Za průměrný den na Ukrajině na sebe znepřátelené armády vypálí až 30 000 střel. To je více než 200 000 za týden, téměř 1 milion za měsíc – bez započtení nábojů, min, ručních granátů a další munice, která je nasazována v době, kdy ruská invaze vstupuje do svého druhého roku.
Zatímco ruské jednotky obvykle vystřelí přibližně dvakrát více nábojů než ukrajinské síly, zásoby na obou stranách se zmenšují. Spotřeba munice na Ukrajině je „mnohonásobně vyšší“ než současná míra produkce spojenců, řekl generální tajemník NATO Jens Stoltenberg 13. února novinářům v Bruselu.
To vyvolalo boj o to, aby se na frontu dostalo více munice a zbraní, a válka se tak stává stejně tak bitvou továren jako vojáků. Ani jedné straně nehrozí, že by zcela vyčerpala své zásoby, ale klesající zásoby omezují možnosti armády, říká Mark Cancian, bývalý plukovník americké námořní pěchoty, který nyní působí jako poradce v Centru pro strategická a mezinárodní studia ve Washingtonu. „V určitém okamžiku to začne být problém,“ říká. „Pokud se stane příliš omezeným, nemůžete střílet na skutečně dobré cíle.“
Někteří analytici tvrdí, že konflikt vykazuje nepříjemné paralely s první světovou válkou, kdy se bojující strany usadily v zakopaných pozicích a vypálily nespočet střel v naději, že prolomí patovou situaci. Jak se konflikt protahoval, obě strany trpěly nedostatkem dělostřeleckých granátů a v roce 1915 byla britská vláda vyhnána z úřadu poté, co se jí nepodařilo dodat dostatek munice, což se stalo známým jako „krize s granáty“.
Podle představitelů aliance se Ukrajině podařilo udržet krok, protože přesnější výzbroj, kterou získala od zemí NATO, jí umožňuje používat munici efektivněji než Rusko. A může se spolehnout na továrny v Evropě, USA a Kanadě, které mají mnohem větší potenciální kapacitu než Rusko, které čelí sankcím a muselo se obracet s dodávkami na Severní Koreu a Írán. Americká armáda uvádí, že do letošního jara se její výroba 155mm nábojů, což je standard NATO pro dělostřelectvo, zvýší ze 14 000 na 20 000 kusů měsíčně. V lednu armáda oznámila, že bude investovat 2 miliardy dolarů do několika svých muničních závodů po celých USA, protože chce již v příštím roce dosáhnout měsíční výrobní kapacity 90 000 nábojů.
Německá společnost Rheinmetall AG investuje více než 10 milionů eur do nové výrobní linky nedaleko Hamburku, která bude vyrábět munici pro protiletadlové kanony Gepard, jež Berlín dodal Ukrajině. ZVS Holding na Slovensku uvádí, že do příštího roku zčtyřnásobí roční výrobu 155mm nábojů na 100 000 kusů. Francie a Austrálie se spojily, aby vyráběly blíže nespecifikované množství 155mm nábojů. A Ukrajina uvádí, že se dohodla se členy NATO na výrobě různých typů munice v továrnách mimo zemi.
Ačkoli je o ruském úsilí o posílení dodávek munice veřejně dostupných jen málo informací, je zřejmé, že Kreml se na obrannou výrobu zaměřuje. Vládní představitelé se pravidelně setkávají se zástupci průmyslu, aby koordinovali své plány, a podle státní televize zbrojní továrny pokračovaly v plném provozu i během novoročních svátků, přestože si většina zbytku Ruska vzala desetidenní volno. Ministr obrany Sergej Šojgu uvedl, že armáda v roce 2022 zhruba zdvojnásobila nákupy munice a že výdaje na zbraňové systémy se letos zvýší o 50 %. „Nemáme žádné finanční omezení,“ řekl Putin zaměstnancům ministerstva obrany v prosinci. „Země, vláda poskytne vše, o co armáda požádá. Cokoli.“
V únoru státní tisková agentura informovala o zvýšené produkci dělostřeleckých granátů s naváděním Krasnopol. Centrum pro analýzu strategie a technologie v Moskvě odhaduje, že výroba bojových letounů loni vzrostla o polovinu, i když byla stále o 70 % nižší než v roce 2014. Společnost Uraltransmaš, která vyrábí samohybné houfnice, oznámila velký nábor zaměstnanců. A Uralvagonzavod, hlavní výrobce ruských bojových tanků, uvádí, že pracuje 24 hodin denně. „Musíme modernizovat a vyrábět další tisíce tanků,“ řekl bývalý prezident Dmitrij Medveděv, který nyní dohlíží na zbrojní zakázky, při návštěvě zbrojní továrny v sibiřském Omsku 9. února.
Západní Evropa naopak navyšuje výrobu pomalu, říká Tomáš Kopečný, náměstek ministra obrany České republiky odpovědný za průmyslovou spolupráci. Ministři obrany z více než tuctu zemí NATO se loni v létě sešli, aby o problému diskutovali, ale mnohé vlády se zatím nerozhodly, kde a jak investovat. „Pokud necháme ruskou ekonomiku plně přejít do režimu válečné výroby a tyto projekty nezahájíme,“ říká Kopecny, „budou vyrábět více munice, než kdokoliv dodává na Ukrajinu.“
Evropské vlády zvyšují výdaje na obranu, ale to následuje po letech omezených investic. Byrokracie potřebná k řízení výdajů ochabla, takže jakmile začnou přitékat peníze, není dostatek pracovníků, kteří by prověřovali smlouvy, říká Lucie Béraud-Sudreauová, která sleduje zbrojní výrobu ve Stockholmském mezinárodním institutu pro výzkum míru. „Společnosti vědí, že peníze přicházejí,“ říká. „Ale stále jim chybí smlouvy a chtějí se ujistit, že se jim investice vrátí.
Podle vysoce postaveného evropského diplomata, který si nepřál být jmenován a hovořil o citlivých záležitostech, je jednou z největších překážek vyšší výroby reflex některých států NATO pořizovat si zbraně a munici pro domácí systémy samy, místo aby spolupracovaly s jinými státy. Sdružování objednávek by mohlo urychlit výrobu a zároveň udržet pod pokličkou náklady, říká diplomat, a používání stejného typu munice by pomohlo zajistit, že každý dostane to, co potřebuje.
Dokud se obavy o zásobování nezmírní, budou muset obě strany pravděpodobně omezit používání munice, říká Rob Bauer, nejvyšší vojenský důstojník NATO. A to podle nizozemského admirála nabízí poučení pro alianci v jakémkoli širším konfliktu, do kterého by se mohla zapojit. „Válka je o zásobách,“ říká, „o schopnosti pokračovat v boji tak dlouho, jak to bude nutné.“
Chcete využít této příležitosti?
Zanechte svůj telefon a email a budete kontaktováni licencovanými odborníky
