Zatímco významné ekonomiky jsou sužovány vzájemnými cly a stále nejistější budoucností, region Blízkého východu, který byl doposud dalším odvodům částečně ušetřen, se ocitá uprostřed obav a potenciálních příležitostí.

Přímé dopady těchto cel, včetně amerických odvodů na dovoz oceli a hliníku, se podle ekonomů zatím v regionu Blízkého východu projevily minimálně. Na region Perského zálivu připadalo v roce 2024 přibližně 16 % amerického dovozu hliníku, v čele se Spojenými arabskými emiráty a Bahrajnem, informovala ekonomka společnosti Standard Chartered Carla Slimová. I když tato průmyslová odvětví mohou pocítit určité dopady, předpokládá se, že celkový dopad bude malý.

Zásadní obavy pro Blízký východ však spočívají ve výkyvech ceny ropy, které mohou být katalyzovány globální obchodní válkou. To by mohlo drasticky změnit budoucnost blízkovýchodních ekonomik závislých na ropě, zejména těch, jejichž měny jsou navázány na dolar, včetně stálic jako Saúdská Arábie, SAE, Katar, Omán a Bahrajn.

Od začátku roku dochází k výprodeji amerického dolaru, což má za následek prudký nárůst dovozních nákladů pro země, které jsou na dolar navázány, což představuje pro region, který je silně závislý na zahraničním zboží, obrovskou výzvu. Americká cla sice mají potenciál časem posílit zelenou bankovku, ale zdražují ropu, protože se s ní celosvětově obchoduje v dolarech, čímž dusí ekonomiky dovážející ropu.

Stříbrnou stránkou pro země Blízkého východu vyvážející ropu však je, že by mohly z výše uvedených okolností získat prvotní podporu. Blížící se zpomalení světového obchodu a dopravy však předznamenává oslabení poptávky po ropě, což by mohlo vést k ustálení nebo dokonce poklesu cen. “Makro výhled pro MENA bude zatížen globální celní nejistotou nepřímo prostřednictvím cen ropy,” říká Carla Slimová.

Od cenového šoku v roce 2014 zavedlo několik ekonomik – včetně těch na Blízkém východě – reformní politiky a diverzifikační programy, aby snížily svou závislost na příjmech z ropy. Podle Carly Slimové je “posilování odolnosti domácí poptávky i nadále nejlepší pákou, jak místní ekonomiky imunizovat proti globálním vnějším šokům”.

Navzdory snahám o diverzifikaci tvoří ropa i nadále nejvýznamnější část příjmů. Edward Bell, zastupující hlavní ekonom Emirates NBD, poznamenává: “Pro ekonomiku, jako jsou SAE, která je vysoce otevřená obchodu a díky rozsáhlé infrastruktuře a logistickým vazbám působí jako zprostředkovatel globálního obchodu, bude pokles globálního obchodu představovat také vnější překážku růstu.”

Silnější dolar také znamená, že obsluha dluhu denominovaného v dolarech je nákladnější. To představuje značný problém pro země s obzvláště vysokou úrovní zahraničního dluhu, jako je Libanon, Jordánsko a Egypt, a mohlo by to vést k vážným hospodářským důsledkům.

Jordánsko, které je považováno za nejzranitelnější zemi v regionu vůči celním válkám kvůli své vysoké závislosti na vývozu do USA, se ocitlo na nejisté půdě. Téměř 25 % jeho vývozu, především textilu a šperků, směřuje na americké trhy. Strategický význam Jordánska v americké diplomacii by mu však vzhledem k jeho silným diplomatickým vazbám s USA mohl umožnit vyjednávat o případných dopadech cel.

Na druhou stranu by zavedení cel mohlo vést k vytvoření geograficky racionálnějších obchodních koridorů, což by pro region MENA mohlo znamenat významnou transformaci. Jak říká Slimová: “Domníváme se, že pro oblast MENA to dodá impuls rychle rostoucím obchodním koridorům, jako je například obchodní koridor GCC-Asie.”

Zvýšení objemu obchodu by také mohlo vést ke zvýšení finančních a investičních toků mezi státy Perského zálivu a Asií. To naznačuje, že s rozšiřováním přítomnosti asijských podniků na Blízkém východě nebo s rozšiřováním stávajících podniků by mohl být pozitivně ovlivněn další růst ekonomické aktivity podnícený čínskou iniciativou Pásmo a cesta.

Mnoho zemí Blízkého východu – zejména těch v Perském zálivu – by mohlo přijmout strategie ke zmírnění možných dopadů obchodní války, což je problém, který americký prezident Donald Trump vyjádřil zájem řešit se státy Perského zálivu, které vnímá jako příznivě nakloněné jeho vedení.

Těmto ekonomikám může nepřímo pomoci i Trumpova výzva OPEC+ v čele se Saúdskou Arábií, aby zvýšila těžbu ropy, a tím snížila její globální ceny. Jeho návrh, aby se jeho první oficiální zahraniční návštěva uskutečnila v Saúdské Arábii, znamená pro Rijád a případně další státy Perského zálivu příležitost k dalšímu upevnění vazeb s USA, aby se lépe ochránily před případnými dopady obchodní války.

Edward Bell ze společnosti Emirates NBD zdůrazňuje, že rozšiřování obchodních vztahů s různými zeměmi zůstává pro mnoho těchto ekonomik klíčovou strategií. Například Abú Zabí podepsalo komplexní dohody o hospodářském partnerství (CEPA) s trhy, které představují téměř 40 % celkového vývozu SAE.

“Očekáváme, že tento tlak na budování dalších obchodních vztahů, které snižují náklady a omezují třecí plochy, bude pokračovat,” uvádí Bell, “a to i v době celosvětových obav ze zpomalení obchodu.” Závěrem lze říci, že navzdory nejistotám a výzvám, které představuje globální obchodní válka, se zdá, že region Blízkého východu je jedinečně připraven na to, aby se v těchto turbulencích orientoval, a dokonce aby v nich našel cesty k růstu a příležitostem.