Bílý dům tehdy deklaroval podporu domácí výrobě čipů a Intel představoval poslední velkou baštu této technologie v USA. Situace se však během několika měsíců dramaticky změnila. Po veřejné kritice ze strany republikánského senátora Toma Cottona kvůli Tanovým vazbám na čínské firmy vyzval prezident Donald Trump šéfa Intelu k rezignaci. Trump jej označil za „vysoce konfliktního“ a prohlásil, že „neexistuje jiné řešení tohoto problému“.Intel, kdysi technologický lídr a symbol americké výroby, čelí nejen politickému tlaku, ale i zásadním strategickým otázkám ohledně budoucnosti své produkce. V době, kdy konkurenti jako Taiwan Semiconductor Manufacturing Co. dominují světovému trhu a vyrábějí čipy pro giganty typu Nvidia , se Intel potýká s důsledky let technologických zpoždění a chyb.Budoucnost výroby v USA je nejistáNa konci července Intel připustil, že pokud nezíská významného externího zákazníka pro svůj nový procesní uzel, mohl by se vzdát části výroby čipů. Tento krok by mohl vést k omezení či odložení výstavby plánovaného závodu v Ohiu, jehož výstavba je už nyní ve skluzu. Původní termín dokončení v letech 2025–2026 se posunul na období 2030–2031.Projekt v Ohiu, oznámený v roce 2022 s počáteční investicí 28 miliard dolarů, měl být součástí širší expanze výroby v USA v hodnotě přes 100 miliard dolarů, zahrnující i továrny v Arizoně, Novém Mexiku a Oregonu. Tyto plány byly podpořeny federální dotací 7,86 miliardy dolarů v rámci zákona Chips and Science Act a tří miliardovou zakázkou od ministerstva obrany. Přesto se nyní hovoří o možném přesunu části výroby do zahraničí, což by zásadně oslabilo roli Intelu jako strategického výrobce.Analytici z Bernstein upozorňují, že zrušení vývoje nových procesních uzlů by z Intelu mohlo udělat „bezvýrobní“ společnost, závislou na externích foundry. To by bylo v přímém rozporu s dosavadní snahou USA o soběstačnost v oblasti polovodičů.Chcete využít této příležitosti?Politické a bezpečnostní napětí kolem Lip-Bu TanaTanova minulost a jeho investiční aktivity jsou nyní pod drobnohledem politiků. Cotton ve svém dopise představenstvu tvrdí, že Tan má majetkové podíly ve stovkách čínských firem, z nichž některé mají vazby na čínskou armádu. Dlouholeté působení Tana ve venture kapitálové firmě Walden International zahrnovalo investice do firem, které byly v USA sankcionovány kvůli obavám o národní bezpečnost.Další kontroverzi přidává jeho dřívější vedení společnosti Cadence Design Systems, která v minulosti prodala technologie sankcionované čínské univerzitě spojené s armádou. Ačkoli vyšetřování těchto transakcí probíhá již několik let, nedávné přiznání k porušení exportních pravidel zvýšilo politický tlak na současného šéfa Intelu.Intel se však svého ředitele zastává. V prohlášení zdůrazňuje, že společnost i vedení jsou „hluboce odhodláni prosazovat národní a ekonomické bezpečnostní zájmy USA“ a pokračují v miliardových investicích do domácí výroby. Tan sám odmítá obvinění jako dezinformace a tvrdí, že jeho profesní reputace je založena na důvěře a etickém jednání. Možné scénáře dalšího vývojePodle Wall Street Journal se uvnitř společnosti vedou spory o budoucnost foundry byznysu. Tan jej považuje za klíčový, zatímco někteří vlivní členové představenstva dříve navrhovali jeho utlumení. Vývoj situace bude mít zásadní dopad nejen na strategii Intelu, ale i na celou americkou polovodičovou politiku.Akcie Intelu se za poslední dva roky propadly o 43 %, zatímco index S&P 500 ve stejném období výrazně vzrostl. Tento nepříznivý trend oslabuje obraz Intelu jako „národního šampiona“, který Bílý dům může prezentovat jako úspěšný příklad průmyslové politiky.Někteří odborníci ale vidí v současné situaci i příležitost. Portfolio manažer Hendi Susanto navrhuje, aby se Intel prezentoval jako klíčové „aktivum národní bezpečnosti“ a usiloval o ještě větší státní podporu. Takový „symbiotický vztah“ mezi firmou a vládou by mohl pomoci obnovit její dominanci na domácím trhu.Zda Tan ve své pozici přežije politický tlak, není jasné. Profesorka Jo-Ellen Poznerová z Santa Clara University však varuje před ukvapenými personálními zásahy bez důkazů o porušení zákona. Podle ní může současná kauza působit spíše jako „bouře ve sklenici vody“, pokud se neprokáže reálné ohrožení bezpečnosti.