Globální ekonomické společenství s napětím očekávalo, s jakou vizí vystoupí čínské politické špičky na letošním výročním zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců v Pekingu. Čína snížila cíl růstu HDP na 4,5–5 %, což je nejnižší meta za posledních 35 let Peking prioritizuje technologickou soběstačnost a AI před masivní podporou domácí spotřeby a realitního trhu Vláda udržuje rekordní rozpočtový deficit ve výši 4 % HDP ve snaze odvrátit další ochlazování ekonomiky Čínské domácnosti zůstávají opatrné v utrácení kvůli poklesu hodnoty nemovitostí a nejistotě na trhu práce Odpověď, která přišla ve čtvrtek 5. března 2026, je jasná: éra bezhlavého růstu končí. Čínská vláda stanovila cíl růstu hrubého domácího produktu (HDP) pro tento rok v rozmezí 4,5 % až 5 %. Jde o nejvíce defenzivní metu od roku 1991 a faktické přiznání, že starý ekonomický model, který po desetiletí poháněl raketový vzestup země, vyčerpal svůj potenciál a začíná vykazovat vážné strukturální trhliny. Premiér Li Čchiang ve svém klíčovém projevu neskrýval vážnost situace. Přechod na nové motory růstu označil za „úkol nesmírné obtížnosti“. Otevřeně hovořil o tom, že nerovnováha mezi silnou nabídkou a slabou poptávkou je v čínské ekonomice akutní, tržní očekávání jsou křehká a v klíčových oblastech přetrvává mnoho skrytých rizik. Peking se nyní snaží kormidlovat zemi směrem k udržitelnějšímu modelu, zatímco čelí rostoucímu protekcionismu na světových trzích a hluboké vnitřní realitní krizi, která drasticky snižuje bohatství běžných čínských domácností. Domácí poptávka zůstává hluboko pod průměrem Centrálním bodem plánované transformace je snaha přimět běžné čínské občany k většímu utrácení. Tento krok je vynucen okolnostmi: rostoucí obchodní bariéry na Západě ohrožují čínské továrny, které byly po generace motorem prosperity. V roce 2025 se export podílel na čínském růstu přibližně jednou třetinou, což je nejvyšší podíl od roku 1997. Taková závislost na zahraniční poptávce je v současném geopolitickém klimatu neudržitelná. Čínská domácí spotřeba se však na výkonu ekonomiky podílí pouze zhruba 40 %. To je hluboko pod globálním průměrem, který činí 55 %, a výrazně méně než 60 %, což je hodnota typická pro bohaté demokratické státy. Přestože Peking deklaruje snahu tento poměr změnit, jeho konkrétní kroky zůstávají podle analytiků Capital Economics spíše „nesmělé“. Vláda dokonce seškrtala rozpočet na program výměny starých spotřebičů a automobilů z 300 miliard na 250 miliard jüanů (cca 34 miliard USD). Ukazuje se, že obyvatelé, sužovaní nejistotou na trhu práce a slabým mzdovým růstem, raději drží hotovost, než aby investovali do nového zboží. Realitní krize a technologický únik vpřed Klíčem k peněženkám čínských spotřebitelů zůstávají nemovitosti, v nichž mají rodiny uloženu drtivou většinu svého majetku. Vládní dokumenty pro rok 2026 však v této oblasti nepřinášejí žádný zásadní zlom. Peking se omezil na sliby o „stabilizaci“ trhu, nikoliv o jeho oživení. Tato opatrnost odráží snahu vedení země neopakovat chyby z minulosti a nepumpovat do systému další dluhy, které již nyní dosahují rekordních úrovní v poměru k HDP. Místo plošných stimulů pro realitní trh nebo spotřebitele se Čína rozhodla vsadit na technologickou kartu. V novém pětiletém plánu se priority dramaticky posunuly. Budování moderního průmyslu, technologická soběstačnost a digitalizace ekonomiky nyní stojí v hierarchii úkolů výše než podpora domácí poptávky. Peking si udržuje ambiciózní cíl průměrného 7% ročního nárůstu výdajů na výzkum a vývoj do konce této dekády. Umělá inteligence a hi-tech výroba mají být těmi sektory, které nahradí starý motor růstu tvořený betonem, ocelí a levnou prací. Boj s deflací pod stínem summitu s Trumpem Kritickým vnitřním nepřítelem Číny zůstává deflace. V roce 2025 byly spotřebitelské ceny prakticky neměnné, což představovalo nejslabší inflaci od roku 2009. Peking nyní poprvé otevřeně přislíbil, že „zatlačí na to, aby se celkové ceny změnily ze záporných na kladné“. Cíl pro inflaci byl stanoven na 2 %, což analytici vnímají spíše jako symbolický strop. Přestože vláda udržuje rekordní rozpočtový deficit ve výši 4 % HDP, aby podpořila poptávku, hrozba deflační spirály stále visí ve vzduchu. Nad veškerými domácími plány Číny však dominuje mezinárodní politika. Klíčovým faktorem pro budoucí vývoj bude chystaný summit mezi Si Ťin-pchingem a americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Výsledek tohoto jednání určí budoucí úroveň cel na čínské zboží směřující na největší spotřebitelský trh světa. Pokud Spojené státy bariéry dále zvýší, tlak na Peking, aby radikálněji reformoval svůj sociální systém a podpořil vlastní spotřebitele, se stane neúnosným. Čína se tak nachází v situaci, kdy se její pragmatický růstový cíl musí potýkat s drsnou realitou strukturálních změn a globální izolace.