Poté, co si vezmete tužku a papír, omluvíte se, že nejste zrovna výtvarník, a začnete kreslit, může vzniknout postava ne nepodobná Mysliteli od Augusta Rodina. Je to člověk opřený o dlaň, který se kradmo sklání k přemýšlení. Pohled upřený k zemi, nerušený od okolního světa. Čelo svraštělé v zamyšlení. Dokonce i tělo je prohnuté dovnitř, jako by se snažilo nahlédnout dovnitř.
Sebereflexi si obvykle představujeme jako introspekci – jako obrácení se do sebe, abyste prozkoumali své pocity, zmapovali své myšlení a zvážili, jak docházíte k závěrům. Ve skutečnosti je však myšlenka introspekce poměrně moderní, říká Dr. Mitchell Green, profesor filozofie na Connecticutské univerzitě. Vyučuje kurz s názvem Poznej sám sebe: Na základě své stejnojmenné knihy pořádá kurz Knowse Know Know (Poznej sám sebe), který se jmenuje The Value and Limits of Self-Knowledge (Hodnota a meze sebepoznání). A říká, že sebereflexe se nemusí nutně odehrávat v našem nitru.
Pokud chcete porozumět svému myšlení, doporučuje vám podívat se do minulosti, k našim filozofickým předchůdcům. Zkuste si vzít příklad ze starověkého Řecka. Namísto pohledu dovnitř bychom se měli obrátit ven.
„Když Sokrates a Platón mluvili o sebepoznání, neměli na mysli nic jako introspekci,“ říká Green. Spíše používali to, co je známé jako dialektika: hádky mezi diskutujícími, kteří jsou připraveni zpochybnit myšlenky toho druhého. Považujte to za lekci o opaku introspekce. Staří Řekové by řekli, že pokud chcete poznat své myšlenky, měli byste se o nich pokusit přesvědčit někoho jiného.
Jak můžeme podle starých Řeků těžit z argumentů?
Zdroj: Pixabay
„Když se Sokrates nakloní k přátelům na trhu a zeptá se jich: „Jaký je váš názor na pravdu, lásku a moudrost?“, byl to podnik, kterým si začal ujasňovat své vlastní myšlenky,“ říká Green. Z tohoto podniku si můžeme vzít příklad i my. Představte si ho jako diskusi, která vytahuje vaše myšlení.
Když budete své myšlenky obhajovat, místo abyste o nich přemýšleli, setkáte se s výzvami vůči svému myšlení a budete formulovat odpovědi. A obratnost, kterou si osvojíte, vás může povzbudit k silnějším myšlenkám.
Správně provedená dialektika vám podle Greena pomůže zdokonalit váš postoj. Místo toho, abyste přemýšleli uvnitř, mluvíte venku – a získáváte zpětnou vazbu v reálném čase o tom, jak své myšlenky vytváříte. Díky tomu se můžete naučit nejen to, co si myslíte, ale také jak myslíte.
Dialektika je dobrá pro pochopení našeho myšlení, ale má velký přínos i pro týmy. Při zkoumání toho, jak mohou skupiny nejlépe přijít s kreativními nápady, přelomová studie z roku 2004 zjistila, že nejlepším nástrojem je debata.
Účastníci byli rozděleni do týmů a měli za úkol přijít s nápady na stejný úkol: snížit dopravní zácpy v oblasti Bay Area. Týmy však dostaly různé podmínky. Některým byla dána jen malá pravidla nad rámec počátečního úkolu. Některé dostaly pokyny k brainstormingu. A poslední dostaly pokyny k debatě a kritice.
Výsledek? Týmy, které diskutovaly o svých nápadech, vytvořily v průměru o 25 % více nápadů než ostatní.
„[Výzkum] ukazuje, že nesouhlas, debata a konkurenční názory mají pozitivní hodnotu a podněcují odlišné a tvůrčí myšlení,“ napsali vědci. „A co je možná ještě důležitější, domníváme se, že povolení kritizovat a diskutovat může podpořit atmosféru příznivou pro vytváření nápadů.“
Dodávají, že vítáme-li konstruktivní argumenty, můžeme společně přicházet s nápady. Z debaty tedy neprofitujeme jen jako z vlastního způsobu myšlení: můžeme ji přenést i do našich týmů a dosáhnout tak kolektivních vítězství.
Úskalí přesvědčování
Zdroj: Getty Images
To neznamená, že dialektika, debata a diskuse mají pro zdokonalení vašeho myšlení jen čistá pozitiva. Pokud vaše rozhovory neprobíhají na konstruktivním základě, hrozí nebezpečí.
Jeden tým kognitivních výzkumníků nedávno pro tyto okamžiky vymyslel termín únava z přesvědčování. Únava je podle nich frustrace, kterou pociťujete, když se vám nepodaří přesvědčit někoho jiného o svých myšlenkách (například o tom, že byste si opravdu měli pořídit ten kovidový booster).
„Celá zkušenost může připomínat snahu vést někoho na cestě, kterou odmítá následovat,“ píší vědci pro Scientific American. „Vlečou se, bloudí špatným směrem a zahazují mapu, kterou jste jim vytvořili.“
Tato frustrace ztěžuje úspěšné zvládnutí náročných rozhovorů, natož abyste je využili k pochopení svého myšlení. Autoři navrhují, abyste si frustraci a únavu přiznali a pak se zamysleli nad tím, proč se vaše diskuse zastavila. Poté, co si dáte pauzu na rozmyšlenou, budete se cítit znovu nabití energií k další diskusi.
Jak vést zdravou diskusi
Jak si tedy dialektiku vyzkoušet na vlastní kůži? Zaprvé, vzpomeňte si na Řeky a berte debatu jako dotazování, nikoli jako boj.
„[Dialektika] vyžaduje postoj trpělivého kladení otázek za neohrožujících okolností, obvykle o samotě nebo mezi důvěryhodnými přáteli a spolupracovníky,“ píše Andrew Gurevich v knize Kritické myšlení, kde se zabývá kritikou a tvořivostí v argumentaci. „Primárním cílem je hledání pravdy.“
Jinými slovy, nejde o argumentaci, ale o dotaz. Argumentace za účelem dotazování nám pomáhá utvářet si názory a rozumně řešit konflikty, ale nemusí být sporná. Berte dialektiku jako dynamickou sílu, která vám pomáhá zdokonalit vaše myšlení – a pomáhá zdokonalit i myšlení vašeho partnera.
Stručně řečeno: pokud chcete zjistit, jak přemýšlíte, vyjměte toto myšlení ze své hlavy a předveďte ho ostatním. Diskutujte o něm, diskutujte o něm a obhajujte ho.
Jak bude vypadat?Poté, co si vezmete tužku a papír, omluvíte se, že nejste zrovna výtvarník, a začnete kreslit, může vzniknout postava ne nepodobná Mysliteli od Augusta Rodina. Je to člověk opřený o dlaň, který se kradmo sklání k přemýšlení. Pohled upřený k zemi, nerušený od okolního světa. Čelo svraštělé v zamyšlení. Dokonce i tělo je prohnuté dovnitř, jako by se snažilo nahlédnout dovnitř.Sebereflexi si obvykle představujeme jako introspekci – jako obrácení se do sebe, abyste prozkoumali své pocity, zmapovali své myšlení a zvážili, jak docházíte k závěrům. Ve skutečnosti je však myšlenka introspekce poměrně moderní, říká Dr. Mitchell Green, profesor filozofie na Connecticutské univerzitě. Vyučuje kurz s názvem Poznej sám sebe: Na základě své stejnojmenné knihy pořádá kurz Knowse Know Know , který se jmenuje The Value and Limits of Self-Knowledge . A říká, že sebereflexe se nemusí nutně odehrávat v našem nitru.Pokud chcete porozumět svému myšlení, doporučuje vám podívat se do minulosti, k našim filozofickým předchůdcům. Zkuste si vzít příklad ze starověkého Řecka. Namísto pohledu dovnitř bychom se měli obrátit ven.„Když Sokrates a Platón mluvili o sebepoznání, neměli na mysli nic jako introspekci,“ říká Green. Spíše používali to, co je známé jako dialektika: hádky mezi diskutujícími, kteří jsou připraveni zpochybnit myšlenky toho druhého. Považujte to za lekci o opaku introspekce. Staří Řekové by řekli, že pokud chcete poznat své myšlenky, měli byste se o nich pokusit přesvědčit někoho jiného.Jak můžeme podle starých Řeků těžit z argumentů?„Když se Sokrates nakloní k přátelům na trhu a zeptá se jich: „Jaký je váš názor na pravdu, lásku a moudrost?“, byl to podnik, kterým si začal ujasňovat své vlastní myšlenky,“ říká Green. Z tohoto podniku si můžeme vzít příklad i my. Představte si ho jako diskusi, která vytahuje vaše myšlení.Když budete své myšlenky obhajovat, místo abyste o nich přemýšleli, setkáte se s výzvami vůči svému myšlení a budete formulovat odpovědi. A obratnost, kterou si osvojíte, vás může povzbudit k silnějším myšlenkám.Správně provedená dialektika vám podle Greena pomůže zdokonalit váš postoj. Místo toho, abyste přemýšleli uvnitř, mluvíte venku – a získáváte zpětnou vazbu v reálném čase o tom, jak své myšlenky vytváříte. Díky tomu se můžete naučit nejen to, co si myslíte, ale také jak myslíte.Chcete využít této příležitosti?Co mohou týmy získat z debatDialektika je dobrá pro pochopení našeho myšlení, ale má velký přínos i pro týmy. Při zkoumání toho, jak mohou skupiny nejlépe přijít s kreativními nápady, přelomová studie z roku 2004 zjistila, že nejlepším nástrojem je debata.Účastníci byli rozděleni do týmů a měli za úkol přijít s nápady na stejný úkol: snížit dopravní zácpy v oblasti Bay Area. Týmy však dostaly různé podmínky. Některým byla dána jen malá pravidla nad rámec počátečního úkolu. Některé dostaly pokyny k brainstormingu. A poslední dostaly pokyny k debatě a kritice.Výsledek? Týmy, které diskutovaly o svých nápadech, vytvořily v průměru o 25 % více nápadů než ostatní.„[Výzkum] ukazuje, že nesouhlas, debata a konkurenční názory mají pozitivní hodnotu a podněcují odlišné a tvůrčí myšlení,“ napsali vědci. „A co je možná ještě důležitější, domníváme se, že povolení kritizovat a diskutovat může podpořit atmosféru příznivou pro vytváření nápadů.“Dodávají, že vítáme-li konstruktivní argumenty, můžeme společně přicházet s nápady. Z debaty tedy neprofitujeme jen jako z vlastního způsobu myšlení: můžeme ji přenést i do našich týmů a dosáhnout tak kolektivních vítězství.Úskalí přesvědčováníTo neznamená, že dialektika, debata a diskuse mají pro zdokonalení vašeho myšlení jen čistá pozitiva. Pokud vaše rozhovory neprobíhají na konstruktivním základě, hrozí nebezpečí.Jeden tým kognitivních výzkumníků nedávno pro tyto okamžiky vymyslel termín únava z přesvědčování. Únava je podle nich frustrace, kterou pociťujete, když se vám nepodaří přesvědčit někoho jiného o svých myšlenkách .„Celá zkušenost může připomínat snahu vést někoho na cestě, kterou odmítá následovat,“ píší vědci pro Scientific American. „Vlečou se, bloudí špatným směrem a zahazují mapu, kterou jste jim vytvořili.“Tato frustrace ztěžuje úspěšné zvládnutí náročných rozhovorů, natož abyste je využili k pochopení svého myšlení. Autoři navrhují, abyste si frustraci a únavu přiznali a pak se zamysleli nad tím, proč se vaše diskuse zastavila. Poté, co si dáte pauzu na rozmyšlenou, budete se cítit znovu nabití energií k další diskusi.Jak vést zdravou diskusiJak si tedy dialektiku vyzkoušet na vlastní kůži? Zaprvé, vzpomeňte si na Řeky a berte debatu jako dotazování, nikoli jako boj.„[Dialektika] vyžaduje postoj trpělivého kladení otázek za neohrožujících okolností, obvykle o samotě nebo mezi důvěryhodnými přáteli a spolupracovníky,“ píše Andrew Gurevich v knize Kritické myšlení, kde se zabývá kritikou a tvořivostí v argumentaci. „Primárním cílem je hledání pravdy.“Jinými slovy, nejde o argumentaci, ale o dotaz. Argumentace za účelem dotazování nám pomáhá utvářet si názory a rozumně řešit konflikty, ale nemusí být sporná. Berte dialektiku jako dynamickou sílu, která vám pomáhá zdokonalit vaše myšlení – a pomáhá zdokonalit i myšlení vašeho partnera.Stručně řečeno: pokud chcete zjistit, jak přemýšlíte, vyjměte toto myšlení ze své hlavy a předveďte ho ostatním. Diskutujte o něm, diskutujte o něm a obhajujte ho.
