Společnost pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci (SWIFT) je družstvo vlastněné členy, které zajišťuje bezpečné finanční transakce pro své členy.
Společnost SWIFT byla založena v roce 1973 a používá standardizovanou vlastní komunikační platformu, která usnadňuje přenos informací o finančních transakcích. Finanční instituce si tyto informace, včetně platebních příkazů, bezpečně vyměňují mezi sebou.
Rozdělení Společnosti pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci (SWIFT)
Společnost SWIFT sama nedrží finanční prostředky ani nespravuje účty externích klientů. Družstvo začalo fungovat v 15 zemích v roce 1973 a nyní působí ve více než 200 zemích a propojuje více než 11 000 finančních institucí. V roce 2014 družstvo doručilo více než 5,6 miliardy zpráv, přičemž v roce 1979 jich bylo 10 milionů.
SWIFT má sídlo v Belgii a pobočky v Austrálii, Rakousku, Brazílii, Číně, Francii, Německu, Ghaně, Hongkongu, Indii, Indonésii, Itálii, Japonsku, Keni, Jižní Koreji, Malajsii, Mexiku, Rusku, Singapuru, Jihoafrické republice, Španělsku, Švédsku, Švýcarsku, Spojených arabských emirátech a Spojeném království.
Zdroj: unsplash.com
Před zavedením systému SWIFT byl jediným spolehlivým prostředkem potvrzování zpráv pro mezinárodní převody finančních prostředků telex. Telex však trápila řada problémů, včetně nízké rychlosti, obav o bezpečnost a volného formátu zpráv. Jednotný systém kódů pro pojmenování bank a popis transakcí, který zavedl SWIFT, byl vítanou změnou.
Porozumění transakcím SWIFT
Pro převody peněz přiděluje SWIFT každé zúčastněné finanční organizaci jedinečný kód s osmi nebo jedenácti znaky. Kód má tři zaměnitelné názvy: identifikační kód banky (BIC), kód SWIFT, SWIFT ID nebo kód ISO 9362.
Například italská banka UniCredit Banca se sídlem v Miláně má osmiznakový SWIFT kód UNCRITMM. První čtyři znaky vyjadřují kód ústavu (UNCR pro UniCredit Banca), další dva jsou kódem země (IT pro Itálii) a poslední znaky určují kód místa/města (MM pro Milán). Pokud se organizace rozhodne používat kód s 11 znaky, mohou poslední tři nepovinné znaky odrážet jednotlivé pobočky. Například pobočka UniCredit Banca v Miláně používá kód UNCRITMMXXX.
Předpokládejme, že zákazník pobočky T.D. Bank v Bostonu chce poslat peníze svému příteli, který má účet v pobočce UniCredit Banca v Benátkách. Bostonský klient může přijít do pobočky T.D. Bank s číslem účtu svého přítele a jedinečným SWIFT kódem UniCredit Banca Venice. T.D. Bank odešle prostřednictvím své zabezpečené sítě zprávu SWIFT pro převod platby na konkrétní pobočku UniCredit Banca. Jakmile UniCredit Banca obdrží SWIFT zprávu o příchozí platbě, zúčtuje a připíše peníze na účet přítele.
SWIFT versus IBAN
Při identifikaci stran převodu peněz se hodí jak SWIFT, tak mezinárodní čísla bankovních účtů. Zatímco však kód SWIFT slouží k identifikaci konkrétní banky, kód IBAN se používá k identifikaci jednotlivého účtu, který se účastní mezinárodní transakce.
Společnost pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci (SWIFT) je družstvo vlastněné členy, které zajišťuje bezpečné finanční transakce pro své členy. Společnost SWIFT byla založena v roce 1973 a používá standardizovanou vlastní komunikační platformu, která usnadňuje přenos informací o finančních transakcích. Finanční instituce si tyto informace, včetně platebních příkazů, bezpečně vyměňují mezi sebou.
Rozdělení Společnosti pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci (SWIFT)
Společnost SWIFT sama nedrží finanční prostředky ani nespravuje účty externích klientů. Družstvo začalo fungovat v 15 zemích v roce 1973 a nyní působí ve více než 200 zemích a propojuje více než 11 000 finančních institucí. V roce 2014 družstvo doručilo více než 5,6 miliardy zpráv, přičemž v roce 1979 jich bylo 10 milionů.
SWIFT má sídlo v Belgii a pobočky v Austrálii, Rakousku, Brazílii, Číně, Francii, Německu, Ghaně, Hongkongu, Indii, Indonésii, Itálii, Japonsku, Keni, Jižní Koreji, Malajsii, Mexiku, Rusku, Singapuru, Jihoafrické republice, Španělsku, Švédsku, Švýcarsku, Spojených arabských emirátech a Spojeném království.
Zdroj: unsplash.com
Před zavedením systému SWIFT byl jediným spolehlivým prostředkem potvrzování zpráv pro mezinárodní převody finančních prostředků telex. Telex však trápila řada problémů, včetně nízké rychlosti, obav o bezpečnost a volného formátu zpráv. Jednotný systém kódů pro pojmenování bank a popis transakcí, který zavedl SWIFT, byl vítanou změnou.
Porozumění transakcím SWIFT
Pro převody peněz přiděluje SWIFT každé zúčastněné finanční organizaci jedinečný kód s osmi nebo jedenácti znaky. Kód má tři zaměnitelné názvy: identifikační kód banky (BIC), kód SWIFT, SWIFT ID nebo kód ISO 9362.
Například italská banka UniCredit Banca se sídlem v Miláně má osmiznakový SWIFT kód UNCRITMM. První čtyři znaky vyjadřují kód ústavu (UNCR pro UniCredit Banca), další dva jsou kódem země (IT pro Itálii) a poslední znaky určují kód místa/města (MM pro Milán). Pokud se organizace rozhodne používat kód s 11 znaky, mohou poslední tři nepovinné znaky odrážet jednotlivé pobočky. Například pobočka UniCredit Banca v Miláně používá kód UNCRITMMXXX.
Předpokládejme, že zákazník pobočky T.D. Bank v Bostonu chce poslat peníze svému příteli, který má účet v pobočce UniCredit Banca v Benátkách. Bostonský klient může přijít do pobočky T.D. Bank s číslem účtu svého přítele a jedinečným SWIFT kódem UniCredit Banca Venice. T.D. Bank odešle prostřednictvím své zabezpečené sítě zprávu SWIFT pro převod platby na konkrétní pobočku UniCredit Banca. Jakmile UniCredit Banca obdrží SWIFT zprávu o příchozí platbě, zúčtuje a připíše peníze na účet přítele.
SWIFT versus IBAN
Při identifikaci stran převodu peněz se hodí jak SWIFT, tak mezinárodní čísla bankovních účtů. Zatímco však kód SWIFT slouží k identifikaci konkrétní banky, kód IBAN se používá k identifikaci jednotlivého účtu, který se účastní mezinárodní transakce.
