Donald Trump o víkendu dramaticky změnil kurz americké zahraniční politiky, když Spojené státy poprvé přímo zasáhly do války mezi Izraelem a Íránem. Tento krok představuje největší risk během jeho dosavadního působení v Bílém domě. Trump sází na to, že Írán a jeho spojenci jsou natolik oslabeni, že Spojené státy mohou podniknout cílenou a omezenou intervenci s rychlým efektem – bez výrazných následků. V ideálním scénáři si americký prezident připíše zásluhu za odstranění íránské jaderné hrozby, a to bez rozsáhlého konfliktu.Trumpovo rozhodnutí ale nese obrovská rizika – a to nejen geopolitická. Spojené státy mohou být zataženy do širšího konfliktu na Blízkém východě, ztratit důvěru spojenců a čelit vnitropolitickému odporu. Trump přitom opakovaně sliboval, že se vyhne novým válkám a bude mírotvorcem. Nyní se však pod tlakem izraelského premiéra Benjamina Netanjahua rozhodl využít příležitosti a zasáhnout, což výrazně kontrastuje s jeho dosavadní rétorikou.Od neintervencionisty k válečnému štváčiJeště během prezidentské kampaně v roce 2024 se Trump prezentoval jako lídr, který nehodlá podněcovat nové konflikty. Tento obraz se ale začal drolit už v roce 2020, kdy nařídil zabití íránského generála Soleimaniho. Od té doby byl Írán výjimkou v jeho jinak zdrženlivé zahraniční politice. V posledních týdnech se Trumpova slova stala ještě ostřejší – hovořil o tom, že Írán má jen dva týdny na přijetí amerických požadavků. Když k tomu nedošlo, rozhodl se jednat.Ve svém sobotním projevu varoval, že Spojené státy jsou připraveny rozšířit vojenskou kampaň, pokud Teherán neustoupí. Prezident s červenou čepicí „Make America Great Again“ v situační místnosti Bílého domu popisoval budoucí cíle a zněl spíše jako vojenský stratég než diplomat. „Buď bude mír, nebo Írán čeká tragédie,“ řekl jasně.Kritika doma i v zahraničíTrumpovo rozhodnutí okamžitě vyvolalo vlnu domácí kritiky. Mnozí politici, včetně demokratky Alexandrie Ocasio-Cortezové, označili zásah bez souhlasu Kongresu za porušení ústavy a vyzvali k impeachmentu. Demokratický senátor Chris Van Hollen připomněl paralelu s válkou v Iráku a kritizoval spolupráci s izraelskou vládou, kterou označil za jednostrannou. I republikán Thomas Massie zpochybnil ústavnost Trumpova postupu.Na druhé straně někteří republikáni prezidenta podpořili. Předseda Sněmovny reprezentantů Mike Johnson například označil útok za důkaz politiky „America First“ a zdůraznil nutnost zastavit „největšího světového sponzora terorismu“. Všichni se ale shodují v tom, že Trump nyní nese obrovskou odpovědnost – nejen vůči americké veřejnosti, ale i celému světu.Vysoká hra s nejistým výsledkemPodle analytiků má Trump zatím politický prostor pokračovat ve vojenském tlaku, zvlášť pokud se Írán zdrží okamžité odvety. Jak však varoval Aaron David Miller z Carnegie Endowment for International Peace, tato příležitost může být pomíjivá. Pokud konflikt povede k americkým obětem nebo vyvolá prudký růst cen ropy, situace se může rychle obrátit. Jak uvedl Jack Reed z výboru pro ozbrojené síly: „Byl to obrovský risk prezidenta Trumpa a nikdo zatím neví, zda se vyplatí.“Trump tak nyní čelí nejisté budoucnosti. Zatímco někteří vnímají jeho krok jako odvážný zásah proti nebezpečnému režimu, jiní ho vidí jako neopodstatněný hazard, který může přinést katastrofální následky. V době, kdy mu důvěřuje méně než polovina Američanů, bude muset přesvědčit veřejnost, že jeho rozhodnutí nebylo jen politickým manévrem, ale strategickým tahem s cílem ochránit národní bezpečnost.Případný vývoj situace bude záviset na ochotě Íránu reagovat vojensky, diplomaticky nebo vůbec. Jestliže Teherán zvolí odvetu, Spojené státy mohou být nuceny rozšířit svůj zásah a vtáhnout se do delšího konfliktu, který si žádná strana nepřeje. V regionu, který je už tak plný napětí a dlouhodobých historických sporů, by eskalace mohla mít ničivé následky nejen pro místní populaci, ale i pro globální stabilitu.Z ekonomického hlediska by rozsáhlý konflikt mohl způsobit prudký růst cen ropy, což by mělo dopad na světové trhy i inflaci v USA a Evropě. Američané, kteří už nyní čelí obavám z růstu životních nákladů, by mohli Trumpovi obrátit záda, pokud by se jejich každodenní realita zhoršila. Stejně tak by se mohli od prezidenta odvrátit někteří republikáni, kteří dlouhodobě prosazují méně intervencionistickou politiku.V mezinárodním kontextu může Trumpovo rozhodnutí narušit vztahy s evropskými spojenci, kteří opakovaně vyzývali k diplomatickému řešení napětí s Íránem. EU tradičně podporuje návrat k jaderné dohodě, ze které Trump během prvního funkčního období jednostranně odstoupil. Spojené státy se tak mohou dostat do izolace v rámci transatlantických vztahů.Nakonec se ukáže, zda Trumpova sázka na sílu bude vnímána jako efektivní obrana národních zájmů, nebo jako riskantní rozhodnutí, které přineslo více problémů než řešení. Prezident si je však evidentně jistý svou pozicí – a s blížícími se volbami věří, že tvrdý postup proti Íránu mu získá podporu části voličů, kteří oceňují silové řešení konfliktů. Výsledek této politiky ale může být nevyzpytatelný.