Klíčové body

Investoři často tolerují ztráty, pokud věří v dlouhodobý potenciál firem
Tesla je příkladem, že i přes desetileté ztráty může akcie prudce růst
Růstové akcie jsou oceňovány výše než hodnotové, navzdory slabým ziskům
Americké akcie od roku 2016 předčily evropské, i přes čtvrtletní reporting

Kritici, mezi nimiž jsou i významní generální ředitelé, argumentují, že tlak na krátkodobé splnění očekávání Wall Streetu brzdí inovace a kreativitu. Společnosti jsou údajně nuceny přizpůsobovat své strategie tak, aby čtvrtletně „vypadaly dobře“ před investory, místo aby investovaly do výzkumu a vývoje, jehož návratnost je často patrná až za mnoho let. Tento názor se v poslední době znovu dostal do popředí, když prezident Donald Trump navrhl přechod na pololetní vykazování.

Na první pohled se může zdát, že mají kritici pravdu. Projekty v oblasti technologií, farmacie nebo energetiky trvají roky, než se projeví. Pokud musí vedení firem každé tři měsíce dokazovat pokrok, může se rozhodovat konzervativněji a vyhýbat se riziku. Jenže realita na kapitálových trzích ukazuje složitější obraz. Investoři jsou totiž často ochotni dát společnostem, které dlouhodobě prodělávají, dostatek prostoru, pokud věří v jejich budoucí potenciál.

Nejvýraznějším příkladem je společnost Tesla. Po svém vstupu na burzu vykazovala ztráty deset let v řadě. Přesto její akcie během tohoto období vzrostly o 1 651 %, což odpovídá anualizovanému výnosu 35,1 %. To je jasný důkaz, že investoři nejsou vždy zaměřeni pouze na krátkodobý zisk. Jsou ochotni podpořit i dlouhodobé projekty, pokud jim věří. Tesla je extrémním příkladem, ale rozhodně není jediná.

Podobná situace je patrná i na trhu menších společností, například v rámci indexu Russell 2000. Ten sdružuje menší a střední podniky, které jsou často v ranější fázi svého životního cyklu. Podle FactSet téměř 42 % z těchto firem vykázalo v posledním roce ztrátu. Přesto index dosáhl historického maxima. Zájem investorů je tedy stále silný, i když ziskovost se očekává až v budoucnu.

Další srovnání lze udělat mezi hodnotovými a růstovými akciemi v rámci Russell 2000. Pokud by investoři opravdu byli posedlí krátkodobými výsledky, měly by hodnotové akcie, které vykazují stabilní současné výnosy, vyšší ocenění než akcie růstové. Realita je opačná. ETF iShares Russell 2000 Growth se nedávno obchodoval s poměrem cena/zisk 28,4, což je více než dvojnásobek poměru P/E u iShares Russell 2000 Value. Znamená to, že trh je ochoten platit prémii za dlouhodobý růstový potenciál, i když současné výnosy jsou slabé nebo nulové.

Harvardský profesor Lucian Bebchuk v roce 2021 upozornil, že tento trend není náhodný. Podle něj se během posledních dvou desetiletí, kdy kritika čtvrtletního vykazování zesílila, růstové společnosti obchodovaly s vysokými valuacemi právě proto, že trh oceňuje jejich dlouhodobé vyhlídky, nikoli krátkodobé výsledky. Tedy i přes tlak na kvartální reporty investoři ve skutečnosti preferují firmy s vizí a růstovým potenciálem.

Zajímavý pohled nabízí také srovnání amerických a evropských akcií. V roce 2016 získaly evropské firmy možnost vykazovat své hospodářské výsledky jen dvakrát ročně. Pokud by byla čtvrtletní povinnost skutečně tak škodlivá, měl by evropský trh následně výrazně předčít americký. Ve skutečnosti je tomu naopak – americký akciový trh od té doby dosáhl mnohem vyšších výnosů než ten evropský.

Chcete využít této příležitosti?

Samozřejmě nelze říci, že frekvence reportingu je jediným faktorem. Do hry vstupuje mnoho dalších vlivů, například síla amerického dolaru vůči euru nebo mimořádný vliv několika velkých technologických firem, které táhly celý americký trh vzhůru. Přesto je srovnání zajímavým argumentem proti tvrzení, že čtvrtletní výsledky brzdí dlouhodobý růst.

Závěr je tedy jasný: i když si manažeři firem stěžují na tlak spojený s kvartálními výsledky, většina investorů není krátkozraká. Dávají šanci firmám, které mají dlouhodobý plán, a jsou ochotni tolerovat ztráty, pokud vidí budoucí potenciál. Debata o tom, zda čtvrtletní vykazování skutečně poškozuje ekonomiku, tak může být pro investory spíše akademická než praktická. V praxi se totiž ukazuje, že kapitál má schopnost najít si cestu k firmám s dlouhodobou vizí – ať už musí vykazovat výsledky čtyřikrát, nebo jen dvakrát ročně.

Otázka, zda povinné čtvrtletní reportování firemních výsledků v USA skutečně poškozuje investory a omezuje dlouhodobý růst, se objevuje pravidelně. Kritici, mezi nimiž jsou i významní generální ředitelé, argumentují, že tlak na krátkodobé splnění očekávání Wall Streetu brzdí inovace a kreativitu. Společnosti jsou údajně nuceny přizpůsobovat své strategie tak, aby čtvrtletně „vypadaly dobře“ před investory, místo aby investovaly do výzkumu a vývoje, jehož návratnost je často patrná až za mnoho let. Tento názor se v poslední době znovu dostal do popředí, když prezident Donald Trump navrhl přechod na pololetní vykazování. Na první pohled se může zdát, že mají kritici pravdu. Projekty v oblasti technologií, farmacie nebo energetiky trvají roky, než se projeví. Pokud musí vedení firem každé tři měsíce dokazovat pokrok, může se rozhodovat konzervativněji a vyhýbat se riziku. Jenže realita na kapitálových trzích ukazuje složitější obraz. Investoři jsou totiž často ochotni dát společnostem, které dlouhodobě prodělávají, dostatek prostoru, pokud věří v jejich budoucí potenciál. Zdroj: Canva Nejvýraznějším příkladem je společnost Tesla. Po svém vstupu na burzu vykazovala ztráty deset let v řadě. Přesto její akcie během tohoto období vzrostly o 1 651 %, což odpovídá anualizovanému výnosu 35,1 %. To je jasný důkaz, že investoři nejsou vždy zaměřeni pouze na krátkodobý zisk. Jsou ochotni podpořit i dlouhodobé projekty, pokud jim věří. Tesla je extrémním příkladem, ale rozhodně není jediná. Podobná situace je patrná i na trhu menších společností, například v rámci indexu Russell 2000. Ten sdružuje menší a střední podniky, které jsou často v ranější fázi svého životního cyklu. Podle FactSet téměř 42 % z těchto firem vykázalo v posledním roce ztrátu. Přesto index dosáhl historického maxima. Zájem investorů je tedy stále silný, i když ziskovost se očekává až v budoucnu. Další srovnání lze udělat mezi hodnotovými a růstovými akciemi v rámci Russell 2000. Pokud by investoři opravdu byli posedlí krátkodobými výsledky, měly by hodnotové akcie, které vykazují stabilní současné výnosy, vyšší ocenění než akcie růstové. Realita je opačná. ETF iShares Russell 2000 Growth se nedávno obchodoval s poměrem cena/zisk 28,4, což je více než dvojnásobek poměru P/E u iShares Russell 2000 Value. Znamená to, že trh je ochoten platit prémii za dlouhodobý růstový potenciál, i když současné výnosy jsou slabé nebo nulové. Harvardský profesor Lucian Bebchuk v roce 2021 upozornil, že tento trend není náhodný. Podle něj se během posledních dvou desetiletí, kdy kritika čtvrtletního vykazování zesílila, růstové společnosti obchodovaly s vysokými valuacemi právě proto, že trh oceňuje jejich dlouhodobé vyhlídky, nikoli krátkodobé výsledky. Tedy i přes tlak na kvartální reporty investoři ve skutečnosti preferují firmy s vizí a růstovým potenciálem. Zajímavý pohled nabízí také srovnání amerických a evropských akcií. V roce 2016 získaly evropské firmy možnost vykazovat své hospodářské výsledky jen dvakrát ročně. Pokud by byla čtvrtletní povinnost skutečně tak škodlivá, měl by evropský trh následně výrazně předčít americký. Ve skutečnosti je tomu naopak – americký akciový trh od té doby dosáhl mnohem vyšších výnosů než ten evropský. Zdroj: Getty Images Samozřejmě nelze říci, že frekvence reportingu je jediným faktorem. Do hry vstupuje mnoho dalších vlivů, například síla amerického dolaru vůči euru nebo mimořádný vliv několika velkých technologických firem, které táhly celý americký trh vzhůru. Přesto je srovnání zajímavým argumentem proti tvrzení, že čtvrtletní výsledky brzdí dlouhodobý růst. Závěr je tedy jasný: i když si manažeři firem stěžují na tlak spojený s kvartálními výsledky, většina investorů není krátkozraká. Dávají šanci firmám, které mají dlouhodobý plán, a jsou ochotni tolerovat ztráty, pokud vidí budoucí potenciál. Debata o tom, zda čtvrtletní vykazování skutečně poškozuje ekonomiku, tak může být pro investory spíše akademická než praktická. V praxi se totiž ukazuje, že kapitál má schopnost najít si cestu k firmám s dlouhodobou vizí – ať už musí vykazovat výsledky čtyřikrát, nebo jen dvakrát ročně.