production – tedy trend, kdy hollywoodská studia natáčejí filmy v zahraničí, často kvůli výhodným daňovým pobídkám v městech jako Toronto nebo Dublin.
Kalifornie sází na spolupráci, Trump na konfrontaci
Zatímco guvernér Gavin Newsom navrhl federální daňové úlevy ve výši 7,5 miliardy dolarů, které by produkci přivedly zpět do Kalifornie, Trump přistoupil ke svému typickému nástroji – cla jako trest. Ironií osudu je, že samotná studia podle všeho preferují „cukr“ před „bičem“ a federální partnerství, nikoli konfrontaci.
Navíc, jak upozornil ekonom Justin Wolfers, USA jsou největším vývozcem služeb na světě. Pokud by Spojené státy skutečně uvalily cla na zahraniční filmy, otevřely by novou frontu v obchodní válce, kde jsou obzvlášť zranitelné vůči odvetě v oblasti služeb – například v bankovnictví, cloudových službách nebo streamovacích platformách.
Co tím Trump sleduje?
Zdá se, že Trumpův návrh nemá nic společného s obchodní rovnováhou – jak o ní dlouhodobě mluví. Místo toho jde o symbolickou snahu ukázat voličům, že zasahuje tam, kde „americká kultura upadá“. Kombinuje tím ekonomický populismus s kulturním bojem, i když za cenu praktické nerealizovatelnosti a vysokého rizika.
To je v souladu s jeho dřívějším stylem – bombastické oznámení bez detailů, nejlépe v noci na sociálních sítích. Příspěvek, kde Trump prohlásil, že „filmový průmysl v Americe umírá velmi rychlou smrtí“, byl napsán tónem připomínajícím rozhořčený status na Facebooku, nikoli seriózní politický návrh.

Hrozba, která (podle všeho) vyšumí – ale s důsledky
Zatím není jasné, zda cla na zahraniční filmy budou skutečně zavedena. Trump už v pondělí odpoledne naznačil, že se chce nejprve poradit s průmyslem – a že žádné „konečné rozhodnutí“ zatím nepadlo. Vzhledem k právní a technické komplikovanosti se spíše očekává, že plán vyšumí.
Jenže škody už mohly být napáchány. Nejistota v odvětví, pokles akcií klíčových mediálních společností a další důkaz nepředvídatelnosti americké obchodní politiky mohou mít dlouhodobý dopad na investice a důvěru ve stabilitu prostředí.
Chcete využít této příležitosti?
Zanechte svůj telefon a email a budete kontaktováni licencovanými odborníky