Obě strany však musí jít ještě dál a čelit nové světové situaci.Vrací se starý duch brexitu – spory o rybolov, obvinění ze zrady, odkazy na dohodu z Chequers či poznámky o „kapitulaci“. Ale pod touto známou kulisou se odehrává něco podstatně novějšího: posun od ideologického zápasu k praktickému vyjednávání. Summit v Lancaster House byl jedním z prvních jasných signálů, že Spojené království a Evropská unie začínají novou kapitolu – post-brexitovou spolupráci, která má vyřešit konkrétní problémy a reagovat na současné geopolitické hrozby.Tato proměna je podmíněna především realitou nového světového řádu: válkou na Ukrajině, úpadkem globalizace a nevyzpytatelnou obchodní politikou Donalda Trumpa. Pro zemi mimo obchodní blok jako je EU to znamená více rizik a méně pák. Pro Velkou Británii tedy přichází nutnost rozhodnout, jak co nejlépe spolupracovat, aniž by to narušilo její deklarovanou suverenitu.Pragmatismus místo postojů: jak vypadá nový vztah s EUNa summitu bylo dosaženo dohody o širší spolupráci v oblasti bezpečnosti, zemědělství a energetiky. Konkrétní podoba těchto dohod však zatím zůstává nejasná. Obě strany se zavázaly jednat o dynamickém sbližování pravidel, což v praxi znamená, že Spojené království přijme některé normy EU – a tím i faktickou ztrátu části regulační autonomie.Výsledkem je kritika médií, která dříve jásala nad „tvrdým brexitem“. Ale především to odhalilo posun v britském přístupu: méně ideologických červených linií, více prostoru pro rozumné kompromisy. Vláda si plně uvědomuje, že odstranění obchodních třenic a zajištění užší bezpečnostní spolupráce je v jejím zájmu.To platí i pro ekonomiku. Z dat jasně vyplývá, že brexit nepřinesl větší prosperitu, naopak zvýšil náklady a omezil obchodní příležitosti. Po letech tvrzení, že „nezávislost“ bude mít regulační výhody, vláda uznala, že praktické dopady jsou mnohdy horší než přínosy. Sliby o přezkoumání nebo zrušení veškerých „zachovaných“ pravidel EU se nenaplnily. Regulační svoboda se ukázala být spíše mýtem než konkurenční výhodou.Hledání místa v měnícím se světěDnešní geopolitika je výrazně jiná než v době referenda v roce 2016. Globalizace ustupuje, státy sází na reshoring a strategickou soběstačnost. USA i EU podporují vlastní průmysl masivními dotacemi – nástrojem, který Velká Británie nemá k dispozici. Ve světě, kde obchodní bloky chrání svůj trh, nemá středně velká otevřená ekonomika mimo velký blok příliš prostoru k manévrování.Summit potvrdil, že britská vláda – navzdory těžkým výchozím podmínkám – zvolila nejrozumnější možnou strategii: vyjednávat v oblastech, kde to dává smysl, a vyhnout se zbytečným konfliktům. Británie se rozhodla přiblížit EU v zemědělství a energetice, ale hledat vlastní cestu v oblastech, kde může být inovativní, například ve finančních službách nebo technologiích.Současně se však musí vypořádat s tím, že její bezpečnostní postavení je stále více ohroženo nejistotou americké politiky. Trumpova administrativa, která opakovaně zpochybňuje závazky vůči NATO, Evropany nutí uvažovat o vlastní bezpečnostní soběstačnosti. V tomto kontextu není racionální vyloučit jednu z největších evropských vojenských mocností – Spojené království – ze spolupráce.Británie i EU potřebují redefinici vztahuSummit sice přinesl několik konkrétních dohod, ale většina toho důležitého teprve čeká na vyjednání. A to na obou stranách. Británie musí upřímně přiznat, že debata o brexitu se posunula dál – otázka odchodu je uzavřena, zbývá pouze řešit její důsledky. Zároveň musí EU přehodnotit svůj dosavadní postoj: pokud chce posílit vlastní obranyschopnost, musí být schopna jednat i s nečleny na rovnocennější bázi.Dnešní bezpečnostní a hospodářská situace vyžaduje více nuancí, méně ideologie. A především více důrazu na praktická řešení. Prvním krokem může být naplnění konkrétních bodů dohodnutých v Lancaster House – ale k opravdové změně dojde teprve tehdy, až obě strany překročí stín brexitu a začnou definovat svůj vztah novým způsobem.