Namísto konkrétních sdělení k celní politice mluvil o tanečním sále v Bílém domě a sportu. Mezi fotbalovými a golfovými hvězdami jen mimochodem zmínil, že právě „uzavřeli několik obchodních dohod“, aniž by upřesnil jaké. Zatímco partneři jako Kanada, Tchaj-wan nebo Indie zoufale vyjednávali o výjimkách, prezident USA volil mlčení nebo nejasné výroky. Úředníci v Bílém domě často netušili, které dohody jsou reálné a které jen součástí prezidentovy taktiky.Tato situace reflektuje hlubší problém vnitřní nejednoty Trumpovy administrativy v oblasti obchodu. Od 2. dubna, kdy Trump označil začátek nové fáze obchodní války za „den osvobození“, byl jeho přístup plný nestability. Cla byla nejprve uvalována, poté pozastavována, a nakonec znovu aktivována. Například v případě Číny eskalovala obchodní válka natolik, že analytici varovali před globální recesí, než Trump nečekaně souhlasil s příměřím. V jiných případech sliboval desítky dohod, ale výsledek byl vždy jen zlomkem toho, co bylo oznámeno.Chaos, improvizace a izolace spojencůV předvečer 1. srpna svolal prezident klíčové poradce – ministra financí Scotta Bessenta, ministra obchodu Howarda Lutnicka a obchodního zástupce Jamiesona Greera – na schůzku, aby rozhodli, které země se stanou cílem nových cel. Podle svědků nebylo do poslední chvíle jisté, jaké rozhodnutí padne. V zahraničí zatím vládla nejistota, diplomaté a novináři nepřetržitě sledovali kanály Truth Social s nadějí na signál z Washingtonu. Vlna oznámení ve čtvrtek večer zaskočila i nejbližší partnery, kteří často neměli možnost přímého kontaktu s prezidentem.Naproti tomu ti, kteří se Trumpovi přiblížili osobně, měli větší šanci. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová dosáhla dohody po cestě na jeho golfové hřiště ve Skotsku, což vyvolalo kritiku mezi členskými státy EU. Mexická prezidentka Claudia Sheinbaumová dokázala osobním jednáním odvrátit ekonomickou hrozbu. Opačná situace nastala u kanadského premiéra Marka Carneyho, jehož výzvy zůstaly bez odpovědi, zejména poté, co Kanada uznala palestinskou státnost – krok, který Trump označil za „komplikaci“ pro obchodní dohodu.Cla jako nástroj zahraniční i domácí politikyTrumpovo rozhodování nebylo motivováno pouze ekonomickými faktory. V případě Brazílie vedl k zavedení 40% cla její přístup k bývalému prezidentovi Jairu Bolsonarovi. Podobně byl Tchaj-wan náhle zasažen 20% clem, přestože byl blízko uzavření dohody. Důvodem byl údajně obavy z narušení jednání s Čínou. Indie, která si najala i Trumpova bývalého poradce, neuspěla navzdory několika ústupkům – prezident trval na tvrdších podmínkách a kritizoval indickou ekonomiku jako „mrtvou“. Vyjednávání často ovlivňovaly prezidentovy osobní postoje, nálady i politické preference.V centru vyjednávání stáli lidé jako Lutnick, energický vyjednavač s kořeny na Wall Street, a Greer, právník s klidnějším přístupem. Scott Bessent, který měl na starost citlivá jednání s Čínou, byl spíše tichým pozorovatelem, ale jeho přítomnost dodávala důvěryhodnost. Navzdory jejich rozdílným přístupům měli všichni jedno společné – vědomí, že jakákoli dohoda může být Trumpem kdykoli zrušena. Jeden z úředníků poznamenal, že prezident se často zapojil přímo, někdy i do telefonátů mezi zahraničními ministry.Chcete využít této příležitosti?Tvrdá realita nové celní politikyVe finále byla většina nových dohod rozdělitelná do dvou kategorií: buď země snížily necelní překážky – jako normy pro automobily či léčiva – nebo slíbily investice v USA, které měly „vykoupit“ výjimku z cel. I tyto výjimky však mohly záviset na prezidentově náladě. Například Japonsko dosáhlo dohody až po 70minutové schůzce mezi vyjednavačem Akazawou a Trumpem v Oválné pracovně.Zatímco některé země jako Japonsko či EU dokázaly vyjednat výhodné podmínky, jiné – včetně Kanady – nyní stojí před nutností zahájit nové kolo jednání, často z méně výhodné pozice. Myron Brilliant z poradenské skupiny DGA-Albright Stonebridge uvedl, že Trump obchodnímu systému uštědřil „ruskou ruletu“. Přesto dodal, že prezident pravděpodobně nepoleví, pokud nedojde k prudkému propadu trhu. Trumpova politika tak zůstává nevyzpytatelná, zároveň ale hluboce formuje budoucnost globálního obchodu.