Existují způsoby, jak vést produktivní rozhovor s někým, s kým nesouhlasíte

Ve skutečnosti to často situaci ještě zhorší. Je přirozené, že se chcete bránit, pokud máte pocit, že je vaše přesvědčení ohroženo. Podle Shelby Scarbroughové, bývalé úřednice pro mezinárodní protokol a protokol Ministerstva zahraničních věcí USA a autorky knihy Pravidla zdvořilosti je však možné vést rozhovor, ve kterém nesouhlasíte, a nezpůsobit, aby se druhá osoba začala bránit! Vytvoření cílevědomé praxe zdvořilosti.„Něco, co nemůžeme ovlivnit, je reakce nebo chování někoho jiného,“ říká. „Proto je nejdůležitější to, co přinášíme ke stolu. Kdyby každý přicházel ke stolu s tímto konceptem, že chce být zdvořilý a vést zdvořilou konverzaci, svět by byl krásným místem.“Scarbroughová sice připouští, že ne každý vstupuje do rozhovoru s tím, že chce být zdvořilý, ale existují věci, které můžeme aktivně udělat, abychom se vyhnuli obranné reakci.DÁVEJTE SI POZOR NA JAZYKZaprvé se vyhněte používání obviňující terminologie, jako je „měl bys“, nebo zahanbování či obviňování druhé osoby.„Je to zaručený způsob, jak se jim vrátit s obrannou nebo rozzlobenou reakcí, pokud jsou na svůj postoj k něčemu vůbec citliví,“ říká Scarbroughová. „Někdo, kdo se cítí mimořádně dobře a je si jistý svým postojem, se často nebrání, protože to nepotřebuje. Může vést rozhovor na jakékoli téma a nemusí se obávat, že to není osobní urážka.“Zdroj: UnsplashZAMĚŘTE SE NA SVÉ ZKUŠENOSTIDále se vyhněte tomu, abyste někomu říkali, co má dělat, a dávali mu rady.„Pokud chceme s někým navázat hlubší a smysluplný kontakt, nejde o to, abychom ze sebe dostávali své názory,“ říká. „V tom se v dnešní společnosti tak trochu mýlíme. Tak moc se snažíme prosadit svůj vlastní názor a předkládat ho jako pravdu nebo fakt, místo abychom si uvědomili, že je to jen pohled na věc a že existují i jiné pohledy.“Místo toho se podělte o své zkušenosti. Je rozdíl mezi vaším názorem a vaší zkušeností, říká Scarbroughová. „Váš názor je vaše přesvědčení,“ říká. „Teoreticky vychází z vašich zkušeností, ale když se o svůj názor jednoduše podělíte, neukazujete za ním svou zkušenost.“Sdílení zkušeností ilustruje, jak jste ke svému názoru dospěli. Svou větu začněte slovy: „To je moje zkušenost.“ V tomto případě je to moje zkušenost. Buďte ochotni být zranitelní a otevření odmítnutí, říká Scarbroughová.„Dotyčný může říct: ‚Jo, ale‘, a to je v pořádku,“ říká. „To neznamená, že se musíte také bránit. Můžete říct: ‚Vidím, že to naráží na nerv a že to není můj záměr. O to se nesnažím. Opravdu bych si o tom rád promluvil. A pokud je to pro tebe nepříjemné, nemusíme o tom mluvit.“ A pak si o tom promluvíme. To může pomoci uklidnit situaci, aby se druhá osoba cítila bezpečně.“Chcete využít této příležitosti?OVĚŘTE SI SVÉ MOTIVYZdroj: UnsplashZeptejte se sami sebe, zda chcete o něčem vést rozhovor, nebo zda chcete jen získat příležitost prosadit svůj postoj. Pokud je to to druhé, je to obvykle dobrý způsob, jak někoho přimět k obraně, což vytváří slepou uličku konverzace.Pokud chcete vést rozhovor, vstupte do něj s otevřenou zvědavostí. Scarbroughová navrhuje říci: „Řekněte mi o tom víc. Rád bych porozuměl vašim názorům.“„Nemusíte souhlasit, ale když do rozhovoru vstoupíte s nadhledem a pokorou, pomůže to otevřít konverzaci a přimět druhou osobu, aby se podělila o své názory,“ říká. „Rozhovor můžeme udržet na úrovni zájmu. Nemusí se rozčilovat. Nemusí být nepříjemný.“Nemůžete zabránit tomu, aby se někdo bránil, ale změna způsobu, jakým do rozhovoru vstupujete, může pomoci, říká Scarbroughová. „Kdo jsem já, abych říkal, že máte věřit tomu či onomu? To je ode mě dost arogantní,“ říká. „Místo toho se snažte do rozhovoru vstupovat s pokorou a milostí, otevřeností, zvědavostí a velkorysostí ducha. A pokud to uděláme, máme mnohem menší šanci, že se dočkáme obranné odpovědi. Záměr je polovina úspěchu.“