K úspěchu je zapotřebí příliš mnoho různých oblastí znalostí. Projekty vyžadují příliš mnoho času na to, aby je jeden člověk zvládl včas. A úkoly, které je třeba udělat, nejsou vždy nejvhodnější pro jednoho člověka.

V důsledku toho se tyto projekty musí provádět ve spolupráci. Efektivní spolupráce bohužel nevzniká jen tak přirozeně. Musí se vybudovat. Bohužel lidi neučíme, jak to dobře dělat. Jak často říkám, většina našeho vzdělávání je individuálním sportem, zatímco velká část pracovního života je sportem týmovým.

Zde jsou tedy tři velké chyby ve spolupráci, kterých se lidé dopouštějí:

ŠPATNÉ ZADÁVÁNÍ ÚKOLŮ

Spolupráce funguje nejlépe, když má každý jasno v tom, co se od něj očekává. Členové by se měli do týmu přidávat proto, že mají čím přispět. Role, které se od lidí očekávají, by měly být nastíněny již na začátku procesu.

Nedostatečně jasné přiřazení vytváří dva problémy. Zaprvé vede k duplicitě úsilí. Je pravděpodobné, že několik lidí bude postupovat s prvky projektu, aniž by věděli, že někdo jiný dělá totéž. Je frustrující věnovat něčemu dobrý pracovní čas jen proto, abyste zjistili, že na stejném aspektu projektu pracoval i někdo jiný.

Za druhé to může vést i k nečinnosti. Když jste součástí projektu, budete se také zdráhat šlapat ostatním na paty. Můžete si tedy být vědomi nějakého problému, ale čekat, až se jím bude zabývat někdo jiný. Projekty se nakonec mohou plahočit, protože lidé si nejsou jisti, které aspekty projektu jsou ty, které mají řešit.

NEDOSTATEK SKUTEČNÉ DŮVĚRY

Tým může efektivně spolupracovat pouze tehdy, pokud se každý stará o aspekty projektu, které mu byly přiděleny, a efektivně je spojuje, aby vytvořil celek, který je větší než součet jeho částí. Aby každý člen týmu mohl vykonávat svou práci, musí existovat důvěra.

Pokud tato důvěra chybí, začnete pozorovat, jak někteří členové týmu zasahují do práce ostatních. Člen týmu, který mikromanagementem řídí práci ostatních, vychází z nedostatku důvěry v to, že ostatní lidé budou svou práci dělat dobře. Členové týmu, kteří aktivně dělají nebo předělávají práci, kterou udělali jiní, rovněž projevují nedostatek důvěry.

Je třeba zvážit dva rozměry důvěry. Jedním z nich je, že si musíte vypěstovat důvěru, že lidé v týmu jsou dostatečně dobří ve své práci, aby mohli svou práci vykonávat bez velkého dohledu. (Pokud máte obavy, měli byste to probrat s nadřízenými, kteří úkoly zadali, a ne si tento dohled přebírat sami).

Druhá věc je, že si musíte uvědomit, že když pracujete v týmu, může projekt dopadnout jinak, než kdybyste ho dělali sami. Může být obtížné vidět, že se projekt ubírá jiným směrem, než jste si představovali. Je důležité si položit otázku, zda vaše obavy pramení z toho, že se projekt ubírá špatným směrem, nebo jen směrem, který jste neplánovali. Pokud máte skutečné obavy, že konečný výstup bude na skupinu působit špatně, řekněte to. Pokud se však výstup bude jen lišit od toho, co byste udělali sami, pak se musíte naučit mít výsledek rádi.

NEDOSTATEČNÉ ŘÍZENÍ PROJEKTU

Častou chybou spolupráce mnoha týmů je, že mají spoustu odborníků na danou oblast, ale nemají nikoho, kdo by projekt řídil. Řízení projektů je podceňovaná dovednost, kterou je třeba v projektech spolupráce výrazněji zapojit.

Dobrý projektový manažer pomáhá týmu vytvořit role pro jeho členy, definuje klíčové milníky vedoucí k dokončení projektu, sestavuje a organizuje dokumenty související s projektem a zajišťuje, aby členové týmu pokračovali v plnění svých částí projektu.

V ideálním případě má vaše organizace několik projektových manažerů, které lze zapojit do spolupráce. Pokud ne, je důležité, aby se někdo této role ujal. Formální školení v oblasti projektového řízení je sice cenné, ale i ochota být zodpovědný za to, aby projekt pokračoval, prosazoval termíny a držel klíčové dokumenty, výrazně zvyšuje šanci, že projekt bude úspěšně dokončen.