Statistiky ukazují, že stále více Američanů volí život o samotě, častěji jedí sami, cestují bez doprovodu a počet domácností s jedním obyvatelem se za posledních padesát let téměř zdvojnásobil. Tento trend vyvolává u veřejnosti i odborníků otázky. Znamená to nárůst osamělosti? Nebo jde o zdravý příklon k něčemu, co psychologové nazývají pozitivní samota?Rozdíl mezi samotou a osamělostíZatímco osamělost může být škodlivá, pozitivní samota je něčím zcela jiným. Je to záměrné rozhodnutí trávit čas sám se sebou, nikoliv nedobrovolná izolace. Výzkum ukazuje, že právě tento typ samoty může mít řadu přínosů – od osobního růstu přes duševní odpočinek až po hlubší propojení s vlastními emocemi. Ačkoliv byl v roce 2023 v USA vyhlášen stav „epidemie osamělosti“, současně stoupá počet lidí, kteří samotu vyhledávají právě kvůli její regenerační funkci.Celostátní průzkum z roku 2024 například ukázal, že 56 % Američanů považuje samotu za nezbytnou pro své duševní zdraví. Na tuto potřebu začínají reagovat i tržní subjekty – obchodní řetězce jako Costco nabízejí „přístřešky pro samotu“, tedy malé zahradní domky určené ke klidnému pobytu o samotě.Kulturní stigma a vliv extroverzeJedním z důvodů, proč bývá samota často chápána negativně, je zakořeněná kulturní preference extroverze. Společenskost, asertivita a potřeba sociálních podnětů jsou v americkém prostředí často považovány za ideál. Introverti nebo lidé, kteří preferují klidnější formy trávení času, mohou být vnímáni jako méně úspěšní nebo dokonce jako „divní“. Výsledkem je stigma, které činí obtížným mluvit o samotě jako o něčem hodnotném.Studie z roku 2025 ukázala, že americká média desetkrát častěji zobrazují osamělost negativně než pozitivně. Tento mediální obraz má přímý dopad na to, jak lidé samotu vnímají – ať už u sebe, nebo u druhých. Přitom data nenaznačují, že by současná generace byla skutečně osamělejší než ty předchozí. Naopak, starší dospělí často uvádějí, že čas o samotě si užívají a vnímají ho jako naplňující.Skutečná samota versus čas strávený s obrazovkamiPodstatné ovšem je, jakým způsobem samotu prožíváme. Pokud je čas o samotě vyplněn neustálým sledováním obrazovek, zejména pasivním rolováním sociálních sítí, pozitivní účinky se téměř vytrácejí. Výzkum ukazuje, že skutečná samota má blahodárný vliv jen tehdy, pokud jsme sami skutečně přítomní – nikoliv online.Sociální média sice nesou přívlastek „sociální“, ale ve skutečnosti nás často odvádějí od kontaktu se sebou samými. Když jsme neustále v digitálním spojení s ostatními, nemáme prostor naslouchat vlastním myšlenkám, pocitům nebo potřebám. Skutečná samota je časem zpomalení, reflexe a návratu k sobě. Je to prostor, ve kterém se nemusíme nikomu zavděčovat a můžeme se plně soustředit na to, co skutečně potřebujeme.Přehodnocení samoty jako zdravého prvku životaZměna pohledu na samotu může mít dalekosáhlé důsledky. Lidé, kteří vnímají samotu jako příležitost k růstu, ji prožívají pozitivněji. Výzkumy ukazují, že pokud označíme čas strávený o samotě za „čas pro sebe“ místo „izolace“, vnímáme ho jako plnohodnotnější a přínosnější.Samota také nemusí být výlučně spojena s introverty. Mnoho extrovertů uvádí, že jim čas o samotě pomáhá vyrovnat se s hektickým světem. Stejně tak není nutně známkou toho, že člověk nemá přátele. Je spíš signálem, že si dokáže vytvořit prostor sám pro sebe – a právě tento prostor může být zásadní pro osobní rovnováhu.Důležité je, aby byla samota dobrovolná a aby ji bylo možné vyvážit kvalitními vztahy. Pokud však lidé žijí ve společnosti, kde je samota automaticky považována za problém, mohou se za ni stydět nebo ji vnímat jako selhání. Proto je nutné přenastavit společenské vnímání a otevřeně mluvit o jejích výhodách.V době, kdy je život přeplněný aktivitami, informacemi a sociálními podněty, může být samota právě tím, co potřebujeme nejvíce. Není to únik, ale návrat – k sobě, ke klidu, k rovnováze. A jak ukazuje stále více studií i osobních zkušeností, pozitivní samota může být klíčem k hlubší pohodě i duševní síle.