Peníze měly být získány ze „škrtů plýtvání, podvodů a zneužívání“ v systému federální byrokracie. Realita, jak se však ukazuje, je zcela jinde. Plán schválený Sněmovnou přináší snížení výdajů ve výši přibližně 100 miliard dolarů ročně, tedy pouhou desetinu původně deklarovaného cíle.

Tato čísla nezpochybňují novináři ani politická opozice – vychází přímo z analýzy Kongresového rozpočtového úřadu (CBO). A většina úspor nepochází z efektivity nebo odstranění nečinnosti. Téměř dvě třetiny navrhovaných škrtů se týkají programů pro nejchudší Američany, především Medicaid a SNAP (potravinové lístky). Naopak nejbohatší desetina populace má podle CBO z reformy profitovat.

Rozdělený rozpočet, rozdělená společnost

Z údajů CBO vyplývá, že nejchudší 10 % domácností přijde o přibližně 4 % svých příjmů, zatímco nejbohatších 10 % naopak získá v průměru o 2 % více. V reálných číslech to znamená, že domácnosti s ročním příjmem pod 18 980 dolarů budou mít méně peněz, zatímco domácnosti vydělávající přes 234 900 dolarů ročně si polepší. Tento přístup někteří komentátoři trefně přezdívají „Dooh Nibor“ – tedy „Robin Hood“ naruby.

Podrobněji: zhruba 69,8 miliardy dolarů ročně mají být ušetřeny škrty v Medicaid a dalších 26,7 miliardy dolarů ročně v programu SNAP. Všech ostatních oblastí rozpočtu se škrty týkají jen okrajově, v rozsahu asi 6,4 miliardy dolarů ročně. Jinými slovy: z rozpočtu čítajícího 7 bilionů dolarů se podařilo „osekat“ necelých 50 dolarů ročně na jednu americkou domácnost mimo programy pro nízkopříjmové skupiny.

Takzvané úspory tedy nevycházejí z potírání podvodů ani z omezování byrokracie, ale z omezení přístupu sociálně nejslabších k základním službám.

Muskova hra s čísly a odpovědnost „těch druhých“

Elon Musk, který se aktivně zapojil do politické kampaně a sliboval voličům úspory ve výši až 2 bilionů dolarů ročně, nyní couvá. V rozhovoru pro CNBC tvrdil, že pokud slíbené úspory nenastanou, vina padá na celý federální systém – nejen na výkonnou, ale i zákonodárnou a soudní moc. Zároveň si stěžoval na údajně nespravedlivý přístup médií a během rozhovoru s reportérem CNBC odešel ze studia, když padla otázka na DOGE (jeho vlastní zjednodušený federální program).

Musk argumentoval, že v druhém roce fungování systému by úspory mohly dosáhnout 160 miliard dolarů ročně. Ani to však nestačí. Oproti původnímu cíli by stále chybělo 840 miliard – tedy 98 % slíbené částky. Navíc i tyto odhady vycházejí z očekávání, že dojde k dalším škrtům „bez souhlasu Kongresu“, a tedy bez legislativního rámce. Právě kvůli tomu začínají plány republikánů narážet na odpor soudů – například ve věci propouštění pracovníků provádějících lékařské vyšetření důchodců v uhelných oblastech. Federální soudkyně tento krok zablokovala.

Otázkou zůstává, jak na tuto situaci budou reagovat voliči v regionech, které Trump silně podporují, jako například West Virginia, kde v minulých volbách získal dvojnásobek hlasů oproti svému soupeři. Budou voliči ochotni akceptovat škrty, které se dotýkají právě jich?

Snížení daní místo řešení deficitu

Závažnost rozpočtové situace je neoddiskutovatelná. Spojené státy již čelí vysokému zadlužení, a pokud nechtějí zvýšit daně, musí snížit výdaje – nebo obojí. Místo toho však Kongres pod vedením republikánů schválil nové daňové škrty v hodnotě 330 miliard dolarů ročně, přičemž podle nezávislých odhadů může tato částka dosáhnout až 500 miliard dolarů ročně v příštím desetiletí.

Co je podstatné: drtivá většina těchto daňových úlev směřuje k nejbohatším jednotlivcům a korporacím. Rozpočtová analytička Veronique de Rugy z Mercatus Center konstatuje, že zákon místo strukturální reformy pouze zvyšuje deficit i veřejný dluh. Současně podotýká, že zákonodárci se vyhnuli systematickým změnám a místo toho nabídli výjimky a dočasné úlevy privilegovaným skupinám.

Chybí například trvalé prorůstové prvky, jako je možnost plného odepsání investičních nákladů v roce jejich vynaložení – prvek, který byl součástí daňových škrtů z roku 2017 a měl skutečný ekonomický dopad. Bez těchto strukturálních opatření se nová vlna reforem jeví spíš jako politický tah než ekonomická strategie.