Ve vesnici Tamadit, která se nachází ve výšce 4 000 metrů na svazích pohoří Ríf, je právě čas vydělávat peníze. Ze sluncem vysušené rostliny se vytlouká omamný pyl a mění se v kompaktní bloky pryskyřice pro zákazníka, který ten den přijede. Drogy se pak prodávají dál na domácím trhu nebo se posílají kupcům s hlubšími kapsami v Evropě, kam je to jen kousek přes Středozemní moře.
Historicky neklidný region je základem toho, co dělá z Maroka největšího světového vývozce hašiše. Je to také oblast, před kterou úřady v průběhu let do značné míry zavíraly oči, v neposlední řadě kvůli drsné izolaci Rifu. Nyní ho však chtějí legalizovat a zpeněžit – pokud se jim podaří přesvědčit místní obyvatele, kteří se tímto byznysem zabývají již po generace.
Vzhledem k celosvětovému rozmachu užívání této drogy prosadila vláda ve 400 km vzdáleném Rabatu zákon, který na území téměř devětkrát větším než Manhattan umožňuje pěstovat marihuanu spíše pro farmaceutické a průmyslové zpracování než pro získávání pryskyřice pro kuřáky trávy.
První z mnoha překážek je však překonání odporu zemědělců z Rífu, kteří jsou podezřívaví vůči politikům a jejich motivům – a věrní druhu zákazníků, který podle nich živil jejich vesnice po celé generace.
„Drogový baron je základním kamenem komunity,“ říká Mohamed Bousemath, sedmadvacetiletý farmář z Tamaditu, který má ve svém domě s plechovou střechou úhledně naskládanou metr vysokou hromadu sušených rostlin konopí. „V době, kdy stát nenesl vůči tomuto regionu odpovědnost, se o nás staral drogový baron, který každoročně vykupoval úrodu.“
Produkce a konzumace konopí je v Maroku nelegální od roku 1974, ačkoli tato země jako jediná z převážně muslimských zemí podpořila před dvěma lety vyřazení této drogy ze seznamu nebezpečných látek OSN.
Ríf je mezitím ohniskem nepokojů, naposledy masových protestů, které začaly v říjnu 2016 po smrti prodavače ryb a byly potlačeny až o osm měsíců později. Zpráva Rady krále Mohammeda VI. pro ekonomiku, sociální věci a životní prostředí z loňského roku obvinila nelegální konopnou ekonomiku z toho, že trápí region. Doporučila legalizaci této drogy jako součást integrované strategie, která by v konečném důsledku vymýtila pěstování konopí na hašiš.
Vládní koalice vedená stranami spřízněnými s mocnou monarchií chce jít s dobou a vyjít jí vstříc. Vytipovala si úrodnou oblast pro rozvoj, protože se snaží získat peníze na zvýšení výdajů na zdravotní péči a sociální zabezpečení poté, co pandemie odhalila zranitelnost země.
Jedná se o území o rozloze 50 000 hektarů, tedy 500 km2 ve třech severních provinciích. To je 70 % celkové plochy, na které se pěstuje konopí v celém Maroku. Pozemky mají v průměru půl hektaru a podle posledních oficiálních údajů poskytují obživu statisícům lidí.
Bousemath a další zemědělci se obávají, že legalizace poškodí jejich podnikání tím, že se výsadba umístí do rovin, které mají lepší spojení se zbytkem země. Nelíbí se jim také kontrola, zejména když se část jejich plantáží nachází ve volné přírodě nebo na pozemcích, na které nemají vlastnické právo.
„A co počet úřadů zapojených do tohoto legalizačního procesu?“ řekl Mohamed Mrabet, sedmdesátiletý pěstitel konopí v Issaguenu, městě v regionu Ketama sousedícím s Rifem. „Je to příliš velký zásah,“ řekl a zahříval si ruce pod vlněnou čepicí uvnitř kavárny. „Chtějí nás kontrolovat.“
Legalizace podle vlády zvýší klesající a mizivý podíl peněz, které zemědělci z pěstování získávají, a ochrání životní prostředí, zejména vodní zdroje. Vytrhne region z izolace tím, že vytvoří nová pracovní místa v odvětví, které se stane národním.
Pro zemědělce je to „mimořádná příležitost“, řekl El-Guerrouj tento měsíc ve své téměř prázdné kanceláři v Rabatu a dodal, že jsou o účast spíše žádáni, než aby byli nuceni. Jeho agentura je zodpovědná za udělování licencí zemědělským družstvům a společnostem, regulaci dovozu vstupů a semen konopí a vysílání inspektorů.
„Jedná se o lukrativní trh, takže farmáři musí získat větší podíl na zisku a zbavit se zprostředkovatelů,“ řekl. „Jako každý ekonomický systém bude mít vzestupnou křivku, nemůžeme hned narazit na strop. Přijde to postupně, krůček po krůčku.“
Podle něj je zákon připraven na to, aby se legální konopí mohlo pěstovat od jara příštího roku, ale kritici tvrdí, že zákon – předložený v loňském roce – byl uspěchaný. Neexistují žádné čerstvé prognózy produkce, výnosů ani počtu zemědělců, kteří se přihlásí. V návrhu zákona ministerstva vnitra se uvádí, že přechod na legální konopí zvýší příjmy z tohoto podnikání do roku 2028 přibližně o třetinu.
Podle Khalida Mouny, významného výzkumníka marocké konopné ekonomiky, je tento obchod také vysoce konkurenční, přičemž rodinní příslušníci v Rífu často soupeří mezi sebou. Podle něj bude obtížné shromáždit většinu pěstitelů konopí do družstev, která budou produkovat legální rostliny konopí.
„Konopná ekonomika je z definice založena na vykořisťování a nadvládě drogových baronů a také na silné individuální konkurenci mezi producenty,“ řekl Mouna. „Naši legalizaci jsme postavili na logice kolektivní práce, která není součástí marockého modus operandi konopí. Vytlačujete je z komfortní zóny.“
I kdyby se vládě podařilo získat zemědělce na svou stranu, podle Khalida Tinastiho, výzkumného pracovníka Centra pro konflikty, rozvoj a budování míru se sídlem ve Švýcarsku, je něco jiného získat významný podíl na obchodu s léčebným konopím.
Jakkoli má země dominantní postavení v oblasti hašiše – v jednu chvíli podle zpráv Maroko dodávalo asi 70 % této drogy v Evropě – bude podle něj čelit obrovské konkurenci ze strany zemí, jako je Thajsko, Uruguay a Rwanda.
Příjmy z pěstování konopí v Maroku také klesají poté, co se přebytek zhoršil v důsledku pandemie Covid-19. Podle nejnovějších údajů ministerstva vnitra činil v roce 2020 325 milionů eur oproti pouliční hodnotě 8,1 miliardy eur. To je o třetinu méně než na začátku roku 2000.
Ceny se zotavují, v neposlední řadě i díky dominovému efektu legalizace, uvedl Adardak Charif, aktivista a výzkumník z Al Hoceimy, provincie Ríf, kde se konaly masové protesty. Podle něj cena surového a sušeného konopí vzrostla o více než 50 %, zatímco cena hašiše se zdvojnásobila.
„Tato legalizace otevírá novou kapitolu – z makro pohledu to není špatné,“ řekl Charif. „Ale legalizace v této podobě nevyřeší naše chronické sociální a ekonomické problémy, vyřeší je rozvoj. Pokud se bude region rozvíjet, nebude potřebovat ani legální, ani nelegální konopí.“
Staré zvyky však umírají těžce. Mrabet v Issaguenu převzal pěstování konopí od svých předků v 60. letech 20. století. Město bylo v té době útočištěm západních turistů a hippies vyhledávajících marockou odrůdu konopí, známou jako Beldia, která se pěstovala ve skalnatém terénu regionu. Právě tito návštěvníci naučili marocké zemědělce, jak získávat pryskyřici.
Na ty časy vzpomínal s láskou. „Podívejte se na mě: Teď už nemám ani pořádné boty,“ řekl. „Jediné, co tu máme, je konopí a blízkost Evropy. Ta legalizace není pro nás: Podniky tu ani nemohou umístit pracovní místa. Viděli jste, v jakém stavu jsou silnice, jaká je infrastruktura?“ řekl.
Asi 70 kilometrů odtud Bousemath poukazuje na to, že od doby, kdy se narodil, se situace v jeho vesnici příliš nezměnila. Těhotné ženy podle něj stále čekají dvě hodiny cesty do nejbližší nemocnice.
Region je závislý na síti dodávek Mercedes 207, které se dovážejí jako ojeté většinou z Německa a Nizozemska. Používají se ke všemu možnému, od převozu hašiše po rozvoz jídla a osob, a dominují provozu na úzkých a drsných silnicích spojujících Issaguen a okres Bousemath se zbytkem Maroka.
„Tady nic není,“ řekl Bousemath. „Drogový boss je čestnější a lidštější než ti, kteří prodávají falešnou humanitu.“
Chcete využít této příležitosti?
Zanechte svůj telefon a email a budete kontaktováni licencovanými odborníky
