Tato zakladatelka říká, že odchod z korporátní práce její vyhoření nevyřešil – tady je důvod.

Více než rok pracovala tato 45letá žena z domova v kalifornském Oak Parku jako manažerka analytické sekce hypoteční společnosti. Práce na dálku jí najednou vrátila čtyři hodiny denně bez dojíždění a převážení jedenáctiletého syna do školy a ze školy. Měla více času a energie, a tak založila vlastní společnost: Dwellics, webovou stránku, která poskytuje osobní doporučení lidem, kteří se plánují přestěhovat.Do léta 2021 plánoval zaměstnavatel Sitdykové vrátit všechny zpět do kanceláře. Sitdykova nebyla připravena vzdát se vlastního podnikání, a tak dala výpověď.Sitdyková podala výpověď 1. června a 2. července se oficiálně stala svou vlastní šéfkou.Tento akt byl pro ni „osvobozující“, říká v rozhovoru pro CNBC Make It: „Mám pocit, že mohu vzít život zpět do svých rukou.“Měsíce strávila přípravou svých financí, včetně refinancování domu a omezení osobních výdajů – ale na přizpůsobení se odchodu ze zaměstnání se připravit nemohla.Chcete využít této příležitosti?„Ještě asi měsíc po odchodu jsem cítila stres ze svého starého pracoviště a kancelářské politiky,“ říká. Ráda by si vzala dovolenou, ale kvůli Covidu měla obavy z cestování. Místo toho se vrhla do práce v nové firmě na plný úvazek.Bylo také těžké změnit myšlení z práce pro velkou společnost na to, že je najednou sama. „Vždycky jsem se spojovala se svým pracovním zařazením, platem a tím, že jsem v korporátním prostředí,“ říká Sitdyková. „Najednou jsem neměla žádný titul, žádný plat a moje nová firma ještě neměla jméno. Je to jako přestěhovat se z pěkného domu na prázdný pozemek a začít stavět od základů, kdy doufáte, že to, co postavíte, bude v určitém okamžiku větší než dům, který jste kdysi měli.“Několik týdnů nepřetržitě pracovala ve stresu a nejistotě. „V srpnu jsem si musela dát pauzu,“ říká.Ačkoli nemohla cestovat daleko, Sitdyková začala po zbytek léta každý den brát syna do sousedního bazénu a parku. Stačilo jí to k tomu, aby se stáhla od svého nového podnikání a fyzicky i psychicky se zregenerovala.V září Sitdyková, která v průběhu let přijala několik pěstounů, dostala zprávu, že šestnáctiletý chlapec v jejím okrese potřebuje trvalé umístění.„Zpočátku jsem se obávala přijmout další dítě, když jsem neměla práci,“ říká Sitdyková, „ale on do naší rodiny skvěle zapadl a má s mým synem mnoho společných zájmů.“ A tak se jí podařilo získat další dítě.Díky větší kontrole nad svým časem a pracovním dnem si Sitdyková uvědomila, že může být více přítomným pěstounem. „Protože pracuji sama pro sebe z domova, mám mnohem více času na to, abych mu pomohla zvyknout si na život u nás, abych vyslechla jeho problémy a byla s ním trpělivá. Dělá online školu a pravděpodobně u nás zůstane, dokud mu nebude 18 let,“ dodává. Sitdyková je nyní jeho hlavní opatrovnicí.Se všemi novými změnami Sitdykova říká: „Koncem září jsem měla pocit, že jsem se vrátila ke svému starému já. Byla jsem tak šťastná, produktivní a plná energie. Měla jsem čas zpomalit.“Sitdyková říká, že jediné, čeho na své zkušenosti s odchodem lituje, je to, že to neudělala dříve.„Ještě před dvěma lety jsem byla nastavená na korporátní život,“ říká. „Teď nemůžu uvěřit, že jsem si myslela, že se do toho prostředí hodím. Bylo to, jako když nacpete hranatý kolík do kulaté díry.“Překvapilo ji, jak rychle si vybudovala síť dalších zakladatelů, kteří jí mohou pomoci zorientovat se v rozjezdu podnikání nebo jen na dálku nabídnout slova povzbuzení.„Myslela jsem si, že jakmile se ocitnu mimo korporátní život, bez titulu, peněz nebo firmy za zády, nikdo mi nebude chtít pomoci,“ říká Sitdyková.Baví ji také vést tým: „Mám možnost zaměstnávat talentované lidi z celého světa – mám analytika v Rusku, vývojáře v Utahu a marketéra v Idahu,“ říká. „Dříve jsem neměla žádnou kontrolu nad tím, kdo bude v mé společnosti zaměstnán. Teď si mohu vybrat přesně ty lidi, se kterými chci pracovat.“A co je nejdůležitější, Sitdykova se může soustředit na to, jak práci skloubit s časem stráveným s rodinou. Začínat znovu v kariéře nebylo příliš těžké, když má za sebou systém podpory rodiny, říká: „Už jsem to dělala dříve, když jsem před více než 20 lety přišla do Spojených států. Neměla jsem domov ani práci a ani jsem neuměla anglicky. Byla jsem sama. Teď mám svého syna. Nedělám to jen pro sebe, ale také pro svou rodinu.“