Jak se BRICS stal legitimním klubem a proč se do něj chtějí zapojit i další země?

1. Jak vznikla společnost BRIC(S)?

Pojem „BRIC“ vymyslel v roce 2001 ekonom Jim O’Neill, který tehdy působil ve společnosti Goldman Sachs Group Inc., aby upozornil na silné tempo růstu v Brazílii, Rusku, Indii a Číně. Měla to být optimistická teze pro investory uprostřed pesimismu na trhu, který nastal po teroristických útocích v USA 11. září téhož roku. Čtyři země se této myšlenky chopily a začaly s ní pracovat. Jejich tehdejší rychlý růst znamenal, že mají společné zájmy a společné výzvy. Již spolupracovaly na fórech, jako je Světová obchodní organizace, a cítily, že jejich vliv ve světovém řádu ovládaném USA bude větší, pokud se jejich hlasy spojí. První setkání ministrů zahraničí zemí BRIC uspořádalo Rusko v roce 2006 na okraj Valného shromáždění OSN. První summit vedoucích představitelů skupiny se konal v roce 2009. Na konci roku 2010 byla ke členství přizvána Jihoafrická republika, čímž se členství rozšířilo o další kontinent.

2. Co dělá BRICS?

Největší konkrétní úspěchy byly finanční. Země se dohodly na sdílení 100 miliard dolarů v cizí měně, které si mohou vzájemně půjčovat v případě nouze. Tento nástroj likvidity začal fungovat v roce 2016. Založily Novou rozvojovou banku – instituci inspirovanou Světovou bankou, která od zahájení své činnosti v roce 2015 schválila půjčky ve výši více než 30 miliard dolarů na projekty, jako je vodohospodářská a dopravní infrastruktura. (Jihoafrická republika si v roce 2020 půjčila 1 miliardu dolarů na boj s pandemií Covid-19.) Letos plánují projednat možnost zavedení společné měny BRICS. Z ekonomického hlediska jsou Brazílie a Rusko díky svým přírodním zdrojům a zemědělským produktům přirozenými partnery pro čínskou poptávku. Indie a Čína mají mezi sebou slabší obchodní vazby, částečně kvůli politické rivalitě a ostrému hraničnímu sporu. Stejně jako na jiných mnohostranných fórech, jako je Skupina sedmi zemí, i na každoročních summitech BRICS a desítkách dalších setkání na nižší úrovni vznikají společná prohlášení, která hlásají širokou shodu, ale postrádají konkrétnosti. Největší překážkou je, že země mají rozdílné zájmy v hlavních politických a bezpečnostních otázkách – včetně vztahů s USA – a odlišné systémy řízení a ideologie.

3. Kdo to má na starosti?

Hrubý domácí produkt Číny je více než dvakrát větší než hrubý domácí produkt všech čtyř ostatních členů dohromady. Teoreticky by tak měla mít největší vliv. V praxi je protiváhou Indie, která nedávno překonala Čínu v počtu obyvatel. Podívejme se na dva příklady: BRICS oficiálně neschválil velký rozvojový projekt Číny nazvaný Iniciativa pásma a cesty, částečně proto, že Indie má námitky proti infrastrukturním projektům pásma a cesty na sporném území, které drží Pákistán, její soused a úhlavní rival. V Nové rozvojové bance není žádný dominantní akcionář: Peking souhlasil s rovným podílem, který prosazovalo Dillí. Banka sídlí v Šanghaji, ale v jejím čele stojí Ind a nyní bývalá brazilská prezidentka Dilma Rousseffová.

4. Je Rusko stále členem?

Ano, Rusko zůstalo členem BRICS i přes invazi na Ukrajinu v roce 2022. Summit vedoucích představitelů BRICS se v tomto roce konal online a Putin se ho zúčastnil. Ostatní země BRICS zaujaly k válce v zásadě neutrální postoj a považují ji spíše za regionální problém než za globální krizi. Válka však změnila vztahy Ruska s institucemi BRICS. Nová rozvojová banka rychle zmrazila ruské projekty a Moskva neměla přístup k dolarům prostřednictvím systému sdílené zahraniční měny BRICS. V podstatě s přibývajícími americkými sankcemi daly ostatní země BRICS přednost pokračujícímu přístupu k finančnímu systému založenému na dolarech před pomocí Rusku. Jihoafrická vláda řeší, co dělat, pokud se Putin na srpnovém summitu objeví, protože Mezinárodní trestní soud ho obvinil z válečných zločinů a vydal na něj zatykač.

5. V čem se liší od zemí jako je G-20 nebo Globální jih?

Obecně lze říci, že BRICS je podobný klubům, jako je Skupina 20, neboť představuje posun směrem k multipolárnějšímu světu a odklon od světa, jemuž od konce studené války dominují USA, což se projevuje v klubech, jako je G-7 a Světová banka. Mezi další mnohostranná uskupení, která v rámci tohoto trendu pravděpodobně získávají na vlivu, patří OPEC, Šanghajská organizace pro spolupráci, společný trh jižních zemí (Mercosur) a Africká unie. „Globální jih“ není vůbec klub, ale termín, který se v posledních letech vžil pro označení relativně chudých zemí, někdy označovaných také jako rozvojové nebo rozvíjející se. Obvykle se staví do kontrastu s „globálním Severem“, který tvoří USA, Evropa a některé bohaté země Asie a Tichomoří. Vztah mezi těmito dvěma pojmy však není jednoznačný. Například Evropská unie, která je pevnou součástí globálního Severu, by mohla v multipolárním světě získat větší vliv. Čína se považuje za rozvojovou zemi, ačkoli její postavení druhé největší ekonomiky světa s početnou střední třídou činí tuto klasifikaci nepříjemnou. Skupina G-7 pozvala Brazílii, Indii a Indonésii na svůj letošní summit vedoucích představitelů, což je podle oficiálních představitelů pokus o oslovení zemí globálního Jihu.

6. Kdo se chce připojit a proč?

Čína, která se snaží zviditelnit na světové scéně a čelit vlivu Západu, iniciovala rozhovor o rozšíření skupiny, když jí loni předsedala, což vyvolalo obavy ostatních členů, že by se jejich vlastní vliv mohl oslabit. Podle Anila Sooklala, velvyslance Jihoafrické republiky, která summitu předsedá, bude tento návrh hlavním tématem letošního summitu. Zájem projevilo nejméně 19 zemí a 13 z nich, včetně Saúdské Arábie a Íránu, oficiálně požádalo o připojení, uvedl v rozhovoru. Mezi dalšími zeměmi, které projevily zájem, jsou Argentina, Spojené arabské emiráty, Alžírsko, Egypt, Bahrajn a Indonésie spolu se dvěma zeměmi z východní Afriky a jednou ze západní Afriky, které Sooklal neuvedl. Pro nové účastníky by členství v BRICS mohlo rozšířit jejich diplomatický vliv a otevřít lukrativní obchodní a investiční příležitosti.

7. Existují ještě fondy BRICS, nebo je tento koncept jako investiční strategie mrtvý?

O rozvíjející se trhy je mezi investory stále velký zájem. Ale zatímco před dvaceti lety byl BRICS hezkou myšlenkou, dnes je jako investiční téma do značné míry irelevantní kvůli geopolitickým změnám a rozdílným ekonomickým trajektoriím jednotlivých členů. Podle agentury Bloomberg Intelligence si země BRICS s výjimkou Indie v posledních pěti letech vedly hůře než jejich kolegové z rozvíjejících se trhů. Sankce vedené Spojenými státy učinily Rusko neinvestovatelným a segmenty Číny – zejména technologické společnosti – byly rovněž sankcionovány nebo čelí potenciálnímu zákazu investic. Čína je také dozrávající ekonomikou, která se stále více odděluje od ostatních rozvíjejících se trhů a čelí strukturálnímu zpomalení. Brazilská ekonomika se po skončení globálního boomu v oblasti komodit před deseti lety výrazně zpomalila, zatímco jihoafrická ekonomika byla po léta vystavena klouzavým výpadkům elektřiny, protože státní energetická společnost nedokáže vyrábět dostatek elektřiny, aby uspokojila poptávku. Indie je stále příběhem růstu, který investiční banky nyní srovnávají s Čínou před deseti nebo patnácti lety, ačkoli není jasné, zda může následovat čínský model založený na výrobě.

Kdysi se mohlo zdát ironické, že Čína ovládaná komunistickou stranou přijala myšlenku Wall Street. Nyní se však o členství hlásí země všech politických směrů, včetně Íránu a Saúdské Arábie, což na summitu klubu, který se uskuteční 22.-24. srpna v Johannesburgu, může vyvolat třenice.1. Jak vznikla společnost BRIC?Pojem „BRIC“ vymyslel v roce 2001 ekonom Jim O’Neill, který tehdy působil ve společnosti Goldman Sachs Group Inc., aby upozornil na silné tempo růstu v Brazílii, Rusku, Indii a Číně. Měla to být optimistická teze pro investory uprostřed pesimismu na trhu, který nastal po teroristických útocích v USA 11. září téhož roku. Čtyři země se této myšlenky chopily a začaly s ní pracovat. Jejich tehdejší rychlý růst znamenal, že mají společné zájmy a společné výzvy. Již spolupracovaly na fórech, jako je Světová obchodní organizace, a cítily, že jejich vliv ve světovém řádu ovládaném USA bude větší, pokud se jejich hlasy spojí. První setkání ministrů zahraničí zemí BRIC uspořádalo Rusko v roce 2006 na okraj Valného shromáždění OSN. První summit vedoucích představitelů skupiny se konal v roce 2009. Na konci roku 2010 byla ke členství přizvána Jihoafrická republika, čímž se členství rozšířilo o další kontinent.2. Co dělá BRICS?Největší konkrétní úspěchy byly finanční. Země se dohodly na sdílení 100 miliard dolarů v cizí měně, které si mohou vzájemně půjčovat v případě nouze. Tento nástroj likvidity začal fungovat v roce 2016. Založily Novou rozvojovou banku – instituci inspirovanou Světovou bankou, která od zahájení své činnosti v roce 2015 schválila půjčky ve výši více než 30 miliard dolarů na projekty, jako je vodohospodářská a dopravní infrastruktura. Letos plánují projednat možnost zavedení společné měny BRICS. Z ekonomického hlediska jsou Brazílie a Rusko díky svým přírodním zdrojům a zemědělským produktům přirozenými partnery pro čínskou poptávku. Indie a Čína mají mezi sebou slabší obchodní vazby, částečně kvůli politické rivalitě a ostrému hraničnímu sporu. Stejně jako na jiných mnohostranných fórech, jako je Skupina sedmi zemí, i na každoročních summitech BRICS a desítkách dalších setkání na nižší úrovni vznikají společná prohlášení, která hlásají širokou shodu, ale postrádají konkrétnosti. Největší překážkou je, že země mají rozdílné zájmy v hlavních politických a bezpečnostních otázkách – včetně vztahů s USA – a odlišné systémy řízení a ideologie.3. Kdo to má na starosti?Hrubý domácí produkt Číny je více než dvakrát větší než hrubý domácí produkt všech čtyř ostatních členů dohromady. Teoreticky by tak měla mít největší vliv. V praxi je protiváhou Indie, která nedávno překonala Čínu v počtu obyvatel. Podívejme se na dva příklady: BRICS oficiálně neschválil velký rozvojový projekt Číny nazvaný Iniciativa pásma a cesty, částečně proto, že Indie má námitky proti infrastrukturním projektům pásma a cesty na sporném území, které drží Pákistán, její soused a úhlavní rival. V Nové rozvojové bance není žádný dominantní akcionář: Peking souhlasil s rovným podílem, který prosazovalo Dillí. Banka sídlí v Šanghaji, ale v jejím čele stojí Ind a nyní bývalá brazilská prezidentka Dilma Rousseffová.4. Je Rusko stále členem?Ano, Rusko zůstalo členem BRICS i přes invazi na Ukrajinu v roce 2022. Summit vedoucích představitelů BRICS se v tomto roce konal online a Putin se ho zúčastnil. Ostatní země BRICS zaujaly k válce v zásadě neutrální postoj a považují ji spíše za regionální problém než za globální krizi. Válka však změnila vztahy Ruska s institucemi BRICS. Nová rozvojová banka rychle zmrazila ruské projekty a Moskva neměla přístup k dolarům prostřednictvím systému sdílené zahraniční měny BRICS. V podstatě s přibývajícími americkými sankcemi daly ostatní země BRICS přednost pokračujícímu přístupu k finančnímu systému založenému na dolarech před pomocí Rusku. Jihoafrická vláda řeší, co dělat, pokud se Putin na srpnovém summitu objeví, protože Mezinárodní trestní soud ho obvinil z válečných zločinů a vydal na něj zatykač.5. V čem se liší od zemí jako je G-20 nebo Globální jih?Obecně lze říci, že BRICS je podobný klubům, jako je Skupina 20, neboť představuje posun směrem k multipolárnějšímu světu a odklon od světa, jemuž od konce studené války dominují USA, což se projevuje v klubech, jako je G-7 a Světová banka. Mezi další mnohostranná uskupení, která v rámci tohoto trendu pravděpodobně získávají na vlivu, patří OPEC, Šanghajská organizace pro spolupráci, společný trh jižních zemí a Africká unie. „Globální jih“ není vůbec klub, ale termín, který se v posledních letech vžil pro označení relativně chudých zemí, někdy označovaných také jako rozvojové nebo rozvíjející se. Obvykle se staví do kontrastu s „globálním Severem“, který tvoří USA, Evropa a některé bohaté země Asie a Tichomoří. Vztah mezi těmito dvěma pojmy však není jednoznačný. Například Evropská unie, která je pevnou součástí globálního Severu, by mohla v multipolárním světě získat větší vliv. Čína se považuje za rozvojovou zemi, ačkoli její postavení druhé největší ekonomiky světa s početnou střední třídou činí tuto klasifikaci nepříjemnou. Skupina G-7 pozvala Brazílii, Indii a Indonésii na svůj letošní summit vedoucích představitelů, což je podle oficiálních představitelů pokus o oslovení zemí globálního Jihu.6. Kdo se chce připojit a proč?Čína, která se snaží zviditelnit na světové scéně a čelit vlivu Západu, iniciovala rozhovor o rozšíření skupiny, když jí loni předsedala, což vyvolalo obavy ostatních členů, že by se jejich vlastní vliv mohl oslabit. Podle Anila Sooklala, velvyslance Jihoafrické republiky, která summitu předsedá, bude tento návrh hlavním tématem letošního summitu. Zájem projevilo nejméně 19 zemí a 13 z nich, včetně Saúdské Arábie a Íránu, oficiálně požádalo o připojení, uvedl v rozhovoru. Mezi dalšími zeměmi, které projevily zájem, jsou Argentina, Spojené arabské emiráty, Alžírsko, Egypt, Bahrajn a Indonésie spolu se dvěma zeměmi z východní Afriky a jednou ze západní Afriky, které Sooklal neuvedl. Pro nové účastníky by členství v BRICS mohlo rozšířit jejich diplomatický vliv a otevřít lukrativní obchodní a investiční příležitosti.7. Existují ještě fondy BRICS, nebo je tento koncept jako investiční strategie mrtvý?O rozvíjející se trhy je mezi investory stále velký zájem. Ale zatímco před dvaceti lety byl BRICS hezkou myšlenkou, dnes je jako investiční téma do značné míry irelevantní kvůli geopolitickým změnám a rozdílným ekonomickým trajektoriím jednotlivých členů. Podle agentury Bloomberg Intelligence si země BRICS s výjimkou Indie v posledních pěti letech vedly hůře než jejich kolegové z rozvíjejících se trhů. Sankce vedené Spojenými státy učinily Rusko neinvestovatelným a segmenty Číny – zejména technologické společnosti – byly rovněž sankcionovány nebo čelí potenciálnímu zákazu investic. Čína je také dozrávající ekonomikou, která se stále více odděluje od ostatních rozvíjejících se trhů a čelí strukturálnímu zpomalení. Brazilská ekonomika se po skončení globálního boomu v oblasti komodit před deseti lety výrazně zpomalila, zatímco jihoafrická ekonomika byla po léta vystavena klouzavým výpadkům elektřiny, protože státní energetická společnost nedokáže vyrábět dostatek elektřiny, aby uspokojila poptávku. Indie je stále příběhem růstu, který investiční banky nyní srovnávají s Čínou před deseti nebo patnácti lety, ačkoli není jasné, zda může následovat čínský model založený na výrobě.