Pojďme si jej připomenout nejen z ekonomického hlediska. A s trochou nadhledu.

Dne 22. prosince roku 2020 kongres USA schválil zákon o konsolidovaných rozpočtových prostředcích, který zahrnoval balíček pomoci COVID-19 a poskytoval finanční pomoc jednotlivcům a podnikům postiženým pandemií.

Při bližším pohledu do průřezu historií ale uvidíme, že toho na dnešní den připadá ještě o mnoho více:

• 1216 – 177. papež Honorius III. bulou Religiosam vitam schválil a ustanovil Řád bratří kazatelů (dominikány).
• 1620 – Fridrich Falcký odjel z Vratislavi do Berlína. Fakticky tím ztratil poslední zemi Koruny české a stal se titulárním českým králem.
• 1636 – Ferdinand III. byl v Řezně zvolen a korunován císařem Svaté říše římské národa německého.
• 1808 – na Beethovenově koncertu v Divadle na Vídeňce zazněla mimo jiné premiéra skladatelovy páté a šesté symfonie.
• 1917 – Byla uznána nezávislost Finska.
• 1989 – Po 30 letech byla v Berlíně znovu otevřena Braniborská brána, což mělo symbolizovat jednotu východního a západního Německa.
• 2003 – Pavel Nedvěd získal jako druhý Čech v historii Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy. To se před tím povedlo jen Josefu Masopustovi v roce 1962
• 2015 – Raketa Falcon 9 společnosti SpaceX vynesla na oběžnou dráhu 11 komunikačních satelitů a její první stupeň úspěšně přistál na zemi.
• 2016 – Syrská občanská válka: Syrská armáda definitivně převzala kontrolu nad Aleppem, čtyřletá bitva o Aleppo skončila evakuací posledních obklíčených povstalců.
• 2018 – Tsunami v Sundském průlivu: Sesuv sopečného kuželu Anak Krakatoi, v Indonésii, vyvolal vlnu tsunami, která zabila přes 400 osob.

A nyní se už jako obvykle přesuneme do světa byznysu a ekonomiky:

• 1882 – Thomas Alva Edison udělal první elektricky osvícený vánoční strom.
• 1937 – V nacistickém Německu byl vyroben první vůz Volkswagen Brouk. Později se stal jedním z nejikoničtějších a nejúspěšnějších automobilů v historii automobilismu.
• 1986 – Kellogg Company koupila společnost Keebler Company, což byla významná fúze v potravinářském průmyslu.
• 1986 – Westinghouse Electric Corporation oznámila svůj záměr koupit společnost CBS, což byla v té době jedna z největších mediálních fúzí.
• 2001 – Společnost Kmart požádala o bankrotovou ochranu podle kapitoly 11, což v té době znamenalo jeden z největších bankrotů maloobchodních společností v historii USA.
• 2008 – General Motors obdržel od americké vlády nouzovou půjčku ve výši 13,4 miliardy dolarů, která měla automobilce v potížích pomoci vyhnout se bankrotu.
• 2011 – Hostess Brands, společnost známá výrobou Twinkies a dalšího pečiva, vyhlásila bankrot podle kapitoly 11.

Pandemie COVID-19 vyvolala ve světové ekonomice šokové vlny a způsobila největší světovou hospodářskou krizi za více než sto let. Krize vedla k dramatickému nárůstu nerovnosti v jednotlivých zemích i mezi nimi.Předběžné údaje naznačují, že zotavení z krize bude stejně nerovnoměrné jako její počáteční ekonomické dopady, přičemž rozvíjející se ekonomiky a ekonomicky znevýhodněné skupiny budou potřebovat mnohem více času na zotavení ze ztrát příjmů a zdrojů obživy způsobených pandemií.1

Na rozdíl od mnoha dřívějších krizí se pandemie setkala s rozsáhlou a rozhodnou reakcí hospodářské politiky, která obecně úspěšně zmírnila její nejhorší lidské náklady v krátkodobém horizontu. Mimořádná reakce však také vytvořila nová rizika, jako je dramaticky zvýšená úroveň soukromého a veřejného dluhu ve světové ekonomice, která mohou ohrozit spravedlivé zotavení z krize, pokud nebudou rozhodně řešena.

Hospodářské dopady pandemie byly obzvláště závažné v rozvíjejících se ekonomikách, kde ztráty příjmů způsobené pandemií odhalily a zhoršily některé již dříve existující hospodářské problémy. V průběhu pandemie v roce 2020 se ukázalo, že mnoho domácností a firem nebylo na příjmový šok takového rozsahu a trvání připraveno. Studie založené na předkrizových údajích například naznačují, že více než 50 % domácností v rozvíjejících se a vyspělých ekonomikách nebylo v případě ztráty příjmů schopno udržet základní spotřebu po dobu delší než tři měsíce.2 Podobně průměrný podnik mohl pokrýt hotovostními rezervami méně než 55 dní výdajů.3 Mnoho domácností a firem v rozvíjejících se ekonomikách bylo již před krizí zatíženo neudržitelnou úrovní zadlužení a po vypuknutí pandemie a souvisejících zdravotnických opatření, která vedla k prudkému poklesu příjmů a příjmů podniků, se potýkalo s problémy s obsluhou tohoto dluhu.

Krize měla dramatický dopad na globální chudobu a nerovnost. Poprvé po celé generaci se zvýšila celosvětová chudoba a neúměrné ztráty příjmů znevýhodněných skupin obyvatelstva vedly k dramatickému nárůstu nerovnosti v rámci jednotlivých zemí i mezi nimi.Podle údajů z průzkumů byla v roce 2020 dočasná nezaměstnanost vyšší v 70 % všech zemí u pracovníků, kteří měli ukončené pouze základní vzdělání.4 Ztráty příjmů byly rovněž větší u mladých lidí, žen, osob samostatně výdělečně činných a příležitostných pracovníků s nižší úrovní formálního vzdělání.5 Zejména ženy byly postiženy ztrátami příjmů a zaměstnanosti, protože byly pravděpodobněji zaměstnány v odvětvích, která byla více postižena výlukami a sociálními distancemi.6

Podobné vzorce se objevují i mezi podniky. Menší podniky, neformální podniky a podniky s omezeným přístupem k formálním úvěrům byly postiženy ztrátou příjmů v důsledku pandemie silněji. Větší podniky vstupovaly do krize se schopností pokrýt výdaje až po dobu 65 dnů, zatímco střední podniky po dobu 59 dnů a malé podniky a mikropodniky po dobu 53, resp. 50 dnů. Kromě toho jsou mikropodniky, malé a střední podniky nadměrně zastoupeny v odvětvích nejvíce postižených krizí, jako jsou ubytovací a stravovací služby, maloobchod a osobní služby.

Krátkodobé reakce vlády na pandemii byly mimořádně rychlé a rozsáhlé. Vlády využily mnoho politických nástrojů, které byly buď zcela bezprecedentní, nebo nebyly v takovém rozsahu v rozvíjejících se ekonomikách nikdy použity. Příkladem jsou rozsáhlá opatření na přímou podporu příjmů, dluhová moratoria a programy nákupu aktiv centrálními bankami. Tyto programy se značně lišily co do velikosti a rozsahu (obrázek 1.1), zčásti proto, že mnoho zemí s nízkými příjmy se snažilo mobilizovat zdroje vzhledem k omezenému přístupu na úvěrové trhy a vysoké úrovni vládního dluhu před krizí. V důsledku toho byl rozsah fiskální reakce na krizi jako podíl na hrubém domácím produktu (HDP) téměř shodně velký v zemích s vysokými příjmy a shodně malý nebo žádný v zemích s nízkými příjmy. V zemích se středními příjmy se fiskální reakce značně lišila, což odráželo výrazné rozdíly ve schopnosti a ochotě vlád vynakládat prostředky na podpůrné programy.