Když jdete do vyjednávání, je přirozené, že chcete vyhrát. Může být nepříjemné ustoupit nebo se něčeho vzdát, ale myšlení buď, anebo může bránit tomu, co je možné, říká Wendy Smithová, spoluautorka knihy Both/And Thinking: Vycházejte z tvůrčího napětí a řešte nejtěžší problémy. Lidé si psychologicky vybírají buď, anebo protože chtějí mít jasnou volbu, vysvětluje Smithová.
„Otevřené rozhodnutí ve vás může zanechat pocit úzkosti a nejistoty,“ říká. „Nejistota vyvolává obavy a jasnou volbou tyto obavy potlačíte.“
Ve volbě je také hodně ega. „Při myšlení buď, anebo chceme mít pravdu,“ říká Smithová. „Pokud mám pravdu já, musí se mýlit někdo jiný. Hledáme, co je na našem úhlu pohledu dobré, obklopujeme se ostatními, kteří s námi souhlasí, a pak snižujeme druhou stranu. Je to velmi obranná reakce a my nevidíme, že může existovat více částí, které mají pravdu, i když jsou v rozporu v tom, co říkají.“
PŘÍSTUP „OBOJÍ/I
Zdroj: Unsplash
Dostat se k širší pravdě vyžaduje naslouchat jeden druhému, skládat si jednotlivé části dohromady a uvědomit si, že existují různé způsoby, jak situaci vidět, a vážit si rozdílů. Smithová tomu říká přístup „obojí/i“ a dostat se na toto místo je celoživotní praxe pozastavení a posunu.
„Přístup „buď anebo“, může vést k některým dobrým krátkodobým rozhodnutím, ale z dlouhodobého hlediska je v nejlepším případě omezený a v nejhorším škodlivý,“ říká Smithová. „Obojí/jednou“ je lepší alternativou. Není to snadné, ale vytváří kreativnější a udržitelnější řešení.“
Prvním krokem je všímat si našich otázek nebo situací typu buď/anebo. Poté se zastavíme, posuneme se a pozveme je obě, aby byly správné. Otázkou může být například: „Utratíme peníze za tento projekt, nebo za tamten?“.
„Zastavte se a zeptejte se: „Jak můžeme řešit a umožnit to i ono dohromady?“ říká Smithová. „To otevírá nové způsoby, jak se s touto otázkou vypořádat. Psycholog Paul Watson jednou řekl: ‚Problém není problém. Problém je v tom, jak o problému přemýšlíme.‘ Pokud budeme uvažovat ve stylu buď, anebo, vydáme se cestou, kdy se budeme snažit rozhodnout. Pokud budeme formulovat obojí/i, rozšíříme soubor možných řešení.“
JAK SE DOSTAT KE KOMPROMISU
Zdroj: Unsplash
S přístupem obojí/i se stále musíte rozhodovat, říká Smithová.
„Někteří lidé řeknou: Obojí / i je o výhře / výhře. Ve skutečnosti se s tím nesetkáváme,“ říká. „Zjistili jsme, že někdy jde o to, že v průběhu času děláte malá rozhodnutí, která vám umožní vyhovět oběma. Jde o přizpůsobení se kompromisům.“
Efektivní kompromisy vyžadují schopnost dívat se na věc s nadhledem, řídit pro dnešek i pro zítřek.
„Metafora, kterou používáme, je chůze po laně,“ říká Smithová. „Když se podíváte do dálky, budete chtít jít dopředu. Ale abyste se tam dostali, musíte dělat mikroposuny mezi levou a pravou stranou, abyste dosáhli rovnováhy. Také nesmíte přehnaně zdůrazňovat jednu stranu a [podceňovat] druhou, protože v takovém případě se převrátíte. Tyto mikrokompromisy, které děláte, slouží širší, integrované, celistvější vizi.“
Smithová říká, že kompromisy jsou dilemata. „Tím, že se posuneme k přemýšlení o základních paradoxech a potenciálu pro obojí/i, se posouvá způsob, jakým se pak můžeme vrátit a reagovat na tato dilemata nebo kompromisy. Tato dilemata jsou vybraná,“ říká. „Pokud se například zamyslíte nad politickými kompromisy, právě teď jsme uvízli ve světě polarizace buď/anebo, kde každý bojuje za svou pozici. Ale v celkovém pohledu se nedostáváme k lepšímu bodu.“
Dodává, že přístup „obojí/i“ lze aplikovat na jakoukoli část vašeho života, když se zastavíte a uvědomíte si otázky „buď/anebo“ a situace, se kterými se setkáváte.
„Přestaňme přemýšlet o tom, že ‚já mám pravdu a ty se mýlíš‘, zastavme se a naslouchejme,“ říká Smithová. „Neznamená to, že musíme s druhou osobou souhlasit. Ale tím, že se zastavíme a nasloucháme, se možná něco naučíme a společně vymyslíme něco lepšího.“
Chcete-li získat to, co chcete, musíte přestat upadat do pasti myšlení buď, anebo a zlepšit se v přijímání kompromisů. Zde je návod, jak na to.
Když jdete do vyjednávání, je přirozené, že chcete vyhrát. Může být nepříjemné ustoupit nebo se něčeho vzdát, ale myšlení buď, anebo může bránit tomu, co je možné, říká Wendy Smithová, spoluautorka knihy Both/And Thinking: Vycházejte z tvůrčího napětí a řešte nejtěžší problémy. Lidé si psychologicky vybírají buď, anebo protože chtějí mít jasnou volbu, vysvětluje Smithová.
"Otevřené rozhodnutí ve vás může zanechat pocit úzkosti a nejistoty," říká. "Nejistota vyvolává obavy a jasnou volbou tyto obavy potlačíte."
Ve volbě je také hodně ega. "Při myšlení buď, anebo chceme mít pravdu," říká Smithová. "Pokud mám pravdu já, musí se mýlit někdo jiný. Hledáme, co je na našem úhlu pohledu dobré, obklopujeme se ostatními, kteří s námi souhlasí, a pak snižujeme druhou stranu. Je to velmi obranná reakce a my nevidíme, že může existovat více částí, které mají pravdu, i když jsou v rozporu v tom, co říkají."
PŘÍSTUP "OBOJÍ/I
Zdroj: Unsplash
Dostat se k širší pravdě vyžaduje naslouchat jeden druhému, skládat si jednotlivé části dohromady a uvědomit si, že existují různé způsoby, jak situaci vidět, a vážit si rozdílů. Smithová tomu říká přístup "obojí/i" a dostat se na toto místo je celoživotní praxe pozastavení a posunu.
"Přístup "buď anebo“, může vést k některým dobrým krátkodobým rozhodnutím, ale z dlouhodobého hlediska je v nejlepším případě omezený a v nejhorším škodlivý," říká Smithová. "Obojí/jednou" je lepší alternativou. Není to snadné, ale vytváří kreativnější a udržitelnější řešení."
Prvním krokem je všímat si našich otázek nebo situací typu buď/anebo. Poté se zastavíme, posuneme se a pozveme je obě, aby byly správné. Otázkou může být například: "Utratíme peníze za tento projekt, nebo za tamten?".
"Zastavte se a zeptejte se: "Jak můžeme řešit a umožnit to i ono dohromady?" říká Smithová. "To otevírá nové způsoby, jak se s touto otázkou vypořádat. Psycholog Paul Watson jednou řekl: 'Problém není problém. Problém je v tom, jak o problému přemýšlíme.' Pokud budeme uvažovat ve stylu buď, anebo, vydáme se cestou, kdy se budeme snažit rozhodnout. Pokud budeme formulovat obojí/i, rozšíříme soubor možných řešení."
JAK SE DOSTAT KE KOMPROMISU
Zdroj: Unsplash
S přístupem obojí/i se stále musíte rozhodovat, říká Smithová.
"Někteří lidé řeknou: Obojí / i je o výhře / výhře. Ve skutečnosti se s tím nesetkáváme," říká. "Zjistili jsme, že někdy jde o to, že v průběhu času děláte malá rozhodnutí, která vám umožní vyhovět oběma. Jde o přizpůsobení se kompromisům."
Efektivní kompromisy vyžadují schopnost dívat se na věc s nadhledem, řídit pro dnešek i pro zítřek.
"Metafora, kterou používáme, je chůze po laně," říká Smithová. "Když se podíváte do dálky, budete chtít jít dopředu. Ale abyste se tam dostali, musíte dělat mikroposuny mezi levou a pravou stranou, abyste dosáhli rovnováhy. Také nesmíte přehnaně zdůrazňovat jednu stranu a [podceňovat] druhou, protože v takovém případě se převrátíte. Tyto mikrokompromisy, které děláte, slouží širší, integrované, celistvější vizi."
Smithová říká, že kompromisy jsou dilemata. "Tím, že se posuneme k přemýšlení o základních paradoxech a potenciálu pro obojí/i, se posouvá způsob, jakým se pak můžeme vrátit a reagovat na tato dilemata nebo kompromisy. Tato dilemata jsou vybraná," říká. "Pokud se například zamyslíte nad politickými kompromisy, právě teď jsme uvízli ve světě polarizace buď/anebo, kde každý bojuje za svou pozici. Ale v celkovém pohledu se nedostáváme k lepšímu bodu."
Dodává, že přístup "obojí/i" lze aplikovat na jakoukoli část vašeho života, když se zastavíte a uvědomíte si otázky "buď/anebo" a situace, se kterými se setkáváte.
"Přestaňme přemýšlet o tom, že 'já mám pravdu a ty se mýlíš', zastavme se a naslouchejme," říká Smithová. "Neznamená to, že musíme s druhou osobou souhlasit. Ale tím, že se zastavíme a nasloucháme, se možná něco naučíme a společně vymyslíme něco lepšího."
