Prezident Spojených států během návštěvy Saúdské Arábie a Kataru oznámil zrušení amerických sankcí vůči Sýrii, čímž odstartoval novou kapitolu americké zahraniční politiky. Tento krok, byť zčásti přehlušen oznámením obří letecké dohody s Boeingem, vzbudil pozornost diplomatů i kritiků napříč světem.Rozhodnutí přišlo současně se setkáním Trumpa s Ahmedem al-Sharaaem, novým syrským vůdcem, který nahradil Bašára al-Asada. Šlo o první přímé setkání amerického prezidenta se syrským představitelem po více než čtvrtstoletí. Vzhledem k al-Sharaaově kontroverzní minulosti, včetně jeho někdejší loajality vůči al-Káidě, šlo o krok, který vyvolal silné reakce – jak podporu, tak hluboké obavy.Přehodnocení vztahů na Blízkém východěTrumpova iniciativa přišla v době, kdy je Blízký východ silně rozpolcený – nejen kvůli válce v Gaze, ale také kvůli íránskému jadernému programu a opakovaným raketovým útokům húsijských rebelů v Jemenu. Prezident se pokusil využít svého vlivu, aby přiměl Írán ke kompromisu, ale zároveň se zřetelně snažil vyhnout otevřenému konfliktu. V oblasti palestinsko-izraelského napětí vedl jednání s katarskými a saúdskými představiteli s cílem zmírnit humanitární krizi v Gaze, což vedlo k další neshodě s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem.Trumpův tým zároveň plánoval cestu do Turecka s cílem uspořádat společné setkání s Vladimirem Putinem a Volodymyrem Zelenským, které mělo demonstrovat prezidentovu schopnost urovnat válku na Ukrajině. Oba státníci se však schůzky nezúčastnili, což Trumpa donutilo od cesty ustoupit a vyvolalo další pochybnosti o jeho diplomatických schopnostech.Sýrie jako nová šachová figuraRozhodnutí o zrušení sankcí proti Sýrii představuje jednu z nejodvážnějších Trumpových zahraničněpolitických iniciativ. Prezident vysvětlil, že krok byl motivován vírou v potenciál nového syrského vedení udržet zemi pohromadě. Podle něj má al-Sharaa „reálnou šanci stabilizovat region“, a dokonce v budoucnu vést Sýrii k uznání Izraele. Z diplomatického hlediska by takový vývoj znamenal výrazný posun v dosud zamrzlých vztazích v oblasti.Zrušení sankcí ale přichází s řadou rizik. Zatímco někteří včetně bývalého ředitele CIA Leona Panetty Trumpův krok chválí, jiní varují před unáhleností a nedostatkem záruk. Kritici připomínají, že al-Sharaa k moci dospěl silou, nikoli demokratickými volbami, a že v Sýrii stále působí radikální skupiny, včetně zbytků ISIS.Rizika a nejistoty americké diplomacieTrump čelí výzvě, jak přimět spojence a Kongres ke schválení tohoto rozhodnutí. Jelikož jsou sankce vůči Sýrii zakotveny v zákoně, prezident je nemůže jednostranně zrušit. Klíčoví senátoři, jako Jim Risch a Jeanne Shaheen, požadují, aby Sýrie vyhnala členy ISIS a distancovala se od Íránu a Ruska. Zároveň vyjadřují obavy z možného vlivu Číny v regionu.Senátor Lindsey Graham vyjádřil „opatrnou podporu“ a upozornil, že bez důkladné koordinace s Izraelem a dalšími spojenci může být krok kontraproduktivní. „Stabilní Sýrie by mohla znamenat zásadní změnu pro celý region,“ uvedl, „ale vzhledem k její minulosti je třeba její vývoj pečlivě sledovat.“Trump se zároveň vystavuje kritice za svůj obdiv vůči autoritativním vůdcům. Al-Sharaa, označovaný za bývalého teroristu, byl prezidentem popsán jako „skvělý a atraktivní mladý muž s velmi silnou minulostí“. Tento postoj připomíná dřívější americké chyby v podpoře silných mužů v Iráku či Libyi, kde krátkodobá stabilita vedla k dlouhodobému chaosu.Zatímco Spojené státy historicky hrály roli strážce stability v regionu, Trumpův styl je konfrontační, někdy nepředvídatelný. Jeho rozhodnutí o Sýrii může být počátkem nové éry – nebo dalším příkladem zahraniční politiky postavené na intuici a improvizaci.