Drby jsou staré jako první lidská slova. Jak vám mohou pomoci v práci?

Drby mají špatnou pověst – od bulvárních plátků plných oplzlých drbů o celebritách až po nevychované teenagery v televizních pořadech, jako je Gossip Girl. Ale přestože se může stát, že je někdo zavrhne nebo o nich informuje jako o nepodložených drbech, drby jsou klíčovou součástí politiky a fungování světa.

Neformální analýza 100 obrázků drbů na Googlu odhalila, že 62 % z nich zobrazuje pouze ženy, 7 % pouze muže a 31 % zobrazuje drbající muže a ženy. To posiluje oblíbený a přetrvávající mýtus, že muži nepomlouvají, ale výzkumy ukazují, že muži i ženy se věnují pomlouvání ve stejném rozsahu.

Drby lze vysledovat až k počátkům jazyka. Evoluční psycholog Robin Dunbar dokonce tvrdí, že jazyk se vyvinul proto, aby lidé mohli klevetit. Od své nejstarší formy až do dnešních dnů byly drby způsobem, jak si předávat společensky užitečné informace o tom, komu můžete (a nemůžete) věřit, kdo je darmožrout a kdo plácá nesmysly.

Tento typ rozhovorů vytvářel sociální soudržnost a zmírňoval konflikty. Ve středověku se slovo drbna (původně godsibb, což ve staroangličtině znamenalo „sponzor při křtu/křestní rodič“) vyvinulo pro označení žen, které podporovaly jiné ženy při porodu. Postupem času a po řadě pravopisných změn nabyl výraz gossip významu známého, přítele a později „každý, kdo se zabývá důvěrnými nebo planými řečmi“. Dnes se tento termín používá a vykládá různými způsoby, jako sloveso „klevetit“, podstatné jméno „drbna“ nebo dokonce jako označení konkrétní osoby, která se dopouští klevetného chování, „drbna“.

Až do období evropských honů na čarodějnice v 16. až 18. století nebyl s drbnami spojován žádný negativní význam. Klevety byly katalyzátorem obvinění z čarodějnictví a kouzelnictví, což vedlo k nelidskému používání středověkých mučicích nástrojů. „Káranice“ byla určena k potrestání a zabránění ženám promluvit. Tak vznikla negativní pověst klevet a stereotyp „ženských řečí“.

Paradoxně ve stejné době se drby jako mužská řeč rozšířily v průběhu 17. a 18. století v anglických kavárnách. Jako exkluzivní útočiště vzdělaných a bohatých to byla místa, kam chodili vzdělaní muži (o ženách v kavárnách není mnoho dokladů, leda jako o služebnictvu) a jejich studenti mužského pohlaví předvádět svůj důvtip a intelektuální nadání. Zde se zrodil mýtus, že ženy klevetí, ale muži vedou vážné rozhovory.

Existuje množství materiálů vyzývajících k odstranění pomluv na pracovišti a knih obhajujících duchovní důvody, proč se pomluvám bránit.

Populární stereotypy o pomluvách příliš zdůrazňují negativní soudy, které se při nich vynášejí, ale mohou být spojeny se soucitem, empatií a všímáním si utrpení. Pomluvy jsou způsobem vyjadřování emocí, a to jak pozitivních, tak negativních, způsobem „upouštění páry“ a emocionální reakcí na vnímanou sociální nespravedlnost.

Existují také případy, kdy jsou drby vyjádřením znepokojení nad neetickým nebo neprofesionálním chováním, například když se „všeobecně ví“ o sexuálním zneužívání, ale nikdo se neozve. Pokud se téma drbů týká špatné praxe v organizacích, může působit jako včasný varovný signál, který by měl být spíše vyslyšen než ignorován či přehlížen.

Celosvětově změnilo vnímání drbů hnutí #MeToo, stejně jako vzestup „kultury mluvení“ a vytváření psychologicky bezpečného prostředí, kde lze říkat pravdu bez obav z obvinění. Whistleblowing má zásadní význam pro odhalování pochybení nebo skrytých hrozeb a pro udržení otevřené společnosti. Pozornost se nyní přesunula od pomluv jako problému samotného k pomluvám jako způsobu, jak představit „problém za problémem“ – odhalit strukturální problémy, které byly zameteny pod koberec.

Tato pandemie také upozornila na výhody drbů. Téměř ze dne na den se díky výlukám odstranily příležitosti k neformálním rozhovorům, které představují drby – rozhovory ve frontě na kávu a před nebo po schůzkách. Až se mnoho lidí vrátí do kanceláře, možná si uvědomí, jak důležité jsou tyto malé chvíle drbů pro sociální vazby a spolupráci.