Desítky let trvající plynové vazby Moskvy s Evropou jsou v troskách

Nejnovější sankce, včetně cenových stropů, pravděpodobně dále naruší obchod s ropou, ale pro ropu a rafinované produkty je snazší najít nové trhy než pro plyn.

Obchodování Ruska s plynem v Evropě bylo založeno na tisících kilometrů potrubí, které začínalo na Sibiři a táhlo se do Německa a dále. Až do loňského roku uzavírala západní odběratele do dlouhodobého dodavatelského vztahu.

„Ztráta evropského trhu je samozřejmě pro Rusko z hlediska plynu velmi vážnou zkouškou,“ řekl agentuře Reuters Jurij Šafranik, ruský ministr paliv a energetiky v letech 1993 až 1996.

Bývalý vysoký manažer společnosti Gazprom (MCX:GAZP) byl přímější.

„Práce stovek lidí, kteří po desetiletí budovali exportní systém, byla nyní spláchnuta do záchodu,“ řekl bývalý manažer agentuře Reuters pod podmínkou anonymity z obavy před odvetou.

Současní zaměstnanci však tvrdí, že jde o běžnou práci.

„Pro nás se nic nezměnilo. V loňském roce nám dvakrát zvýšili platy,“ řekl agentuře Reuters v Novém Urengu jeden ze zaměstnanců Gazpromu, který nemá oprávnění hovořit s tiskem. Arktické město je často označováno za „hlavní město plynu“ Ruska, protože bylo vybudováno pro obsluhu největších plynových polí.

„STÁT VE STÁTĚ“

Státní gigant na vývoz plynu Gazprom, který zde má své pobočky, vznikl na sklonku existence Sovětského svazu v roce 1989 pod ministerstvem plynárenského průmyslu, v jehož čele stál Viktor Černomyrdin.

„Černomyrdin nikdy nikomu nedovolil, aby do Gazpromu strkal nos. Byl to stát ve státě a do jisté míry jím zůstává,“ řekl Šafranik.

Od zahájení vojenské operace 24. února loňského roku bylo k dispozici méně informací.

Stejně jako mnoho ruských společností přestal Gazprom zveřejňovat podrobnosti o svých finančních výsledcích.

Podle odhadů agentury Reuters, založených na údajích o exportních poplatcích a objemech vývozu, činily příjmy Gazpromu z prodeje do zahraničí v lednu přibližně 3,4 miliardy dolarů, což je méně než 6,3 miliardy dolarů ve stejném období loňského roku.

Tyto údaje v kombinaci s prognózami vývozu a průměrných cen plynu naznačují, že příjmy Gazpromu z exportu se letos sníží téměř o polovinu, což prohloubí rozpočtový deficit 25 miliard dolarů, který Rusko vykázalo v lednu.

Již v loňském roce se vývoz zemního plynu společnosti snížil téměř o polovinu a dosáhl postsovětského minima a klesající trend pokračuje i letos.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová odhadla, že Rusko během osmi měsíců po začátku konfliktu na Ukrajině snížilo dodávky plynu do EU o 80 %.

V důsledku toho Rusko do konce loňského roku dodávalo pouze asi 7,5 % potřeb plynu v západní Evropě, zatímco v roce 2021 to bylo asi 40 %.

Před konfliktem bylo Rusko přesvědčeno, že bude Evropě prodávat více, nikoli méně.

Šéfka exportní jednotky Gazpromu Jelena Burmistrovová na průmyslové akci ve Vídni v roce 2019 uvedla, že rekordní vývoz společnosti mimo Sovětský svaz ve výši více než 200 miliard metrů krychlových (m³) dosažený v roce 2018 je „novou realitou“.

V loňském roce se celková hodnota pohybovala těsně nad 100 mld. m3.

Přepravní kapacity Ruska byly v loňském roce oslabeny po záhadných výbuchu v Baltském moři na plynovodu Nord Stream z Ruska do Německa. Rusko a Západ se z výbuchů vzájemně obviňovaly.

Americký reportér Seymour Hersh, držitel Pulitzerovy ceny, ve svém blogu uvedl, že za výbuchy jsou odpovědné Spojené státy, což Spojené státy označily za „naprosto nepravdivé“.

Washington dlouhodobě kritizuje německou politiku závislosti na ruské energii, kterou Berlín až do loňského roku označoval za prostředek ke zlepšení vztahů.

DOHODA 20. STOLETÍ

Putin se ze své strany snažil diverzifikovat ruské trhy s plynem již dlouho před loňským rokem, ale tato politika nabrala na obrátkách.

V říjnu vyslovil myšlenku plynového uzlu v Turecku, který by odklonil toky ruského plynu z Baltského moře a severozápadní Evropy.

Rusko se rovněž snaží zvýšit prodej plynu potrubím do Číny, která je největším spotřebitelem energie na světě a největším odběratelem ropy, zkapalněného zemního plynu (LNG) a uhlí.

Dodávky plynovodem Síla Sibiře byly zahájeny koncem roku 2019 a Rusko chce od roku 2025 zvýšit roční vývoz na přibližně 38 miliard m3.

Moskva má také s Pekingem dohodu o dalších 10 mld. m3 ročně z dosud nevybudovaného plynovodu z tichomořského ostrova Sachalin a Rusko také připravuje plány na výstavbu plynovodu Power of Siberia 2 ze západní Sibiře, který by teoreticky mohl do Číny dodávat dalších 50 mld. m3 ročně.

Zda může být tento vztah stejně lukrativní jako desetiletí dodávek plynu do Evropy, se teprve uvidí.

Nejdůležitější aktiva Gazpromu se nacházejí na západní Sibiři a v širším arktickém regionu Jamal, kde ve stotisícovém městě Nový Urengoj, které v roce 2025 oslaví 50. výročí svého založení, bydlí sezónní dělníci v utilitárních výškových blocích.

Jedním z nalezišť v tundrové oblasti, asi 3500 km severovýchodně od Moskvy, kde pracují, je Urengoy.

Po objevení ložiska, které patří k největším na světě, v roce 1966 zahájilo sovětské politbyro jednání se západním Německem o výměně plynu za trubky, protože Rusku tehdy chyběla výrobní technologie.

Výsledná dohoda, které se přezdívá „smlouva století“, byla dokončena v roce 1970 poté, co tehdejší sovětský ministr zahraničí Andrej Gromyko, na Západě přezdívaný pro svůj nekompromisní přístup „pan Nyet“, řekl „ano“ dohodě o výměně plynu za trubky, která zahrnovala dodávky těžké techniky pro Moskvu i plynu pro Evropu.

Dvacetiletá dohoda o dodávkách má při současných cenách plynu hodnotu přibližně 30 miliard dolarů.

Znamenalo to, že Evropa a zejména Německo po desetiletí těžily z relativně levných dlouhodobých kontraktů a spoléhaly na ruský zemní plyn neboli metan pro vytápění domácností a jako surovinu pro petrochemický průmysl.

SLOŽITÁ JEDNÁNÍ

Jednání s Čínou o prodeji nového plynu budou podle analytiků složitá, a to i proto, že se očekává, že Čína bude potřebovat další plyn až po roce 2030.

Rusko také čelí mnohem větší konkurenci než v minulosti ze strany obnovitelných zdrojů energie, protože se svět snaží omezit dopady změny klimatu, a také konkurenčním dodávkám plynu do Číny plynovody, včetně těch z Turkmenistánu.

LNG, který lze přepravovat kamkoli na světě, dále snížil potřebu potrubního plynu.

Gazprom a Čína drží dohodnutou cenu plynu v tajnosti. Ron Smith, analytik moskevské makléřské společnosti BCS, očekává, že cena pro rok 2022 bude v průměru 270 dolarů za 1 000 metrů krychlových, což je mnohem méně než ceny v Evropě.

Je také nižší než vývozní cena Gazpromu 700 USD za 1 000 metrů krychlových, kterou letos očekává ruské ministerstvo hospodářství.

V loňském roce byly ruské energetické finance, které nejsou veřejně rozděleny na ropu a plyn, podpořeny tržním dopadem obav z nedostatku.

V Evropě dosáhly ceny plynu rekordních hodnot a mezinárodní ceny ropy se krátce po zahájení speciální vojenské operace vyšplhaly do blízkosti svého historického maxima.

Od té doby se ceny plynu a ropy snížily a západní cenové limity zavedené v prosinci a na začátku letošního roku mají za cíl dále snižovat ruské příjmy.

Kreml mezitím zadal Gazpromu mamutí úkol vybudovat 24 000 kilometrů nových plynovodů, které mají v letech 2021 až 2025 zajistit plyn pro 538 000 domácností a bytů v Rusku.

Ceny plynu pro domácnosti reguluje vláda a diskutuje se o liberalizaci trhu s plynem, což je pro ruské domácnosti citlivá otázka.

V Novém Urengoji, kde teploty klesají až na téměř minus 50 stupňů Celsia, má své kanceláře také Achimgaz, společný podnik Gazpromu a německé společnosti Wintershall Dea, a před administrativní budovou vlaje vlajka rakouské energetické společnosti OMV.

Na dotaz ohledně její přítomnosti zde mluvčí OMV uvedl, že v budově se nacházejí pouze kanceláře provozovatele Južno-Ruského pole, kde má společnost podíl.

OMV v březnu zrušila plány na získání podílu v projektu plynového pole Gazpromu, zatímco společnost Wintershall Dea, v níž BASF drží necelých 73 %, minulý měsíc oznámila, že se z Ruska stahuje.

Představitel Gazpromu, který hovořil pod podmínkou anonymity, uvedl, že společnost toho bude litovat.

„Prostě budeme muset více plynu využívat pro naše domácí domácnosti, místo abychom ho vyváželi do Evropy. Čína také potřebuje plyn,“ řekl úředník.

Nejnovější sankce, včetně cenových stropů, pravděpodobně dále naruší obchod s ropou, ale pro ropu a rafinované produkty je snazší najít nové trhy než pro plyn.Obchodování Ruska s plynem v Evropě bylo založeno na tisících kilometrů potrubí, které začínalo na Sibiři a táhlo se do Německa a dále. Až do loňského roku uzavírala západní odběratele do dlouhodobého dodavatelského vztahu.„Ztráta evropského trhu je samozřejmě pro Rusko z hlediska plynu velmi vážnou zkouškou,“ řekl agentuře Reuters Jurij Šafranik, ruský ministr paliv a energetiky v letech 1993 až 1996.Bývalý vysoký manažer společnosti Gazprom byl přímější.„Práce stovek lidí, kteří po desetiletí budovali exportní systém, byla nyní spláchnuta do záchodu,“ řekl bývalý manažer agentuře Reuters pod podmínkou anonymity z obavy před odvetou.Současní zaměstnanci však tvrdí, že jde o běžnou práci.„Pro nás se nic nezměnilo. V loňském roce nám dvakrát zvýšili platy,“ řekl agentuře Reuters v Novém Urengu jeden ze zaměstnanců Gazpromu, který nemá oprávnění hovořit s tiskem. Arktické město je často označováno za „hlavní město plynu“ Ruska, protože bylo vybudováno pro obsluhu největších plynových polí.„STÁT VE STÁTĚ“Státní gigant na vývoz plynu Gazprom, který zde má své pobočky, vznikl na sklonku existence Sovětského svazu v roce 1989 pod ministerstvem plynárenského průmyslu, v jehož čele stál Viktor Černomyrdin.„Černomyrdin nikdy nikomu nedovolil, aby do Gazpromu strkal nos. Byl to stát ve státě a do jisté míry jím zůstává,“ řekl Šafranik.Od zahájení vojenské operace 24. února loňského roku bylo k dispozici méně informací.Stejně jako mnoho ruských společností přestal Gazprom zveřejňovat podrobnosti o svých finančních výsledcích.Podle odhadů agentury Reuters, založených na údajích o exportních poplatcích a objemech vývozu, činily příjmy Gazpromu z prodeje do zahraničí v lednu přibližně 3,4 miliardy dolarů, což je méně než 6,3 miliardy dolarů ve stejném období loňského roku.Tyto údaje v kombinaci s prognózami vývozu a průměrných cen plynu naznačují, že příjmy Gazpromu z exportu se letos sníží téměř o polovinu, což prohloubí rozpočtový deficit 25 miliard dolarů, který Rusko vykázalo v lednu.Již v loňském roce se vývoz zemního plynu společnosti snížil téměř o polovinu a dosáhl postsovětského minima a klesající trend pokračuje i letos.Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová odhadla, že Rusko během osmi měsíců po začátku konfliktu na Ukrajině snížilo dodávky plynu do EU o 80 %.V důsledku toho Rusko do konce loňského roku dodávalo pouze asi 7,5 % potřeb plynu v západní Evropě, zatímco v roce 2021 to bylo asi 40 %.Před konfliktem bylo Rusko přesvědčeno, že bude Evropě prodávat více, nikoli méně.Šéfka exportní jednotky Gazpromu Jelena Burmistrovová na průmyslové akci ve Vídni v roce 2019 uvedla, že rekordní vývoz společnosti mimo Sovětský svaz ve výši více než 200 miliard metrů krychlových dosažený v roce 2018 je „novou realitou“.V loňském roce se celková hodnota pohybovala těsně nad 100 mld. m3.Přepravní kapacity Ruska byly v loňském roce oslabeny po záhadných výbuchu v Baltském moři na plynovodu Nord Stream z Ruska do Německa. Rusko a Západ se z výbuchů vzájemně obviňovaly.Americký reportér Seymour Hersh, držitel Pulitzerovy ceny, ve svém blogu uvedl, že za výbuchy jsou odpovědné Spojené státy, což Spojené státy označily za „naprosto nepravdivé“.Washington dlouhodobě kritizuje německou politiku závislosti na ruské energii, kterou Berlín až do loňského roku označoval za prostředek ke zlepšení vztahů.DOHODA 20. STOLETÍPutin se ze své strany snažil diverzifikovat ruské trhy s plynem již dlouho před loňským rokem, ale tato politika nabrala na obrátkách.V říjnu vyslovil myšlenku plynového uzlu v Turecku, který by odklonil toky ruského plynu z Baltského moře a severozápadní Evropy.Rusko se rovněž snaží zvýšit prodej plynu potrubím do Číny, která je největším spotřebitelem energie na světě a největším odběratelem ropy, zkapalněného zemního plynu a uhlí.Dodávky plynovodem Síla Sibiře byly zahájeny koncem roku 2019 a Rusko chce od roku 2025 zvýšit roční vývoz na přibližně 38 miliard m3.Moskva má také s Pekingem dohodu o dalších 10 mld. m3 ročně z dosud nevybudovaného plynovodu z tichomořského ostrova Sachalin a Rusko také připravuje plány na výstavbu plynovodu Power of Siberia 2 ze západní Sibiře, který by teoreticky mohl do Číny dodávat dalších 50 mld. m3 ročně.Zda může být tento vztah stejně lukrativní jako desetiletí dodávek plynu do Evropy, se teprve uvidí.Nejdůležitější aktiva Gazpromu se nacházejí na západní Sibiři a v širším arktickém regionu Jamal, kde ve stotisícovém městě Nový Urengoj, které v roce 2025 oslaví 50. výročí svého založení, bydlí sezónní dělníci v utilitárních výškových blocích.Jedním z nalezišť v tundrové oblasti, asi 3500 km severovýchodně od Moskvy, kde pracují, je Urengoy.Po objevení ložiska, které patří k největším na světě, v roce 1966 zahájilo sovětské politbyro jednání se západním Německem o výměně plynu za trubky, protože Rusku tehdy chyběla výrobní technologie.Výsledná dohoda, které se přezdívá „smlouva století“, byla dokončena v roce 1970 poté, co tehdejší sovětský ministr zahraničí Andrej Gromyko, na Západě přezdívaný pro svůj nekompromisní přístup „pan Nyet“, řekl „ano“ dohodě o výměně plynu za trubky, která zahrnovala dodávky těžké techniky pro Moskvu i plynu pro Evropu.Dvacetiletá dohoda o dodávkách má při současných cenách plynu hodnotu přibližně 30 miliard dolarů.Znamenalo to, že Evropa a zejména Německo po desetiletí těžily z relativně levných dlouhodobých kontraktů a spoléhaly na ruský zemní plyn neboli metan pro vytápění domácností a jako surovinu pro petrochemický průmysl.SLOŽITÁ JEDNÁNÍ Jednání s Čínou o prodeji nového plynu budou podle analytiků složitá, a to i proto, že se očekává, že Čína bude potřebovat další plyn až po roce 2030.Rusko také čelí mnohem větší konkurenci než v minulosti ze strany obnovitelných zdrojů energie, protože se svět snaží omezit dopady změny klimatu, a také konkurenčním dodávkám plynu do Číny plynovody, včetně těch z Turkmenistánu.LNG, který lze přepravovat kamkoli na světě, dále snížil potřebu potrubního plynu.Gazprom a Čína drží dohodnutou cenu plynu v tajnosti. Ron Smith, analytik moskevské makléřské společnosti BCS, očekává, že cena pro rok 2022 bude v průměru 270 dolarů za 1 000 metrů krychlových, což je mnohem méně než ceny v Evropě.Je také nižší než vývozní cena Gazpromu 700 USD za 1 000 metrů krychlových, kterou letos očekává ruské ministerstvo hospodářství.V loňském roce byly ruské energetické finance, které nejsou veřejně rozděleny na ropu a plyn, podpořeny tržním dopadem obav z nedostatku.V Evropě dosáhly ceny plynu rekordních hodnot a mezinárodní ceny ropy se krátce po zahájení speciální vojenské operace vyšplhaly do blízkosti svého historického maxima.Od té doby se ceny plynu a ropy snížily a západní cenové limity zavedené v prosinci a na začátku letošního roku mají za cíl dále snižovat ruské příjmy.Kreml mezitím zadal Gazpromu mamutí úkol vybudovat 24 000 kilometrů nových plynovodů, které mají v letech 2021 až 2025 zajistit plyn pro 538 000 domácností a bytů v Rusku.Ceny plynu pro domácnosti reguluje vláda a diskutuje se o liberalizaci trhu s plynem, což je pro ruské domácnosti citlivá otázka.V Novém Urengoji, kde teploty klesají až na téměř minus 50 stupňů Celsia, má své kanceláře také Achimgaz, společný podnik Gazpromu a německé společnosti Wintershall Dea, a před administrativní budovou vlaje vlajka rakouské energetické společnosti OMV.Na dotaz ohledně její přítomnosti zde mluvčí OMV uvedl, že v budově se nacházejí pouze kanceláře provozovatele Južno-Ruského pole, kde má společnost podíl.OMV v březnu zrušila plány na získání podílu v projektu plynového pole Gazpromu, zatímco společnost Wintershall Dea, v níž BASF drží necelých 73 %, minulý měsíc oznámila, že se z Ruska stahuje.Představitel Gazpromu, který hovořil pod podmínkou anonymity, uvedl, že společnost toho bude litovat.„Prostě budeme muset více plynu využívat pro naše domácí domácnosti, místo abychom ho vyváželi do Evropy. Čína také potřebuje plyn,“ řekl úředník.