Klíčové body
- Skvělé vedení začíná zpochybňováním zažitých představ, ne slepým následováním rad
- Rychlost bez promyšlení vede spíše k chybám než k trvalému úspěchu
- Nejlepší lídři neznají všechny odpovědi, ale kladou ty správné otázky
Výsledky nedávných studií ukazují na znepokojující rozpor mezi tím, co si vedoucí pracovníci o svém vedení myslí, a tím, jak jejich styl vedení skutečně vnímají zaměstnanci. Podle výzkumu společnosti Gartner z roku 2024 celých 69 % odborníků na lidské zdroje nevěří, že jejich manažeři jsou plně připraveni vést. Ještě výraznější propast se ukazuje ve výstupech společnosti Gallup: pouze 21 % zaměstnanců zcela souhlasí s tím, že je jejich nadřízení dokážou motivovat k tomu, aby ze sebe vydali maximum.
Proč je mezi úmysly vedoucích pracovníků a skutečnou zkušeností lidí v týmech takový rozdíl? Jedním z hlavních důvodů může být, že se lídři stále řídí zastaralými představami o vedení, které kdysi dávaly smysl – nebo to tak alespoň vypadalo – ale dnes už nefungují. Mnohé z těchto představ mají podobu neškodně znějících rad, které však v praxi vedou k nesprávným rozhodnutím, brzdí potenciál týmu a podkopávají důvěru.
Co činí tyto mylné představy tak přitažlivými? Často znějí rozumně. Opírají se o zkušenosti předchozích generací, učí se na obchodních školách, jsou zakořeněny ve firemní kultuře a opakovány ve firemních příbězích o úspěchu. Jenže svět se změnil. A vedení, které tyto změny ignoruje, zůstává stát na místě. Skutečné vedení je dnes o schopnosti zpochybňovat předpoklady, ptát se jinak a vnímat příležitosti tam, kde je ostatní přehlížejí.
Pojďme si proto rozebrat tři z nejčastějších mýtů o vedení lidí – a podívejme se, proč už dávno přestaly fungovat.
Mýtus první: rychlost je největší konkurenční výhodou
Zvláště v prostředí rychle rostoucích firem vzniká tlak na okamžité výsledky. Rychlá rozhodnutí, rychlé spouštění nových iniciativ a co nejrychlejší dosažení cílových metrik – to všechno se často oslavuje jako známka úspěšného lídra. Jenže za touto rychlostí se často skrývá chaos, přehmaty a propásnuté příležitosti.
Zkušenosti ukazují, že přílišná orientace na tempo vede k chybám, kterým se dalo předejít – špatné nábory, nedotažené produkty nebo ignorování hlubších trendů. Dlouhodobé úspěchy nevznikají z náhlých sprintů, ale z dobře promyšlených kroků. Moudří lídři si proto kladou otázku: Jdeme sice rychle, ale správným směrem?
Skutečnou výhodou není samotná rychlost, ale promyšlené načasování a záměrné provedení. Je rozdíl mezi tlakem na výkon a schopností najít si čas na pozastavení, zamyšlení a sběr různorodých perspektiv. Lídři, kteří zvládnou sladit naléhavost s hloubkou, se nakonec dostávají dál než ti, kteří vsadí všechno na rychlost.
Mýtus druhý: inovace znamená technologie
Druhé rozšířené přesvědčení se týká definice inovace. V digitálním věku, kdy se často mluví o umělé inteligenci, automatizaci a nových technologiích, se snadno vytváří dojem, že inovace se rovnají technologickému pokroku. Skutečnost je ale složitější.
Některé z nejvlivnějších inovací posledních desetiletí neměly s technologiemi vůbec nic společného. Klíčovou roli hrály změny v myšlení, kultuře a provozních modelech. Jako příklad můžeme uvést Howarda Schultze a jeho přístup ke kavárenskému zážitku, který prostřednictvím společnosti Starbucks přenesl italskou kulturu espressa do amerického kontextu. Nešlo o nový přístroj, ale o novou vizi zákaznického zážitku.
Podobně společnost Southwest Airlines nezměnila letecký průmysl tím, že by investovala do přelomových technologií. Její síla spočívala ve vytvoření jednoduchého, efektivního a dostupného obchodního modelu. Změna myšlení vedla k předefinování toho, co zákazníci od letecké dopravy očekávají – a právě to je podstata inovace.
Lídři, kteří chtějí podporovat inovace, by měli klást důraz nejen na nové nástroje, ale i na schopnost týmu přehodnocovat způsob práce. Často stačí položit jednoduchou otázku: Jaké předpoklady můžeme zpochybnit?
Mýtus třetí: nejlepší lídři mají všechny odpovědi
Třetím častým omylem je představa, že vedoucí pracovník musí mít vždy odpověď na všechno. Tento tlak může být pro mnohé manažery paralyzující – bojí se ukázat nejistotu nebo připustit, že nevědí. Přitom právě schopnost ptát se správně bývá mnohem cennější než snaha být nejchytřejší osobou v místnosti.
Zkušenosti ukazují, že lídři, kteří se soustředí na kladení otázek, vytvářejí prostředí, kde se daří zvědavosti, spolupráci a novým nápadům. Pokud vedoucí pracovník místo odpovědí nabídne otevřený prostor k hledání řešení, často tím spustí skutečný rozvoj svého týmu.
Položte si otázku: Co nám v této debatě chybí? Kdo další by měl být přizván ke spolupráci? Jaké zažité předpoklady bychom měli přehodnotit? Právě tyto otázky odemykají nové pohledy a vedou k udržitelným výsledkům.
Vedení, které má dopad
Skuteční lídři nejsou ti, kdo slepě následují osvědčené rady. Jsou to ti, kdo se nebojí zpochybnit status quo, přehodnotit zažité představy a nasměrovat své týmy směrem k hlubšímu smyslu a dlouhodobé hodnotě.
Vedení dnes není o neomylnosti, rychlosti ani technologiích. Je o odvaze myslet jinak, o ochotě učit se a o schopnosti inspirovat ostatní k tomu, aby hledali nové cesty. Opravdová otázka nezní: Jaké mýty o vedení jsem přijal za pravdu? Mnohem důležitější je: Které z nich jsem ochoten zpochybnit – a co se stane, když to udělám?
