Abychom porozuměli dopadu těchto opatření, je nutné vrátit se do 70. let, kdy probíhalo tzv. tokijské kolo obchodních jednání. V té době Spojené státy, jako dominantní výrobní velmoc, usilovaly o obnovu světového hospodářství a byly ochotny obětovat část své výrobní základny výměnou za přístup na zahraniční trhy, zejména pro zemědělské produkty.Místo vývozu amerických automobilů do Evropy se USA rozhodly investovat do lokální výroby – například automobilky Ford ve Velké Británii a GM s Opelem v Německu. Čína tehdy ještě nebyla součástí mezinárodního obchodního systému. Klíčovým hráčem v oblasti vývozu průmyslového zboží v Asii byl Tchaj-wan, jehož údaje později v obchodních statistikách splynuly do kategorie „Asie, jinde nespecifikovaná“.Režim nejvyšších výhod a narušení rovnováhyPo vstupu Číny do světového obchodního systému byly uplatňovány pravidla nejvyšších výhod , které umožňovaly jednotné a předvídatelné nastavení cel. Průměrná MFN cla Číny dnes dosahují zhruba 7,4 %, a i když údaje o amerických clech na čínské zboží nejsou přesně srovnatelné, nejsou o mnoho vyšší. Vzájemné obchodování tak dosud probíhalo v relativně vyváženém rámci.Dnešní jednostranné zvýšení amerických cel na 55 % představuje podle globálních standardů mimořádně vysokou hodnotu. Místo vytváření prostoru pro domácí výrobu takové tarify spíše brání dovozu a zvyšují náklady pro spotřebitele i podniky. V případě, že pro čínské zboží neexistuje žádná domácí náhrada, což je častý případ, dopad je citelný zejména pro malé firmy, které nemají kapitál na předfinancování procleného zboží.Američtí velkoobchodníci a drobní podnikatelé jsou tak nuceni hradit tyto dodatečné náklady dlouho před tím, než vůbec začnou zboží prodávat. Mnozí z nich to finančně nezvládnou a budou nuceni svou činnost omezit nebo ukončit.Chcete využít této příležitosti?Politické záměry vs. ekonomická realitaPřestože ministr financí Scott Bessent mluví o vítězstvích v obchodní politice, realita je jiná. Spojené státy měly dosud systém, který podporoval rozmanitou nabídku produktů na trhu a umožňoval jak malým, tak velkým firmám zůstat konkurenceschopné. Nová celní politika tento rovnovážný systém rozvrací a nahrazuje jej nejistotou, v níž není jasné, kam americká ekonomika směřuje.Jediným vítězem se v tuto chvíli zdá být Čína. Ta nyní může uvalit 10% clo na veškeré americké zboží, tedy víc než dříve umožňovala pravidla MFN. Navíc, vzhledem k americkým restrikcím na export vyspělých technologií, se většina amerického vývozu do Číny omezuje pouze na zemědělské komodity. I zde ale není zaručeno, že si americké firmy dokážou udržet konkurenceschopnost.Zvláštní pozornost si zaslouží i oblast vzácných zemin, kde neexistuje realistická šance, že by se USA mohly stát soběstačnými jen kvůli celním bariérám. Složitost těžby, chybějící infrastruktura a ekologická rizika znemožňují rychlý přechod k domácí těžbě a zpracování.Dopady na spotřebitele a tržní prostředíZavedením vysokých cel se Trumpova administrativa snaží nejen omezit závislost na Číně, ale také vytvořit dodatečné příjmy, které mají pomoci financovat dřívější daňové škrty. Ty však převážně zvýhodnily korporace a nejbohatší vrstvy. Naopak nízkopříjmové a střední vrstvy obyvatelstva budou nejvíce zasaženy – levné zboží z Číny bude buď hůře dostupné, nebo výrazně dražší.V důsledku toho mohou americké domácnosti čelit nárůstu životních nákladů, aniž by za to dostaly jakoukoli kompenzaci v podobě lepší nabídky nebo větší domácí produkce. Akciové trhy, které často reagují na geopolitické kroky pozitivně, zde nemají příliš důvodů k oslavě. Vliv takto tvrdých opatření je spíše negativní a destabilizující.Zkušenosti z posledního kola světových obchodních jednání, tzv. kola v Dauhá, ukázaly, že cla v rozmezí 1–5 % jsou v moderní ekonomice považována za běžnou „daň z přeshraničního prodeje“. Nejsou zásadní překážkou pro dovoz ani pro konečné ceny. 55% clo je však zásadní odklon od tohoto konsenzu a může se stát brzdou nejen pro dovoz, ale i pro celé logistické řetězce.Důvodem, proč USA tradičně méně exportují, je velikost jejich domácího trhu. To však neospravedlňuje nastavení tarifního systému, který více slouží politickým zájmům než ekonomické logice. A právě v tom spočívá největší riziko této strategie – místo posílení domácí ekonomiky může vést k jejímu oslabení.Trumpova 55% cla na čínské zboží jsou opatřením s dalekosáhlými důsledky pro americké firmy i spotřebitele. Místo slibovaného oživení průmyslu přinášejí vyšší náklady, nejistotu a hrozbu poklesu životní úrovně. Ve světě, kde byly nízké tarify považovány za samozřejmost, jde o krok zpět. A ačkoli má politika vysokých cel své politické zastánce, její ekonomický přínos zůstává velmi pochybný.