EU zasáhla vlna dovozu oceli v důsledku přesměrování dodávek kvůli clům USA

Evropský ocelářský průmysl čelí v roce 2025 bezprecedentnímu tlaku. Prudký nárůst dovozu oceli i dalších produktů do Evropské unie, přesměrovaných z amerického trhu, začíná vážně ohrožovat cenovou stabilitu, kapacity domácích výrobců i zaměstnanost v klíčových průmyslových regionech. Důvodem jsou zejména nové cla uvalená Spojenými státy, která vedla k odklonu exportu směrem do Evropy.

Prudký nárůst dovozu a pád cen

Podle údajů z nově zavedeného monitorovacího systému Evropské komise zaznamenal dovoz nerezových tyčí a prutů meziroční nárůst o více než 1 000 %, zatímco jejich ceny klesly o 88 %. Ostatní druhy ocelových tyčí se dovážejí o 222 % více, přičemž jejich ceny se snížily o více než polovinu. Tak výrazné změny mají na evropské trhy bezprostřední dopad a vyvolávají vážné obavy mezi výrobci.

Ocel není jediným segmentem zasaženým touto situací. Prudce roste i dovoz průmyslových robotů (nárůst o 315 %) a elektrických kytar, jejichž ceny klesly až o 80 %. Dalšími postiženými oblastmi jsou například překližky, hliníkové fólie nebo lihoviny. Masivní odklon zboží do Evropy je důsledkem amerických obchodních opatření, která v roce 2025 zesílila po návratu Donalda Trumpa do úřadu.

Výzvy k rychlému zásahu

Představitelé evropského průmyslu volají po rychlých a rozhodných krocích ze strany Evropské komise. Ilse Henne, předsedkyně dozorčí rady společnosti Thyssenkrupp, uvedla: „Je čas jednat.“ Podle ní by EU měla mimo jiné snížit ceny energií pro průmysl a upřednostnit domácí výrobu při veřejných zakázkách. Současně navrhuje zpřísnění podmínek vstupu zahraničního zboží na trh EU, včetně zavedení stejných klimatických a konkurenčních pravidel pro všechny výrobce bez ohledu na zemi původu.

Zavádění ochranných cel a kvót na dovoz je v EU v platnosti již od roku 2016, avšak tato opatření se před plánovaným vypršením v roce 2026 postupně zmírňují. Komisař pro obchod Maroš Šefčovič v této souvislosti slíbil, že do léta předloží návrh nového systému ochrany evropských výrobců. V reakci na rostoucí dovoz z USA i Číny podtrhl důležitost systému včasného varování, který by měl zajistit rychlejší reakce na podobné obchodní tlaky.

Politické pozadí a geopolitický kontext

Dovozní vlna nesouvisí pouze s USA. Čína, jak ukázala teplotní mapa v monitorovací zprávě EK, se stala zdrojem výrazného nárůstu dovozu strojů, textilu, chemikálií, dřeva a papíru. Dále se zvyšuje i import potravin, nápojů a chemických látek z USA, kde se firmy pravděpodobně zásobují ještě předtím, než vstoupí v platnost případná odvetná cla ze strany EU.

Ilse Henne dále upozornila na nebezpečí dovozu ruské oceli. Zatímco hotové výrobky a polotovary byly po invazi na Ukrajinu v roce 2022 zakázány, bramy, tedy surové polotovary pro výrobu, jsou stále ze sankcí vyňaty. Henne považuje za zásadní tuto mezeru uzavřít a zabránit tak levnému vstupu ruské suroviny na evropský trh.

V reakci na kroky USA, které v tomto týdnu zavedly 50% cla na dovoz oceli a hliníku, se tak EU ocitá v pozici, kdy musí najít rovnováhu mezi otevřeným trhem a ochranou domácí produkce. Podle Euroferu, evropské ocelářské organizace, klesne spotřeba oceli v EU v roce 2025 o dalších 0,9 %, což bude již čtvrtý rok recese v řadě. To jen podtrhuje závažnost situace.

Dopady na výrobu a zaměstnanost

Reálné dopady jsou již patrné. Společnost Thyssenkrupp oznámila, že kvůli slabé poptávce sníží svou roční výrobní kapacitu z 11 na 9 milionů tun oceli. Tento krok povede ke ztrátě tisíců pracovních míst, zejména v průmyslových regionech Německa. Henne navrhla, aby EU podpořila transformaci průmyslu nejen regulačně, ale i finančně, zejména v oblasti energetických nákladů a investic do moderních výrobních kapacit.

Výhled pro evropský ocelářský sektor zůstává nejistý. Bez rychlého zásahu ze strany Bruselu a politického konsenzu hrozí, že levné dovozy dlouhodobě naruší konkurenceschopnost evropských výrobců a oslabí schopnost kontinentu odolávat globálním výkyvům.

Situace na evropském trhu s ocelí se stává kritickou. Dovozní tlak, vyvolaný mezinárodními obchodními politikami, ukazuje, jak křehká může být rovnováha mezi ochranou trhu a udržitelností průmyslu. Současný vývoj ohrožuje nejen ekonomické zájmy firem, ale i pracovní místa, regionální stabilitu a investiční jistotu.

Zásadní bude, jak rychle a efektivně Evropská komise zareaguje. Jasná pravidla, důsledné uplatňování klimatických a hospodářských standardů a aktivní obrana v rámci mezinárodní obchodní diplomacie mohou být klíčem k zachování průmyslové základny Evropy. Pokud Evropa nezareaguje včas, hrozí, že místo strategické autonomie zůstane pouze závislost na dovozech a ztráta technologické a výrobní suverenity.