Geopolitický otřes v reálném čase

Události z poloviny června přinesly investorům ostrou připomínku toho, jak rychle se může proměnit globální ekonomické prostředí. Zprávy o izraelských útocích na íránská jaderná a vojenská zařízení způsobily okamžitý zmatek na trzích. Ceny ropy vzrostly až o 13 %, americké akcie o 1 % oslabily a dolar otočil svůj dosavadní pokles. Tyto pohyby sice později částečně ustoupily, ale základní zpráva zůstala stejná – volatilita se vrátila a jen tak nezmizí.

Americký prezident Donald Trump varoval, že další útoky jsou již „naplánovány“ a mohou být ještě intenzivnější. Tyto výroky jen posílily atmosféru nejistoty, která se šíří napříč globálními trhy. Největší obavou zůstává, že jakýkoli širší konflikt by mohl uzavřít Hormuzský průliv, kudy prochází velká část světové ropy. V extrémním scénáři by podle ING Barings mohly ceny ropy vystoupat až k 150 dolarům za barel ještě letos.

Ekonomické důsledky: inflace a omezený růst

I když Írán produkuje „jen“ asi 2 % světové ropy, potenciál přerušení námořní dopravy z regionu představuje výrazné inflační riziko. V době, kdy Světová banka již snížila svůj výhled globálního růstu na 2,3 %, nejnižší od roku 2008, je světová ekonomika náchylná k dalšímu šoku.

Vyšší ceny ropy tak podkopávají Trumpovy plány na zkrocení inflace. Pro Federální rezervní systém (Fed) to znamená komplikace: inflace může být znovu oživena právě ropou, zatímco tlak na snižování sazeb se zvýší, pokud zároveň dojde ke zpomalení růstu. Vzniká tak riziko stagflace – nepříjemné kombinace stagnující ekonomiky a rostoucích cen.

Zatímco Trump označil útoky za „nejlepší věc, která se kdy trhu stala“, trhy reagovaly jinak. A to nejen kvůli ropě samotné.

Ropná náročnost klesá, ale psychologická volatilita roste

Historický pohled nabízí částečně uklidňující perspektivu. Od 70. let výrazně poklesla takzvaná „ropná náročnost“ – množství ropy potřebné k produkci jednotky HDP. Podle Světové banky se mezi roky 1975 a 2022 snížila více než na polovinu, z 0,12 na 0,05 tuny ropného ekvivalentu na 1 000 dolarů HDP. To díky rozvoji obnovitelných zdrojů a průmyslové efektivitě.

To však není celý příběh. Hlavním přenašečem krize už není jen ropa – je to psychika investorů. Izraelský útok ilustruje rostoucí geopolitickou nestabilitu, která podrývá důvěru v stávající globální řád. V očích investorů se svět stále více vzdaluje od univerzálních pravidel směrem k logice „kdo má trumf“. Tento nový kontext činí tradiční ekonomické modely méně spolehlivými.

Společnost Pimco to shrnula jasně: „Politika nyní řídí ekonomiku.“ Tradiční vztah, kdy ekonomické síly formují politiku, se obrátil. V takovém světě nestačí sledovat jen čísla – je třeba chápat i hlubší psychologické a sociální toky.

Nová realita: volatilita jako výchozí stav

Investoři se tak musí přizpůsobit. Staré modely již neplatí jako dříve. Klíčové je diverzifikovat portfolia, hledět dál než na krátkodobé zisky – a především si zvyknout, že nejistota je novým standardem. Nejde jen o Blízký východ. Přidávají se i další rizika: zadlužení, měnové otřesy, narušené dodavatelské řetězce a politická volatilita v USA.

A právě zde se opět vynořuje Trumpova role. Jeho aktivní přetváření mezinárodních struktur přispívá k erozi starých jistot. Ve světě, kde se obchodní i bezpečnostní aliance fragmentují, není žádný pátek – ani v létě – předvídatelný. Finančníci by si tedy měli dvakrát rozmyslet volné dny, protože trhy nyní žijí v rytmu stálých otřesů.

Současná eskalace na Blízkém východě a prudký růst cen ropy ukazují, že trhy se nacházejí v nové éře permanentní volatility. I když je světová ekonomika méně závislá na ropě než dřív, psychologické dopady geopolitických konfliktů jsou dnes silnější než samotné surovinové šoky. Fed bude muset pečlivě vyvažovat mezi hrozbou inflace a zpomalující ekonomikou, zatímco investoři si musí zvyknout na prostředí, kde politika předbíhá ekonomiku. Staré modely již nestačí – nastal čas větší opatrnosti, hlubší analýzy a dlouhodobého uvažování. Volatilita není výkyv – je to nový standard.