Očekává se, že do poloviny století bude na světě 10 miliard lidí. Mnozí z nich se budou stěhovat do městských oblastí, a vznikne tak nejméně 14 nových megaměst, z nichž mnohá jsou ohrožena hrozbami, jako je nedostatek potravin a vody, konflikty a vysoká kriminalita, a také katastrofami souvisejícími se změnou klimatu, jako jsou záplavy a sucho.
Tato rostoucí města, z nichž každé bude mít do roku 2050 více než 10 milionů obyvatel, se přidají k 33 stávajícím megaměstům. Ekologické hrozby a nedostatečná odolnost společnosti však způsobují, že jejich růst – a obecně rychlé tempo rozšiřování měst – je neudržitelné, varuje zpráva, kterou ve středu zveřejnil globální think tank Institute for Economics and Peace.
Nejrychleji rostoucí města se budou nacházet v subsaharské Africe, kde by mělo v příštích třech desetiletích žít 2,1 miliardy lidí. Podle zprávy zahrnuje tento region pět z 20 nejvíce ohrožených vznikajících a stávajících megaměst. Mezi nejneudržitelnější patří Kinshasa v Demokratické republice Kongo, Nairobi v Keni a Lagos v Nigérii, kde by počet obyvatel metropolitních oblastí mohl vzrůst nejméně o 80 %.
Vznikající megaměsta
Očekává se, že do poloviny století přibude na světě nejméně 14 nových megaměst, z nichž každé bude mít více než 10 milionů obyvatel.
Města
2022 Populace
2050 Populace
Procentní změna
Dar es Salaam
7.5M
16.4M
118%
Nairobi
5.2M
10.4M
101%
Khartoum
6.2M
11.2M
80%
Baghdad
7.6M
13.0M
71%
Luanda
9.0M
14.6M
62%
Surat
7.9M
12.0M
54%
Ahmedabad
8.5M
13.0M
54%
Pune
7.0M
10.8M
54%
Ho Chi Minh City
9.1M
13.0M
42%
Chicago
8.9M
10.8M
21%
London
9.6M
10.8M
14%
Tehran
9.4M
10.6M
13%
Nanjing
9.5M
10.4M
11%
Chengdu
9.5M
10.6M
11%
Ve všech megaměstech v jižní Asii se počet obyvatel zvýší nejméně o 50 %. Zpráva uvádí nejméně osm z nich jako jedny z nejneudržitelnějších, včetně bangladéšské Dháky, pákistánského Láhauru a indických měst Kalkata a Dillí.
„Zpravidla se nacházejí v zemích s nízkými příjmy a nízkým mírem, což znamená, že jednoduše nemají finanční kapacitu, aby se s tímto růstem dokázaly vyrovnat,“ říká zakladatel IEP Steve Killelea. Nedostatek financí může městům bránit ve zlepšování kritické infrastruktury, snižování kriminality a podpoře místní ekonomiky. Města s největším nárůstem populace – především v subsaharské Africe a jižní Asii – budou mít zdroje ještě menší a budou čelit největším problémům s udržitelností.
Podle zprávy má subsaharská Afrika nejhorší skóre ve zprávě o ekologických hrozbách (ETR), která měří populační růst země spolu s její zranitelností vůči nedostatku potravin, přírodním katastrofám a vodnímu stresu. Několik měst se také umístilo na nízké nebo velmi nízké úrovni v indexech pozitivního a globálního míru IEP, které kvantifikují úroveň mírumilovnosti země v souvislosti se sociální a ekonomickou odolností.
Patří mezi ně i tři rychle se rozvíjející megaměsta: V tanzanském Dar es Salaamu a v Nairobi by se mohl počet obyvatel více než zdvojnásobit na 16,4 milionu, respektive 10,4 milionu, zatímco počet obyvatel angolské Luandy vzroste o 62 % na 14,6 milionu.
Přestože však více než polovina obyvatel regionu považuje kriminalitu a násilí za naléhavější než změnu klimatu, zpráva zdůrazňuje, že ekologická degradace, odolnost a konflikty jsou vzájemně propojeny. „Nedostatek vody úzce souvisí s nedostatkem potravin a s vysokým nárůstem populace v oblastech, které jsou již nyní konfliktní a již nyní neudržitelné,“ říká Killelea.
Jižní Asie, kde se nachází předpokládané megaměsto Ahmedábád v Indii, má podle zprávy druhé nejhorší skóre ETR. Města jako Ahmedábád budou stále více vystavena extrémně vysoké míře znečištění ovzduší, vodnímu stresu a katastrofickým povětrnostním podmínkám. Mnoho lidí, kteří se stěhují do již tak přeplněných městských center, hledá útočiště, stabilitu a úkryt před klimatickými katastrofami, což zatěžuje infrastrukturu a schopnost vlády poskytovat pracovní místa a služby.
V Bangladéši, kde vláda předpovídá, že každý sedmý občan bude do roku 2050 vysídlen v důsledku změny klimatu, by počet obyvatel Dháky mohl vzrůst z 22,6 milionu na 34,6 milionu, což by mimo jiné prověřilo městskou bytovou infrastrukturu. „Lidé mají tendenci proudit do oblastí, které jsou prostě nejlevnější, a dost často se vydávají na nejpřelidněnější místo, kde mohou jednoduše přežít,“ říká Killelea. „Takže se zdá, že slumy prostě přirozeně vznikají.“
Neformální osady v Dháce – kde je nedostatečná kanalizace, chybí pitná voda a nelegální plynové vedení a hořáky zvyšují riziko požárů – se rozšiřují do nebezpečných, nízko položených oblastí v blízkosti vodních ploch, což obyvatele vystavuje nebezpečným záplavám.
Čas na změnu politiky
Zdroj: Pixabay
To neznamená, že megaměsta v zemích s vyššími příjmy nejsou bez ohrožení, i když mají obvykle více prostředků na přizpůsobení. V roce 2050 překročí metropolitní oblasti Chicaga a Londýna hranici 10 milionů obyvatel. V newyorské metropolitní oblasti se počet obyvatel zvýší z 18,9 milionu na 22,8 milionu. Tato města čelí rostoucím hrozbám extrémních veder a katastrofálních záplav, které budou vyvíjet tlak na stárnoucí systémy dešťové kanalizace a představovat obzvláště významné riziko pro komunity s nedostatečnou péčí.
Podle Killelea však mají města ještě čas přijmout klíčové změny politiky, které zmírní rizika udržitelnosti. Zpráva vyzývá k zásahům, jako je mnohostranná spolupráce mezi vládami a soukromým sektorem a restrukturalizace rozpočtu s cílem upřednostnit ekologickou adaptaci (i když také zdůrazňuje potřebu prozkoumat, jak může přerozdělování finančních prostředků ovlivnit různé skupiny).
Klíčovým řešením, jak zdůraznil, je posílení ekonomické pozice v zemích s nízkými a středními příjmy. Nejenže to zvýší odolnost díky zlepšení pracovní síly, ale studie ukázaly, že posílení postavení zejména žen vede k menšímu počtu rodin a lepší zdravotní politice v zemích s nízkými a středními příjmy.
Zpráva také vyzývá k tomu, aby města posilovala postavení místních komunit při řešení problémů, na rozdíl od zásahů shora dolů. Přístupy vedené komunitou lépe využívají místní znalosti a získávají větší podporu komunity, čímž se snižují náklady na výzkum a realizaci.
Ačkoli je tato výzva obrovská, Killelea dodává, že je optimistický. „Výzvy nepodceňuji,“ říká. „Ale pokud se na výzvy nepodíváte a nepřistoupíte k nim trochu optimisticky, jaká je naděje?“
Očekává se, že do poloviny století bude na světě 10 miliard lidí. Mnozí z nich se budou stěhovat do městských oblastí, a vznikne tak nejméně 14 nových megaměst, z nichž mnohá jsou ohrožena hrozbami, jako je nedostatek potravin a vody, konflikty a vysoká kriminalita, a také katastrofami souvisejícími se změnou klimatu, jako jsou záplavy a sucho.Tato rostoucí města, z nichž každé bude mít do roku 2050 více než 10 milionů obyvatel, se přidají k 33 stávajícím megaměstům. Ekologické hrozby a nedostatečná odolnost společnosti však způsobují, že jejich růst – a obecně rychlé tempo rozšiřování měst – je neudržitelné, varuje zpráva, kterou ve středu zveřejnil globální think tank Institute for Economics and Peace.Nejrychleji rostoucí města se budou nacházet v subsaharské Africe, kde by mělo v příštích třech desetiletích žít 2,1 miliardy lidí. Podle zprávy zahrnuje tento region pět z 20 nejvíce ohrožených vznikajících a stávajících megaměst. Mezi nejneudržitelnější patří Kinshasa v Demokratické republice Kongo, Nairobi v Keni a Lagos v Nigérii, kde by počet obyvatel metropolitních oblastí mohl vzrůst nejméně o 80 %.Vznikající megaměstaOčekává se, že do poloviny století přibude na světě nejméně 14 nových megaměst, z nichž každé bude mít více než 10 milionů obyvatel.Města2022 Populace2050 PopulaceProcentní změnaDar es Salaam7.5M16.4M118%Nairobi5.2M10.4M101%Khartoum6.2M11.2M80%Baghdad7.6M13.0M71%Luanda9.0M14.6M62%Surat7.9M12.0M54%Ahmedabad8.5M13.0M54%Pune7.0M10.8M54%Ho Chi Minh City9.1M13.0M42%Chicago8.9M10.8M21%London9.6M10.8M14%Tehran9.4M10.6M13%Nanjing9.5M10.4M11%Chengdu9.5M10.6M11%Ve všech megaměstech v jižní Asii se počet obyvatel zvýší nejméně o 50 %. Zpráva uvádí nejméně osm z nich jako jedny z nejneudržitelnějších, včetně bangladéšské Dháky, pákistánského Láhauru a indických měst Kalkata a Dillí.„Zpravidla se nacházejí v zemích s nízkými příjmy a nízkým mírem, což znamená, že jednoduše nemají finanční kapacitu, aby se s tímto růstem dokázaly vyrovnat,“ říká zakladatel IEP Steve Killelea. Nedostatek financí může městům bránit ve zlepšování kritické infrastruktury, snižování kriminality a podpoře místní ekonomiky. Města s největším nárůstem populace – především v subsaharské Africe a jižní Asii – budou mít zdroje ještě menší a budou čelit největším problémům s udržitelností.Chcete využít této příležitosti?Potravinová a vodní nejistotaNairobi – Zdroj: PixabayPodle zprávy má subsaharská Afrika nejhorší skóre ve zprávě o ekologických hrozbách , která měří populační růst země spolu s její zranitelností vůči nedostatku potravin, přírodním katastrofám a vodnímu stresu. Několik měst se také umístilo na nízké nebo velmi nízké úrovni v indexech pozitivního a globálního míru IEP, které kvantifikují úroveň mírumilovnosti země v souvislosti se sociální a ekonomickou odolností.Patří mezi ně i tři rychle se rozvíjející megaměsta: V tanzanském Dar es Salaamu a v Nairobi by se mohl počet obyvatel více než zdvojnásobit na 16,4 milionu, respektive 10,4 milionu, zatímco počet obyvatel angolské Luandy vzroste o 62 % na 14,6 milionu.Přestože však více než polovina obyvatel regionu považuje kriminalitu a násilí za naléhavější než změnu klimatu, zpráva zdůrazňuje, že ekologická degradace, odolnost a konflikty jsou vzájemně propojeny. „Nedostatek vody úzce souvisí s nedostatkem potravin a s vysokým nárůstem populace v oblastech, které jsou již nyní konfliktní a již nyní neudržitelné,“ říká Killelea.Jižní Asie, kde se nachází předpokládané megaměsto Ahmedábád v Indii, má podle zprávy druhé nejhorší skóre ETR. Města jako Ahmedábád budou stále více vystavena extrémně vysoké míře znečištění ovzduší, vodnímu stresu a katastrofickým povětrnostním podmínkám. Mnoho lidí, kteří se stěhují do již tak přeplněných městských center, hledá útočiště, stabilitu a úkryt před klimatickými katastrofami, což zatěžuje infrastrukturu a schopnost vlády poskytovat pracovní místa a služby.V Bangladéši, kde vláda předpovídá, že každý sedmý občan bude do roku 2050 vysídlen v důsledku změny klimatu, by počet obyvatel Dháky mohl vzrůst z 22,6 milionu na 34,6 milionu, což by mimo jiné prověřilo městskou bytovou infrastrukturu. „Lidé mají tendenci proudit do oblastí, které jsou prostě nejlevnější, a dost často se vydávají na nejpřelidněnější místo, kde mohou jednoduše přežít,“ říká Killelea. „Takže se zdá, že slumy prostě přirozeně vznikají.“Neformální osady v Dháce – kde je nedostatečná kanalizace, chybí pitná voda a nelegální plynové vedení a hořáky zvyšují riziko požárů – se rozšiřují do nebezpečných, nízko položených oblastí v blízkosti vodních ploch, což obyvatele vystavuje nebezpečným záplavám.Čas na změnu politikyZdroj: PixabayTo neznamená, že megaměsta v zemích s vyššími příjmy nejsou bez ohrožení, i když mají obvykle více prostředků na přizpůsobení. V roce 2050 překročí metropolitní oblasti Chicaga a Londýna hranici 10 milionů obyvatel. V newyorské metropolitní oblasti se počet obyvatel zvýší z 18,9 milionu na 22,8 milionu. Tato města čelí rostoucím hrozbám extrémních veder a katastrofálních záplav, které budou vyvíjet tlak na stárnoucí systémy dešťové kanalizace a představovat obzvláště významné riziko pro komunity s nedostatečnou péčí.Podle Killelea však mají města ještě čas přijmout klíčové změny politiky, které zmírní rizika udržitelnosti. Zpráva vyzývá k zásahům, jako je mnohostranná spolupráce mezi vládami a soukromým sektorem a restrukturalizace rozpočtu s cílem upřednostnit ekologickou adaptaci .Klíčovým řešením, jak zdůraznil, je posílení ekonomické pozice v zemích s nízkými a středními příjmy. Nejenže to zvýší odolnost díky zlepšení pracovní síly, ale studie ukázaly, že posílení postavení zejména žen vede k menšímu počtu rodin a lepší zdravotní politice v zemích s nízkými a středními příjmy.Zpráva také vyzývá k tomu, aby města posilovala postavení místních komunit při řešení problémů, na rozdíl od zásahů shora dolů. Přístupy vedené komunitou lépe využívají místní znalosti a získávají větší podporu komunity, čímž se snižují náklady na výzkum a realizaci.Ačkoli je tato výzva obrovská, Killelea dodává, že je optimistický. „Výzvy nepodceňuji,“ říká. „Ale pokud se na výzvy nepodíváte a nepřistoupíte k nim trochu optimisticky, jaká je naděje?“