Přesto týden aukcí, veletrhů umění a výstav v galeriích a muzeích v Londýně ukázal, že svět umění je velmi živý.

„Mnoho lidí šíří příběh o tom, že trh klesá – trh neklesá,“ říká Morgan Long, londýnský poradce pro umění. „Trh se jen mírně koriguje, ale obchodní aktivita je stále živá. Umělecká díla se prodávají a sběratelé nakupují. Není to tak černé, jak se může zdát.“

Evan Beard, prezident newyorské galerie Level & Co., která se zabývá sekundárním trhem, souhlasí.

„Není to trh kupujících, není to trh prodávajících, je to trh s mírnou korekcí směrem dolů,“ říká Beard. „Nedochází k obrovskému poklesu cen, ale vidíte, že se obchoduje méně věcí.“ Pokud se však na trhu objeví áčkové dílo áčkového umělce, „stále se dobře prodává v soukromí“.

Na středeční večerní aukci současného umění Sotheby’s se prodalo dílo Davida Hockneyho L’Arbois, Sainte-Maxime, 1968, za 11,5 milionu liber (15 milionů USD), 13,15 milionu liber s poplatky, což je výrazně nad očekáváním předprodejního odhadu 7 až 10 milionů liber (odhady nezahrnují poplatky).

A na večerní aukci Christie’s, která se konala rovněž ve středu, se podle londýnské analytické společnosti ArtTactic prodalo solidních 88,5 % děl nabízených na večerní aukci umění 20. a 21. století za celkovou částku téměř 67 milionů liber, přičemž téměř 31 % děl se prodalo nad středem předprodejních odhadů. Celkové výsledky byly o 6,7 % vyšší než před rokem.

Celkově večerní prodeje ve třech hlavních aukčních domech – Christie’s, Sotheby’s a Phillips – dosáhly 110 milionů liber, což je o 2,8 % méně než před rokem a méně než minimálně 117 milionů liber, které se podle ArtTactic očekávaly. Firma však poukázala na známky toho, že důvěra na trhu se možná vrací, včetně skutečnosti, že z londýnských prodejů bylo letos staženo méně uměleckých děl a více jich bylo garantováno třetími stranami.

V rámci těchto dohod uzavírají třetí strany – například sběratelé s hlubokou kapsou – s aukční síní dohodu o koupi uměleckého díla za předem stanovenou cenu (obvykle nejnižší odhadní cenu), pokud se v dražbě nenabídne cena vyšší; ručitel pak z prodeje finančně profituje.

V letošním roce bylo předem garantováno 34 % děl prodaných na večerních aukcích, zatímco v loňském roce bylo garantováno přibližně 16,5 % děl.

Tato změna „naznačuje, že stále existuje chuť riskovat v souvislosti s uměním, což by mohlo signalizovat obnovení důvěry v trh,“ uvedla společnost ArtTactic.

Výsledky Christie’s byly zjevně podpořeny těmito záručními obchody, které byly uzavřeny pro 24 z 52 děl určených k prodeji. Vrcholem večerní aukce Christie’s byl obraz Luciena Freuda Ria, Nahý portrét, který se prodal za 10 milionů liber, 11,8 milionu liber s poplatky, na spodní hranici předprodejního odhadu v rozmezí 10 až 15 milionů liber. Kupec nebyl zveřejněn, ale podle katalogové poznámky byl obraz nabízen se zárukou třetí strany.

Jak říká Long, tato praxe není zdaleka nová – aukční síně se na záruky spoléhají již 18 až 24 měsíců. A konečný výsledek prodeje pro Christie’s byl „velmi silný a úctyhodný“, říká.

Přetrvávající slabost trhu byla více patrná u Sotheby’s, která prodala 82 % uměleckých děl nabízených ve večerní aukci za celkem 32 milionů liber, přičemž pouze 18,2 % se prodalo nad středem předprodejních odhadů, jak ukázaly údaje ArtTactic. U Phillipsu se prodalo 77,4 % nabízených uměleckých děl za celkem 12,1 milionu liber, přičemž 19,4 % děl bylo prodáno za více než střed odhadů.

Aktivita na veletrhu současného umění Frieze London a na Frieze Masters v tomto týdnu však byla před velkými veletrhy a aukcemi, které se konají příští týden v Paříži, čilá. Na Frieze Masters podle Longa několik galerií dbalo na to, aby ve svých stáncích prezentovaly „zvláštní věci“, včetně mnoha galerií, které kombinovaly historická a moderní díla.

Světová galerie Hauser & Wirth vystavila krásný a vzácný obraz Francise Picabii, Long říká, že se podle ArtNews prodal za 4 miliony dolarů (mezi dalšími vysoce hodnotnými prodeji na stánku). Londýnská galerie Charles Ede spojila římské mozaiky s moderním britským malířstvím, zatímco další londýnská galerie Lyndsey Ingram vystavila díla na papíře zobrazující hlavy německo-britského malíře 20. století Franka Auerbacha a Pabla Picassa – díla vzdálená od sebe 30 let.

Díla se „prodávala neuvěřitelně dobře“, říká Long. Návštěvníci přicházejí na veletrh, aby viděli překvapivé výstavy, jako je tato, a nakupují, říká.

Podle Bearda projevují sběratelé zájem o poválečná díla „historické kvality“ od umělců, jako jsou Joan Mitchellová, Christopher Wood a Elizabeth Peytonová – umělců 90. let, kteří „nebyli v popředí zájmu během Covidu“, kdy se sběratelé hrnuli do „barevných, instagramových“ děl.

V Londýně „to nebyl týden, kdy by někdo přinesl na trh něco skvělého,“ říká Beard, ale „tam, kde byla skutečná kvalita, se [jim] dařilo výborně“.

Mezi díla, která budou tento pohled testovat na velkých aukcích letos v listopadu v New Yorku, patří například L’empire des lumières, 1954, od Reného Magritta, které Christie’s nabízí za nejméně 95 milionů dolarů, a obraz Clauda Moneta Vodní lilie nebo Nymphéas z let 1914-17, který se prodává ze sbírky zesnulého kosmetického magnáta Sydella Millera v Sotheby’s za odhadovanou cenu 60 milionů dolarů.

„Na trhu je stále dostatek likvidity,“ říká Beard. Přestože spekulativní kapitál, který v minulosti hnal ceny mnoha uměleckých děl, zejména děl ultra současných umělců, na rekordní výšky, není v tuto chvíli tak výrazný, očekává se jeho návrat. To znamená, že na trhu jsou nyní dobré investiční příležitosti.