Změna politiky nastala poté, co autoritářský vůdce Nicolás Maduro propustil americké rukojmí.Chevron, Venezuela a Trump: Obnovená licence odhaluje rozpory v americké zahraniční politice Administrativa Donalda Trumpa překvapivě zmírnila svůj dříve tvrdý postoj vůči režimu Nicoláse Madura ve Venezuele. Rozhodla se totiž obnovit licenci společnosti Chevron na těžbu a vývoz ropy z této jihoamerické země. Tento obrat přichází pouhých pět měsíců poté, co stejní představitelé Trumpovy vlády oznámili, že Chevronu licenci odeberou kvůli obavám z porušování lidských práv. Obnovení licence nyní vyvolává otázky o konzistenci americké zahraniční politiky i o tom, jaké priority skutečně převládají – lidská práva, geopolitický vliv, nebo energetické zájmy. Chevron tvrdě lobboval za návrat do země s tím, že odchod amerických firem by pouze posílil vliv Ruska a Číny. Tento argument Trumpova vláda zřejmě přijala – přestože veřejně tvrdí, že Maduro „zůstává diktátorem“ a že USA neumožní jeho režimu profitovat z ropného exportu. Reálně ale Chevron dostal zelenou, byť s časově omezenou a přísně strukturovanou licencí. Venezuela má nově dostávat platby za daně a licenční poplatky nikoli v dolarech, ale v barelech ropy – což americká administrativa prezentuje jako obranný mechanismus proti „přímému finančnímu zisku režimu“. Licence jako výměnný obchod? Spojitost s vězeňskou výměnou Rozhodnutí o udělení licence přichází krátce po významné vězeňské výměně mezi Washingtonem a Caracasem. Během ní bylo z Venezuely propuštěno deset amerických občanů výměnou za návrat 250 deportovaných Venezuelanů, kteří pobývali v Salvadoru. Ačkoliv americké úřady popírají přímou spojitost mezi výměnou a Chevronem, časová souslednost vyvolává pochybnosti o motivaci celého kroku. Podle některých analytiků, včetně Michaela Shiftera z Inter-American Dialogue, bylo naivní předpokládat, že Maduro propustí americké rukojmí bez zajištění ekonomických výhod. Chevron tak mohl být klíčovým prvkem v zákulisním vyjednávání. Tato epizoda znovu potvrzuje, že lidská práva často slouží jako nástroj vyjednávání, nikoliv jako skutečná priorita zahraniční politiky. Trump navíc v reakci na udělení licence Bidenovou administrativou v minulosti ostře kritizoval „ústupky“ vůči Madurovi a sliboval jejich zrušení. Nyní se však jeho vlastní administrativa uchyluje ke krokům, které se od těch předchozích příliš neliší – až na drobné rozdíly ve formě a délce platnosti licence. Tento obrat ukazuje na chaotickou povahu rozhodování v Trumpově týmu, kde se střetávají různé frakce: jestřábi jako Marco Rubio na straně jedné, a pragmatičtější vyjednavači jako Richard Grenell na straně druhé. Geopolitika versus principy: ropa jako strategický zájem Chevron, který ve Venezuele působí prostřednictvím společných podniků s tamní státní ropnou společností PDVSA, dříve produkoval kolem 240 000 barelů denně – přibližně čtvrtinu celé národní produkce. Obnovení činnosti tak výrazně pomůže stabilizovat dodávky ropy ze západní polokoule, což je vítané v kontextu globálních energetických otřesů. Chevron ve svém oficiálním prohlášení zdůraznil, že se i nadále řídí platnými americkými sankcemi a dodržuje všechna relevantní pravidla. Na druhé straně však není zcela jasné, jak bude kontrolováno, že zisky skutečně neputují režimu, a že ropa dodaná místo hotovosti nebude obchodována na volném trhu. Zástupci amerického ministerstva zahraničí uvádějí, že nelze komentovat konkrétní licence, ale že „USA nedovolí Madurovu režimu profitovat“. Tato prohlášení však narážejí na realitu, v níž každé barelové uvolnění venezuelské ropy do světa zvyšuje ekonomickou životaschopnost režimu a prodlužuje jeho setrvání u moci. Nejasnosti a nejistota na trzích: investoři postrádají stabilitu Tento obrat ve vztahu k Venezuele vytváří nejistotu pro investory, kteří dlouhodobě sledují vývoj amerických sankcí a licenčních politik. Chevron a další energetické společnosti potřebují právní jistotu a předvídatelnost, což se v současném přístupu Trumpovy administrativy nedostává. Situaci navíc komplikují spekulace, zda budou obnoveny i licence jiných zahraničních subjektů působících ve Venezuele, které byly v minulosti zrušeny. Trumpova rozhodnutí v oblasti energetické politiky a sankcí vůči autoritářským režimům se často jeví jako transakční a momentálně výhodná. To může přinést krátkodobé zisky pro americké firmy, ale zároveň podkopává důvěryhodnost dlouhodobých závazků USA, a to jak vůči spojencům, tak vůči domácím investorům.